Myšlenky jednoho cvoka

Nechtěná kapitola

Znáte ten pocit, když někoho necháte jít s tím, že bez vás mu bude lépe než s vámi? I když to bolí drásá vás to zevnitř pomalu vás to zabíjí, i přesto ho necháte odejít. I po delší době to bolí, už necítíte ostrou bolest ale otupěla, i tak je nepříjemná. Po nějakém čase zjistíte, že není tak dokonalý jak se zdál. Všechna jeho dokonalost byla vymyšlena růžovými brýlemi, které vytvořila láska. On se přes všechno přenese a ještě si najde někoho jiného s kým je spokojený. Ano, přejete mu to, ale upřímně, kdo z nás by vedle něho raději neviděl sebe. Když se někde potkáte děláte že se neznáte, že jste se nikdy nebavili a nejspíš se bavit ani nebudete. Nic z toho co jste spolu zažili se nevrátí. Tahle kapitola se navždy uzavřela. Je jen na vás, jestli jí budete pročítat celý život, nebo jí necháte někde v rohu a pokud do ní nakouknete, tak jen za tím účelem, abyste si připomněli ty hezké chvíle, které nikdy nezapomenete a budou navždy ve vašem srdci.