Beznaděj

Kapitola 8

Thomas se na ní dívá a těžko se mu uvěřuje,že Biggi řekla to,co řekla. "Biggi prosím tě,co tě to napadlo?"Zeptá se jí překvapeně. "Zkrátka nechci abys mě viděl,jak se u té nemoci budu trápit a jak budu na tebe zapomínat.Za chvíli tě ani nepoznám.A taky nechci,abys viděl,jak umírám na tu zpropadenou nemoc."Odpoví Biggi. "Ale Biggi já tě miluji a chci ti být oporou při téhle nemoci.Spolu to zvládneme a já věřím,že se ti ta nemoc nebude zhoršovat."Zkouší jí Thomas přesvědčit.

Biggi záporně vrtí hlavou. "Tohle po tobě nemůžu chtít."Řekne. "Ale můžeš.Vždyť já tě miluji.A tvá nemoc na tom nic nemění."Zkouší jí Thomas přesvědčit Biggi,aby změnila názor. "Thomasi říkám ti já nechci,abys mě viděl jak u té nemoci budu trpět.Prosím rozejděme se dokud je čas."Řekne zoufale Biggi a v očích se jí objeví slzy.

To Thomase zasáhne ještě víc,než se dalo čekat.Víc se přiblíží k Biggi a obejme jí. "Biggi prosím neplač to bude dobrý.Nechci abys plakala a už vůbec nechci,abys říkala takový nesmysl,že se spolu rozejdeme. Já tě miluji taková jaká jsi,ať už jsi nemocná nebo zdravá."Řekne Thomas a začne Biggi otírat její slzy. "Thomasi oba víme co ta nemoc bude všechno obnášet.Víme,že na konci této nemoci je smrt a já nechci abys trpěl se mnou.Miluji tě.Miluji tě moc,ale tohle nechci,nechci abys se trápil se mnou.Prosím najdi si jinou přítelkyni a na mě zapomeň.Bude to vážně lepší."Začne zase Biggi říkat tu svou. "Biggi já nikoho jiného nechci.Já chci být z tebou taky tě miluji a už pro to tě neopustím.Prosím pochop to.Přece nechceš z tou nemocí bojovat sama.Budeš potřebovat oporu."Zkouší to dál Thomas,protože nechce přejít o svou lásku milovanou.

Biggi se začne uklidňovat v jeho objeti. Thomas na ní mluví a říká jí krásná slůvka. "Víš Biggi ještě vzpomínáš jak jsem já havaroval z vrtulníkem a byl jsem na tom nejhůř.No a kdo tu pro mě byl,když jsem byl v nemocnici?Byla jsi to ty lásko."Říká Thomas. "Ano na to si vzpomínám."Přitaká Biggi smutným hlasem. "No vidíš a taky jsi mě nenechala ve štychu.A teď po mě chceš abychom se rozešli v době,kdy budeš potřebovat více mou pomoc než já tu tvou."Odpoví Thomas lásky plně.

Biggi se mu podívá do očí. "Jenže,já si to už brzo nebudu pamatovat,že se můžu o tebe kdykoliv opřít."Zaprotestuje Biggi. "Na to teď nemysli.Prosím žij teď v přítomnosti a co se děje teď. Budeš dostávat léky co zabírají v prvním stádiu tvé nemoci a ještě si budeš díky nim spoustu věcí pamatovat.A když ne budu ti je psát nebo natáčet a pak ti je budu tímto způsobem takto připomínat.Jen mě prosím od sebe neodháněj."Uklidňuje jí Thomas a už mu dochází argumenty proč by s ním měla dál zůstat.

To už se jeho lásky z jeho objetí vyprostí a podívá se mu uslzenými oči do jeto smutných očí. "Prosím rozejděme se."Řekne znova a velmi potichu,aby se znova nerozplakala. Thomas záporně zavrtí hlavou.Nechce na nic pěkného zapomenou a už vůbec nechce Biggi v tomhle stavu opouštět a hledat si novou lásku,protože především miluje právě jí.

Chvíli ji jen tak hladí a pak řekne. "Víš co lásko dneska toho je na tebe moc.Vyspi se a zítra si o tom promluvíme.Oba si v klidu urovnáme myšlenky a uvidíš nebude to tak zlé.Moc tě miluji."Po těchto slovech jí políbí.Biggi mu ten polibek oplatí. "Dobře budu o tom přemýšlet.Taky tě miluji."Odpoví nakonec a dodá. "Prosím teď už odejdi.jsem unavená a chci si odpočinout." "Dobře lásko vyspi se na to a já zase zítra za tebou přijdu."Rozloučí se s ní Thomas.

Nakonec odejde na chodbu kde na něj netrpělivě čeká Márk. "Thomasi prosím tě,co se stalo?"Zeptá se ho,jakmile uvidí svého kamaráda zklíčeného vycházet z pokoje kde je Biggi. "Biggi se chce se mnou rozejít.Protože nechce,abych viděl jak jí ničí ta zpropadená nemoc."Začne Thomas a ve zkratce mu řekne vše co po něm Biggi chce. "Nesmíš na to přistoupit a děláš dobře,že chceš být její oporou.Ona jí bude potřebovat víc než si teď oba myslíte."Přitaká Márk. "Pojď mam chuť se znova opít."Řekne Thomas a jde k východu z nemocnice. A tak kluci si zase sednou v hospodě,ale nepřeženou to jako posledně.

Márk mu radí co má dělat a jak to bude probíhat během nemoci. Thomas ho poslouchá a sem tam se na něco zeptá.Když mu Márk o té nemoci něco řekne je trochu klidnější.Jelikož Márk mu to podal lépe než doktor Lincoln. Teď,už ví na co se bude muset do budoucna připravit.