Po Tomhle Už Neusneš

Prosím, vyhněte se...

                                           IX.

Na pokraji bukového lesa, který se každou noc mění v nehybné portréty černých postav s křivými končetinami, stála kdysi malá rezavá bouda. Taková bouda, do které by se lehce vešla lopata a rýč.
Kolem ní se tyčilo a dodnes tyčí to, co zbylo z nízkého dřevěného oplocení s podezřele zachovalým zámkem v místě, kde visela pokřivená vrátka.

Zde z celého lesa dopadalo i za nejsvětlejšího dne nejméně slunečního světla. Bylo lehké se nemýlit v tom, že by sem nezamířilo ani to nejzvědavější lesní zvíře, neboť z onoho místa razil jakýsi chlad a jeho prostředí naznačovalo, že nevinná zvědavost tu neměla co dělat.

Tohle místo tam existuje dodnes. Kdybyste kolem něho prošli, nikdy byste však nenašli jedinou stopu po nenápadné rezavé boudě. Osobně ale zaručuji, že mrazu, který by vám jakoby přeběhl po kůži, byste se nevyhnuli.

Možná jste ale jen přeci jenom jednou byli zvědaví. Možná ani netušíte, že jste se k onomu místu jednou už přiblížili. Abych pravdu řekl, skoro jste vkročili přesně tam, kde stávala. Byli jste místu již tak blízko

Byl to ten moment, kdy jste v sobě cítili děsivou nejistotu, která vás přivedla do rozpaků, aniž byste tušili proč. Byl to ten nevysvětlitelný strach a pocit neznámých očí na vašich zádech, mezitím, co jste zrychlovali svůj krok. Během všech těchto impulzivních rozhodnutí kdy se zdálo, že vaše následující reakce určí, co se s vámi stane.

Všichni jste již šli okolo rezavé boudy. Ví to ti lidé, kteří už nikdy nedostanou možnost vidět, že tam dnes nestojí. Jsou to ti samí lidé, jež se rozhodli tento strach kdysi ignorovat.
A taky o každém, kdo se takto rozhodl by se dalo říci, že za to zaplatil. Mohu se mýlit, to je možné. Viděli jste snad tam tu boudu stát vy?
Kdyby ano, prosím, nepřejte si vědět, co by se s vámi stalo.

Rád vytvářím úsměvné vtipy ze situací, které ve mě vyvolávají neklid, avšak nyní bych si to nedovolil ani zkusit. Příště, až vám něco začne našeptávat, že se vám cokoliv nezdá být v pořádku, prosím, poslechněte to. Nechci, aby se vám přihodilo to samé jako lidem, jež byli nuceni rezavou boudu spatřit na vlastní oči. Byli to přesně ti, kteří se rozhodli hlásek, našeptávajíc Otoč se, zkontroluj, jestli tě někdo sleduje, směle ignorovat. Víckrát tuto situaci prostě už nedovolím, a tak mám teď jedinou povinnost - varovat vás.

Prosím tedy ještě jednou, dávejte si na tohle místo pozor. Obzvláště tehdy, kdy o malý křivý plot bude opřena lopata a rýč. Stíny těchto nástrojů by způsobilo mírné zašednutí rostlin, jenomže díky tomu, co je zakopané pod nimi, mají dostatek kvalitního hnojiva.
Nenuťte mě vidět to ještě jednou. Moc vás prosím, nenuťte mě vidět tu obludu s rýčem v ruce. Nenuťte mě poslouchat žadonění nevinných lidí, vteřiny před rozléhajícími se ranami, které způsobilo prasknutí lebek pod nárazem lopaty. Nenuťte mě, prosím, víc už ne.

Radši, než se zatoulat na toto mrtvolné místo, uznejte, že váš vnitřní hlas má pravdu. Musíte utéct a musíte se od polorozpadlé boudy vzdálit. I kdyby touha po poznání důsledku neuposlechnutí svého strachu byla sebevíc silnější, vězte, že na vás čeká daleko větší nebezpečí. A jste mu vždy nablízko. Jediné, co vás dělí od země, pod niž jsou pohřbeny stovky lidí a nad kterou byla postavena jedna rezavá bouda, je možnost rychlým krokem kráčet zpět.