Bookway to Heaven (CZE)

Rada 4 - Postavy (Doplňující část)

Jak jsem zmiňovala, že se některým pravidlům budu věnovat více, právě nastala ta chvíle.

Zajímavé pravidlo 1: Své postavy musíte znát dokonale

Výňatek z https://www.spisovatelskelisty.cz/jak-napsat-dobrou-knihu/pravidlo-36-sve-postavy-musite-znat-zcela-dokonale/

Autoři budují své postavy, jako herci budují charaktery svých rolí. Snaží se svoji postavu opravdu poznat, představit si mládí, kde postava studovala, v jaké společenské vrstvě žila, co všechno ji mohlo potkat dříve, než vstoupila na scénu.

Můj komentář:

Myslím, že tento výňatek nepotřebuje mé vysvětlení, protože se mi zdá naprosto vyčerpávající s tím, co se schovává pod tím pravidlem. Dle mého je všeříkající rovnou ten název.

Moje vlastní vsuvka:

Pokud si vezmeme Luciuse Malfoye, kterého ve filmu hrál Jason Isaacs. 

Když Isaacs poprvé viděl návrh své postavy, zděsil se, protože vypadala přesně jako on - krátké hnědé vlasy a košile tak mudlovská, že to bylo k pláči. Isaacs se podíval na první díl Harryho Pottera, aby věděl, co byl jeho syn zač, a podle toho se rozhodl vyvinout svoji postavu. Dlouhá paruka a hůl, ze které by se vytahovala hůlka, byly jeho nápady, které přednesl režisérovi spolu se souhlasným názorem Daniela Radcliffa.

Zajímavé pravidlo 2: Vytvořte rozmanité a plastické charaktery postav

Výňatek z https://www.spisovatelskelisty.cz/jak-napsat-dobrou-knihu/pravidlo-34-vytvorte-rozmanite-a-plasticke-charaktery-postav/

Každý člověk je jedinečnou a neopakovatelnou bytostí se zcela specifickým charakterem, individuální logikou, cítěním, typickým způsobem vyjadřování, se zcela privátními cíli, touhami a úchylkami.

Dokonce i členové stejných sociálních skupin — pouličního gangu nebo sboru středoškolských profesorů, které spojují stejné znalosti, zkušenosti, zážitky a slang, budou zcela různí, neboť ačkoliv se přiblíží sociálně, okamžitě se rozrůzní v rámci svého postavení ve skupině, neboť zde začnou fungovat zákony smečky (zvláště u středoškolských profesorů), či prostě jen proto, že se liší svojí minulostí nebo jsou součástí ještě další sociální skupiny (nikdo nepatří jen do jedné).

Rozlište charaktery nejen povahově, ale i tím, že jim vymyslíte různé povahové zvláštnosti. Ať už ve vyjadřování, jazyku či gestech - ale vždy je mějte logicky odůvodněné, Tvořte minulost postavy, protože mějte neustále na paměti, že každý aspekt vaší postavy má kořeny v minulosti, sociálním postavení apod. a měli bychom je dokonale chápat.

Když konstruujete hádku, uvědomte si, že i když vznikla jenom jako důsledek nějakého nedorozumění, nejsou obě strany většinou schopny tuto skutečnost nahlédnout kvůli svým různým vstupním představám o situaci, rozdílným pohledům na svět nebo skutečnost a je pro vás tedy podstatné budovat dva různé, ale vyvážené postoje, které budou přesně vyplývat z charakterů.

Při konstrukci hádky byste nikdy neměl být jen „na jedné straně", ale neustále „přepínat" mezi oběma stranami sporu. To je ostatně i základ, jak vystavět dobrý dialog. To, co říká ta která vaše postava, musíte v daný okamžik přijmout za vlastní.

V souvislosti s pravidlem 14 je také třeba si uvědomit, že skuteční lidé se často chovají naprosto nepředvídatelně, chybně, nelogicky, iracionálně, jejich myšlení a charakter se proměňuje mnohem více, než si často sami uvědomují, ale pro vaše postavy toto neplatí. Píšete literaturu a vaše postavy musí být promyšlené a chovat se tudíž mnohem logičtěji, než je tomu u skutečných lidí.

Můj komentář:

Já bych v životě tímto způsobem něco takového nikdy nevysvětlila.

Zajímavé pravidlo 3: Hrdinu netvoří slova, ale činy

Výňatek z https://www.spisovatelskelisty.cz/jak-napsat-dobrou-knihu/pravidlo-38-hrdinu-netvori-slova-ale-ciny/

Nemůžete začít příběh s tím, že čtenáři definujete pouhými slovy jednu z postav jako hrdinu. Pro čtenáře se postava musí hrdinou teprve stát.

Byť by tedy byl i celý román již hrdinským příběhem, musíte věnovat první kapitoly popisům konkrétních činů a událostí, v nichž se vaše hlavní postava v hrdinu proměňuje, tak aby ti čtenář tento fakt uvěřil, a začal k vašemu hrdinovi skutečně cítit obdiv.

Hrdinství (alespoň v literatuře) také není setrvalý stav. Svého hrdinu musíte uvádět i do situací, kdy o něm začne čtenář pochybovat, kdy začne být nejistý, kdy váhá, načež se jeho hrdinství musí opět potvrdit.

Staří egyptští faraonové museli až do vysokého věku pravidelně prokazovat svou sílu a moc i fyzicky, buď přímo jako vojevůdci v čele vojska nebo ve smrtelně nebezpečných „demonstračních" soubojích a soutěžích.

Pro vaše hrdiny to platí totéž.

Můj komentář:

S tímto jsem si vzpomněla na pojem MARY SUE, kterému se je nejlepší se vyvarovat, protože naprosto dokonalé postavy bez chybičky nikdo nemá rád (tedy, nevím jak vy, ale já ne).

Já si oblíbila na první pohled dokonalé charaktery, které bojují především s vnitřními problémy a tím pádem i sami se sebou, což je vidět na mých příbězích a zvlášť to bylo vidět na příběhu, který mám již přes rok ve stavu ROZPRACOVÁNO.

Kromě toho pozoruji, že moje postavy mají spolu vždy něco společného (a nemluvím o tom, že to jsou moje vymyšlené postavy zasazené do již stvořeného světa). Většinou to bývá motiv hudby - ať už ji milují, nebo to jsou rovnou hudebníci. A potom je spojuje věc, že bývají mnohdy nad věcí a mocnější než ostatní, s čímž se pojí právě souboj se sebou samým. Moc mě baví mé postavy tou mocí kazit, ať už si hrají se životy ostatních, nebo se chovají jako totální idioti.

Co vy? Jaký typ hrdiny máte nejraději?