Životní prohra

33. kapitola

Byl jsem lehce zmatený, když po Nat chtěl Ivan peníze za taxíka. Jakýho taxíka?

Nat se na mě podívala, jako by něco provedla a trochu i znervózněla.

,,Tak dozvím se to?" vyjel jsem na ni.

,,Chystala jsem se ti to říct."

,,Ale co?"

,,No..."

,,Alexi, máme tu problém s Parkerem!" volal na mě Ralph.

Nadechl jsem se a šel za ním, i když jsem umíral zvědavostí, co se mi chystala povědět.

,,Rozčiluje se, že ho náš krupiér oblafnul."

,,A to nemohlo chvilku počkat?" protočil jsem zrak.

,,Že byste řešili Sáru?" usmál se.

,,Ne a když už jsme u ní, pak si s tebou něco vyřídím." zvedl jsem výhružně ukazováček.

,,Pane Parkere, pokud chcete můžeme se s vámi podívat na kamerový záznam, abyste měl jistotu."

,,Ten hajzl mě obral o čtyřicet tisíc. Jsem si jistej." stěžoval si.

Když jsme sjeli asi hodinu na záznamech a nic nenašli, Parker se odebral k východu a měl jsem klid.

Konečně jsem si mohl zalézt do kanclu s Natálií a vyřešit to, co jsme před tím načali. Sotva jsem vešel do kanclu a otočil se na Natali, zvonil jí mobil.

Vzala ho do ruky a pak se podívala na mě. Odložila ho zpět na stůl a věnovala se dál papírům.

,,Proč to nevezmeš?" zeptal jsem se a těkal očima mezi její nervózním obličejem a telefonem.

,,Nechci."

Popadl jsem její telefon a stálo tam, že volá Eric.

,,Buď to vezmeš ty nebo já." vzhlédla ke mně a vyrvala mi ho z ruky.

,,Proč bys ho bral ty?"

,,Ublížil ti, viď?" napadalo mě.

Bylo mi divné, že od té doby, co jsem ji tam odvezl, už se spolu neviděli a nezvedá mu telefony.

,,Ne." odsekla.

,,Tak co se stalo?"

„Právě, že vůbec nic."

Díval jsem se na ni a nechápal, co tím myslela.

,,Jak vůbec nic?"

,,Nejsem blbá, vím že si myslíš, jak jsme si spolu užili. Zlobíš se na mě?"

,,A ne? Taková láska, to přece byla."

,,Nech si tu ironii."

,,Nechci detaily, ale doufal jsem, že sis to užila." začala ve mně vřít krev vzteky.

,,Právě se ti tu snažím říct, že se vůbec nic nestalo."

,,Jo jasně. Čekáte do svatby." zasmál jsem se ironicky.

,,Čekej si na co chceš, ale s Ericem jsem nic neměla." mávnul jsem nad tím rukou a odešel na bar.

Musel jsem si zapálit doutník a dát si silný kafe. Tohle na mě bylo moc. Proč mi sakra lhala?

,,Alexi?!" otočil jsem se za otcovým hlasem.

,,Čau."

,,Co je? Jsi nějakej přešlej?"

,,Za to ty jsi nad míru spokojený."

,,Hochu, prosím tě o svolení. Chci se oženit s Evou." zůstal jsem na něj zírat, jak na blázna.

,,Je to tvoje volba nebudu ti do toho mluvit."

,,Nechtěl jsem, aby ses na mě zlobil. Chci to uspořádat už v pátek na zámečku."

,,Už takhle brzo?"

,,Slyšel jsem, že se vrátila Sára. To je bezva." zamračil jsem se nad jeho nadšením.

,,Není to jako dřív, tati, je to dlouho."

,,A já úplně zapomněl na Natálií." plácnul se do čela.

Sotva to dořekl , už jsem zpozoroval u vchodu Erica. Vystřelil jsem, že za mnou musel otec vidět žhavou čáru.

„Co tady chceš, kurva?" lekl se mě.

,,Tak odsud tě znám." ukázal na mě prstem.

,,Tady nemáš co dělat."

,,Jdu za Natálií."

,,To nejdeš."

,,Nebudeš mi rozkazovat, co mám a nemám." rozčílil se a ukazováčkem dloubnul do mého hrudníku, zatímco se mi výhružně podíval do očí.

,,Jsi v mém klubu, tak si dej bacha." varoval jsem ho.

,,Fajn, počkám na ni venku."

,,Co jí chceš?"

,,Mluvit s ní."

,,Vím, že jsi ji před chvíli volal a ona ti to nezvedla." lehce se zamračil a dal si ruku v bok.

,,A co?"

,,Zajímalo by mě, co jsi jí zase provedl?"

,,Tobě nemusím nic vysvětlovat, to že s ní spíš neznamená, že s tebou zůstane."

,,Tak proč se ti neozývá?"

,,Požádal jsem ji o ruku. Říkala, že potřebuje čas." polknul jsem na prázdno a celým tělem mi proběhla vlna horka.