Myšlenky jednoho cvoka

Máš sen?

Nedávno se mě někdo zeptal co je můj sen. A já zjistila, že nevím co odpovědět. Nebylo to z důvodu nevědomosti, ale proto, že jsem postupem času o všechny sny přišla. Dlouho jsem se svého snu držela, věřila jsem v jeho budoucnost, v možnost stát se realitou. Teď? Teď jsem ve fázi, kdy nevěřím ani tomu že dodělám střední školu. Nevím jak se cítím, co si myslím. Přestalo mě zajímat to, jak mě vidí ostatní, ať už je to rodina nebo přátelé. Vzdávám se. Bojovala jsem dlouho a za spoustu věcí. Úplně zbytečně. Jsem unavená, ne fyzicky ale psychicky. Jsem opět v bodě, kdy mě unavuje už jen vstát z postele, jíst, komunikovat s ostatními lidmi. Nejradši bych byla pořád uzavřená v pokoji a nevylézala ani k rodině. Nikdy bych nevěřila, že je možné aby se člověk tak moc změnil, ať je důvodem rodina, snaha zapadnout nebo tlak, který útočí ze všech stran.  

Možná pomůže nový rok a opět se vše dá do pořádku a bude lépe než doteď bylo. Doufám. Nic jiného mi nezbývá. Nechci prohrát boj s temnotou. Ale co když je to nevyhnutelné a má to tak být? Kdo ví jak to dopadne...