Death note- one shots

Dopis a růže

😢😍
Už to bude něco málo přez týden co jsem k tobě připoután. Pomalu mě to začíná dohánět k šílenství. Všechny ty pohledy a letmé doteky ve mě vždy dokáží vyvolat vlnu vzrušení, která mě zevnitř a spaluje na popel.
Když jsem si přiznal, že k tobě něco cítím jsem byl z prvu trochu zaskočený, ale i šťastný, jenomže to se v zápětí změnilo v zoufalství. Kvůli tomu co jsem to totiž není možné.
Když jsem objevil zápisník smrti bral jsem to jako požehnání, že jsem vyvolený co zbaví svět všeho zlého, ale touha po moci mi zatemnila mysl a já začal zabíjet pro zábavu. Až teď si plně uvědomuji co jsem způsobil. Kolik životu jsem vzal. Možná že pocit viny ke důvod proč tohle všechno nyní píšu.
Vím že tohle teď čteš Ryuzaki a chci ti jenom říct, že jsem nikdy nechtěl zajít tak daleko. Když jsem zjistil tvé jméno a chystal jsem se ho napsat do zápisníku...nemohl jsem, protože někde ve svém nitru jsem tě nikdy doopravdy zabít nechtěl. Na to jsem tě až moc miloval. Uvědomil jsem si, že bych tam radši napsal své jméno než abych tě viděl zemřít.
Nejspíš mi nikdy neodpustíš a nemám ti to za zle, ale o jednu věc tě žádám: jen co se naskytne první příležitost, znič oba zápisníky smrti i s tímto dopisem. Vím že nemáš sebemenší důvoduvod mi po tom všem důvěřovat avšak nesmíš dopustit aby se to někdy znovu opakovalo.

Tvé jméno si vezmu s sebou do hrobu L. Lawliete.
                                                 
                                                   S láskou Light

............................................................................

Když jsem dopsal poslední slova, cítil jsme ve svém nitru prázdnotu. Pomalu jsem se zvedl z postele a za tichého cinkání řetězu přešel k Ryuzakiho nočnímu stolku kam jsem dopis položil i s rudou růži o kterou jsem požádal Matsudu, když dneska dopoledne odjížděl na nákupy. Když jsem mu řekl, že je pro Misu-Misu tak s tím neměl problém.

Můj pohled se stočil na klidně oddechujícího detektiva a po tváři se mi rozlil smutný úsměv.

Bylo to poprvé co jsem Ryuzakiho viděl spát. Nejspíš tomu také trochu dopomohli prášky na spaní které jsem mu přidal do čaje, ale potřeboval jsem být chvíli o samotě. Měl by se probrat až zítra někdy kolem osmé ráno a do té doby už bude po všem.

Cítil jsem jak mi po tváři stekla osamělá slza. Už jsem se chystal odvrátit pohled, když sebou mladý detektiv zavrtěl a jeden neposedný pramen vlasů mu sklouzl do tváře. Na chvilku jsem se zarazil, ale pokušení bylo příliš veliké. Opatrně jsem natáhl ruku a zastrčim mu neposedný pramen za ucho. Jen co se však konečky mých prstů dotkly sametové kůže jako by se zastavil čas. Byla přesně tak jemná jakou si ji vysnil.

Po tvářích se mu skutálela další zbloudilá slzy a neslyšné dopadla na bílé prostěradlo. Než jsem si stihl uvědomit co vlastně dělám, naklonil jsem se a z lehká detektiva políbil na pootevřené rty. Když jsem se odtáhl mé srdce pukalo na miliony kousků a po tvářích mi tekly slzy plné smutku a bolesti doprovázené tichými vzliky.
............................................................................

Otevírání sešitu, zašustění stránek, cvaknutí a škrábání pera o papír.

Jediné zvuky které se nesly tichem potemnělé místnosti. A pak přišlo něco co Ryuzaki nečekal. Ta tři slova která ho donutila prudce otevřít oči a zahledět se na osobu stojící vedle jeho postele.

Lightovi oči se rozšířili šokem když se setkali s těmi černými. Neschopni slova či pohybu zírali jeden na druhého. Pak se, ale Light pousmál a objal stále zaskočeného detektiva.
............................................................................

Tupý naráz dopadajícího těla na chladnou zem a pak už jen uši drásající ticho.

Ryuzaki nebyl schopen jakékoli reakce, oči stále upřeně na místo kde se ještě před chvílí nacházela tvář jeho prvního opravdového přítele. Jindy neustále zaplněná mysl teď byla dočista prázdná a jediné co dokázal L vnímat, byla stále se opakující ozvěna Lightových posledních slov.

Noční klid prořízl bolestný řev který zanechal prázdno v každém kdo ho zaslechl.

Tu noc to bylo poprvé v detektivově životě kdy po jeho tvářích stékaly slané potůčky a slzy jedná za druhou dopadali na nehybně pomalu chladnoucí tělo.

„Prijdu si pro tebe Lighte“ pronesl zmučené mladý muž jehož srdce se rozpadlo v prach.

                            THE END