Myšlenky jednoho cvoka

Láska na první pohled. Osud?

Nikdy jsem nevěřila na lásku na první pohled, připomínalo mi to spíše pohádku než realitu, ale zjistila jsem, že to existuje. Pravděpodobně zbytečně, protože tu lásku už nejspíš nikdy neuvidím. Jsem jako posedlá, když čekám, že ho uvidím na každém mém kroku, i přesto že bydlí jinde a chodí na jinou školu. Je zajímavé, jak se srdce tak rychle může zbláznit. Co když jsme si souzeni a toto nebylo naše první ani poslední setkání? Co když to byla příprava na život spolu? Co když jsme se měli vidět abychom o sobě věděli a postupem času se díky osudu naše cesty setkají a budeme mít krásnou část života? Pomalu díky tomuto propadám do depek, už zase. Když jsem se vyhrabala z depky kvůli tomu jednomu, kterého jsem nechala úspěšně jít, tak se tu objeví on. Bylo to vzájemné, ale ani jeden se neodhodlal k tomu, aby udělal první krok. Odešel a já jsem tam zůstala stát s dírou v srdci, po tom čase, jenž jsme spolu strávili, jsem mu darovala část svého srdce, jen doufám že se vrátí zpět a zalepí tu trhlinu.