V BARVĚ VLČÍCH MÁKŮ

CAPITOLO 1

Všimnul si jí okamžitě. I kdyby pro něho nebyla výjimečná, nešlo ji přehlédnout. V takovém malém městečku vám nic neuteče. Výhodou je, že máte o všem a všech přehled. Víte, kdo kolik vydělává, znáte každou rodinu, kdo je chudý a dluží, kdo naopak prosperuje a pere prachy... kdo s kým spí, u koho si obstarat informace, holky, fet. A ona? Byla jako nový zboží. Něco ukázkovýho, na co málokdo má, ale každý by to chtěl.

Motala se kolem obchůdků a působila docela naivně, když se jí každý snažil vnutit své suvenýry. Rozdávala úsměvy a lehce zčervenala při pokusu prodavače zaflirtovat si s mladou holkou. Což ostatně dělal pokaždé, když se tu náhodou objevila nějaká turistka.

Ona s lehce rozevřenými rty a soustředěnýma očima zkoumala zboží vystavené před obchůdkem. On zkoumal ji.

Ještě si ho nevšimla, i když na ni po celou dobu upíral oči, zatímco si užíval odpolední kávu. Seděl ve stínu malé kavárny jako jediný host. Spokojeně potahoval z cigarety a visel na ní pohledem jako na tom nejbarvitějším plátně. Fascinovala ho. Vystoupila ze stínu všech těch chudáků okolo a ozářila vše sluncem. Květované šaty se jí vlnily kolem boků svádivým způsobem a odhalovaly sotva kolena. Vlasy byly její výhra. Zlatavé lokny se jí spouštěly do poloviny zad a vyvolávaly ve vás jen samé vzrušující představy. Zrzka každým coulem. Zrozená Venuše.

Koupila si zmrzlinu a usadila se na nedalekou kašnu. Vychutnávala si sladkost dezertu a on zase její sladké pohyby jazykem. Vypadala, že je ve vlastním světě, usmívala se na zdejší budovy, jako by si snad její úsměv zasloužily, a lehce přitom pohupovala nohou. V jednu chvíli se mu zdálo, že se setkali pohledem, i když jeho oči byly zakryty tmavými skly brýlí, ale ona pouze se zvědavostí visela na atmosféře místa, která pro něho byla fádní.

Když zhltla poslední sousto, naklonila se do fontány a osvěžila se vodou. Nejdříve ruce, pak rty a nakonec krk. Byla neuvěřitelná. Přejel si prsty přes rty, protože s pohledem na třpytící se kapky vody na jejím těle měl najednou nehoráznou potřebu svlažit rty. Překvapilo ho, když z kabelky vytáhla nějaký deník a začala psát. Občas se zamyšlením zkousla vršek pera nebo se zčistajasna pousmála. Netrvalo to dlouho, zvedla se a vydala se zkoumat další místa.

Se svým vzhledem a vstřícným přístupem by se lehce mohlo stát, že ji někdo ohrozí, přinejmenším oklame. Měla by si dávat pozor, aby kvůli své sladké pošetilosti nelitovala, že zavítala zrovna sem. I malé přátelské a kouzelné městečko může skrývat nebezpečí a zlo.

Pomalým pohybem zvedl nepatrně ruku a zakýval prstem, během okamžiku z nedalekého stínu budovy vystoupil muž a přešel k němu. Nepodíval se na příchozího muže, ani mu nic neřekl, jenom kývnul hlavou směrem ke vzdalující se dívce, a tak se muž vydal za ní. Už se na ni nepodíval. Bez jakýchkoliv emocí, bez veškerého předchozího zájmu, dopil espresso, vstal a uhladil si přitom vlasy. Zkontroloval čas na hodinkách a vydal se opačným směrem.

Před čtyřmi dny

Je to přesně čtrnáct dní, co jsem přistála na letišti Lamezia Terme. Procestovala jsem většinu míst v Kalábrii a ještě mi jich pár zbývá. Nicméně momentálně jsem zavítala do Reggio di Calabria, nejjižnějšího města Itálie, které dříve bývalo hlavním městem Kalábrie. A protože je to taky největší město tohoto kraje, nějaký čas zde pobudu... Načerpat umění vyžaduje čas!

Vicci

Zavřu deník a podívám se z okýnka autobusu na město, do kterého právě sjíždíme. Mám v plánu zde strávit alespoň týden, než se posunu dál. Doufám, že tady v knihovně a archivu budou mít materiály v angličtině, protože italštinu zrovna neovládám. Ne na všech místech jsem také uspěla.