Soobin se předstěhoval se svou maminkou do nového města k vůli její práci,což znamená že musí jít i do nové školy.
Najde si Soobin kamarády? bude ho někdo šikanovat? co když si z něj bude někdo dělat srandu?
Nechte se překvapit a přečtěte si příběh...
Pohled 3. Osoby Soobin si užíval den plný úsměvu, ukončil to procházkou kolem parků,až mu začal zvonit telefon. Okamžitě to vzal "ano mami?' řekl milé modrovlásý chlapec "Soobinie přijď prosimtě hned domů, potřebuju s tebou mluvit,buď opatrný zlato pa" nečekala ať ji odpoví a tipne to....
Soobin přiběhne domů,a uvidí kolem sebe krabice... "Co se děje mami?' zeptá se se strachem v hlase...líbí se mu tady...nechce to opouštět..miluje to tady,a hlavně má tady super lidi co nechce opouštět...
Mamka:" zlatíčko..dostala jsem práci...konečně budeme žít jak normální rodina....a budeme se mít ještě víc líp... zvládneš to?"
Soobin byl na první stránku strašně šťastný a na druhou stránku smutný že musí opouštět tohle městečko...ale přežije to,vydal se do svého pokoje kde si začal balit věci do krabic a pouštěl si u toho písničky
Když to měl všechno zbaleno v krabicích,nesl to všechno na chodbu kde byli některé krabice už uspořádané u dveří
Byl s maminkou u auta a nakládál krabice do kufru auta,až to dodělal tak si setřel pot z čela protože samozřejmě to nebylo 100 × lehčí a k tomu bylo toho hodně
Maminka nasedla do auta i se svým synem Soobinem a jeli do nového města.Maminka je štěstím bez sebe,konečně pozná nové lidi, nové kolegy a hlavně bude šťastná když si Soobin najde nějaké kamarády
Po nějaké té době přijeli do Soulu,neboli Hlavního města Jižní Koreji. Když všechno přinesli do domku a vyvalili tak jim to nějakou dobu trvalo....ale dokázali to...jsou tady!
Maminka: " a jsme tady synku" vydechla mamka a utrela si čelo od potu " doufám že se ti tady bude líbit" milé se usmála
Chlapec se roztomile usmál a kýval co maminka pověděla " ano mami bude neboj,ne to tu nádherný" vydechne zadýcháně modrovlásý chlapec a usmívá se snad na každou věc v jejich domě
-Ráno- Soobin vstane okolo 6 hodiny, rozespalé vstane z postele, cupitá si to do koupelny kde si udělá ranní hygienu a jde si to zpátky do svého pokoje kde si obleče
ओह! यह छवि हमारे सामग्री दिशानिर्देशों का पालन नहीं करती है। प्रकाशन जारी रखने के लिए, कृपया इसे हटा दें या कोई भिन्न छवि अपलोड करें।
(Vrrrr🌝🌝🌝😂😂😂ne kecám ale on je tak sexy! aishhh)
Vzal si batoh a mobil se sluchátky (samozřejmě) a šel za mamkou..
Mamka koukla na Soobina a usmála si "sluší ti to zlatíčko,pojď máš tady snídani a vyrážíme do školy" řekne s milým hláskem a dá snídani Soobinovi na stůl
Soobin na to usměvavé odpoví "děkuju mami" položí si batoh na zem a sedne si ke stolu,začne jíst snídani co mamka nachystala,po snídani poděkuje vězně si batoh a jde na chodbu kde si začne obouvat boty,začíná být nervózní...začne si myslet..»co když mě tam nebudou brát jako člověka? Budou k mít rádi?budou mě nesnášet?najdu si tam vůbec kamarády?«
Celou dobu mu to vrtalo hlavou... CO KDYŽ.. samozřejmě že nikdo neví jak to dopadne.....
Maminka zamkla dům,a hned přišla k autu které nastartovala a rozjela se do nové školy,všimla si Soobina jak je nervózní tak ho pohladila po noze a řekla uklidňujícím hlasem "neboj se zlatíčko,bude to dobrý najdeš si tam kamarády"
Soobin se usmál a kývnul,po chvíli zastavily u velký budovy názvem ŠKOLA
