Čtvrtá kapitola - Donatello De Natto

942 60 70
                                    

Uběhl den a naše dívčí duo se stále neposunulo v případu, jen věděly že jde o ducha podle výpovědí od Avengerů a pár pracovníků, kteří se shodli ve výpovědi na dvou věcech: v den zmizení jejich kolegů ucítili chlad a na chvíli začla blikat světla.

,,Štve mě to! Zatím jsme absolutně nepokročily v případu a nevíme, kdy ten duch vezme dalšího nevinného.'' Povzdechla si Metia a Veriki ji chlácholivě poplácala po rameni, Metia celou dobu usilovně přemýšlela, až ji to došlo, nadšeně vyskočila, chňapla svou sestru a začla se s ní točit dokola jak prominutá.

,,Riki! My jsme totální dementi! Celou dobu jsme měly informace před očima! Nebo spíš...nad hlavou.''

Když se na ni její sestra stále nechápavě dívala, Metii radost přešla a povzdechla si.

,,Někdy máš opravdu dlouhé vedení Riki, Jarve? Víš jestli nebylo náhodou něco postaveno na pozemku Toweru předtím, než se začal vůbec stavět?''

Chvilku bylo ticho, než jim Jarvis potvrdil, že tam kdysi něco skutečně stálo.

,,A nevíš přesně co?''

Veriki jakoby v ten moment procitla a o chvilku později měly před sebou hologram fotek nějaké menší budovy a chlapa v plášti, u kterých byl nějaký menší popisek.

,,Jasně, takže, v roce 1945 tu byla postavena laboratoř, kterou vlastnil jeden italský vědec Donatello De Natto, který dělal různé pokusy na zvířatech, a v roce 1969 byl ubodán vlastními zaměstnanci ve své kanceláři...tomu říkám karma.''

Četla Metia ten popisek a Veriki si prohlížela fotku toho Donatella.

,,Není tam napsané proč ho ubodali? Vypadá mile.'' Řekla a její sestra se na ni s pozvednutým obočím podívala.

,,Takže tobě příjde milý člověk, který své zaměstnankyně znásilňoval a mlátil bezdůvodně všechny zaměstnance mužského pohlaví? Tak už chápu proč se nikdy o chlapy nepereme.''

Veriki se už radši o tom nebavila a víc se zaměřila na případ.

,, Je pohřbený nebo byl zpopelněn?''

,,Eeeehhh...mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu, ta dobrá je že byl pohřbený a ne spopelněn, ta špatná je že se jeho hrob nachází v jeho rodném městě Nashville v Tennessee, autem by jsme tam byly za třináct hodin, jenže ani jedna z nás zatím nemá auto a táta by se vyptával proč tam chceme svézt.''

Metia už nevěděla co dál, byl to jejich první vlastní případ, a pořád jim něco házelo klacky pod nohy.

Začínala si myslet že jejich matka měla pravdu, když jim jednou řekla že nejsou připravené nést takové břímě, když se najednou ozvala její praštěná sestra s tak praštěným nápadem, že ho prostě musely uskutečnit, a tak se i ten večer stalo.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Když se o půlnoci dívaly do hořícího hrobu zvraceného vědce, a na sobě měly dvě brnění Iron mana, byly na sebe pyšné.

,,Víš co mě ale zajímá? Pomstychtiví duchové se zdržují jen ve městě, kde je jejich hrob, tak proč je ten Donatello o čtyři státy dál?''

,,Tím se už netrap Tio, dokončily jsme úspěšně náš první lov, tak proč se trápit blbostma?''

Řekla jí moudře Veriki a Metia jí musela dát za pravdu.

,,Můžeme zůstat ještě u táty? Do té doby než se máma nevrátí z lovu? Protože ti něco řeknu, toho Clinta svedu, jakože se Veriki Jonesová jmenuju.''

Prohlásila Veriki a potom co se oheň uhasil a hrob zahrabal, odletěly s dobrým pocitem a dobrou náladou do Toweru, jen kdyby tušily že to nebyl konec, a že případ zdaleka neskončil.

Stark's daughters [DOKONČENO]Where stories live. Discover now