Jakmile jsem vyšla před ošetřovnu byla jsem zahrnuta otázkami typu : "proč jsi nám nic neřekla" a "jak dlouho už to tak máš?" a "bolí to vážně tak moc?" a "fakt cítíš když někdo zlomí hůlku?" a jiné podobně zpracované otázky. S trpělivostí jsem odpověděla na všechny "neřekla jsem vám to protože je to velice osobní věc a nechtěla jsem vás strachovat, mám to takhle už od narození, ano bolí to jak čert a ano vážně to cítím a není to nic moc jestli jste si nevšimli " řekla jsem a rozešla se ke společenské místnosti s jídlem v rukou ( které mimochodem bylo jen jablko a rohlík ) a s klukama v patách. "Takže ... co budeš dělat teď?" Zeptal se netrpělivě Sirius "hmmm " zamyslela jsem se "nebudeš tomu věřit ... ale půjdu si lehnout " otočila jsem se na něj s odpovědí "když máme čas na zabití ... co je nového ve škole za těch pár dní co jsem byla na ošetřovně ? " na to se ozval vcelku tichým, ale svižným hlasem Remus " nic moc ... pár lidí se po tobě ptalo ... křiklan například ... nezjistil jsem proč. Zmijozel je otravný jako vždy ... a taky jsem ti bral úkoly." Koukla jsem se na něj s vděkem v očích a položila mu ruku na rameno " děkuji ti Remusi, jako jediný jsi mě odpověděl nějak užitečně" na to jsem se obrátila a pokračovala v mé cestě k zaslíbenému spánku (který asi nedostanu kvůli kupě úkolu a esejí) a ignorovala steny nesouhlasu od zbytku naší skupiny.
Lidi ... velká omluva ... já vím že nepíšu často a vím že to může být frustrující ... ale snažím se :D
Plus .... otázka století ... mám sem zakomponovat nějaké 'wolfstar' ? V pozdějších částech této nedokončitelné fanfikce xD?
vaše Alia Black
