Děkuju všem co to čtou :')
Probudila jsem se a koukla se kolem ... byla jsem pořád na ošetřovně. Mám hlad a moje záda a lokty mě bolí. "Je dost že jsi se probudila " řekne táta, který sedí vedle mě. Kouknu se na něj a řeknu " mám hlad ... jak dlouho jsem byla mimo?" "Asi tak 4 až 5 hodin" odpoví mi pomalu a já se na něj usměju "to není až tak hrozné ... bývá to horší " pozvedne koutky úst v malém úsměvu ale já stále vidím tu bolest v jeho očích. " awww tati" chytnu ho za ruku "neboj ... není to tak hrozné ... je mnohem více dobrých pocitů než těch bolestivých" usměju se na něj. Chvilku jen tak sedíme a pak mi zakručí v břiše. "Takže ... kde je to jídlo? " řeknu vážným hlasem a táta se začne smát. "Ale no tak to už ani nemůžu mít hlad? " zeptám se nevěřícně, když tu se najednou objeví kluci s nějakým jidlem v rukách. "Děkuju " řeknu se slzami v očích a snažím se chňapnout po jídle které nese James, ale marně. Znáte kluky ... můžou být velice krutí. Jenže ještě nikdy nezažili mě když se někdo postavý mezi jídlo a mě. "To bych ne-" nestačí táta doříct, když najednou vyskočím a srazím Jamese a chudáka Remuse k zemi, ano ... když mi nedají jídlo vezmu si ho brutální silou... Mezitím přišla i doktorka a vyděla jak jsem skočila po Jamesovy, takže jsem byla vykopnuta z ošetřovny s tím že mám přijít hned další den po snídani, že mě omluví v hodinách.
Takže ... další kapitola ;-; po roce ... jop velice rychlé ... omlouvám se T^T
Vaše Alia Black :3
