Omlouvám se, že jsem dlouho nic nepsala, ale teď jsem nemocná, tak mám čas :3 Snad se bude líbit.
"Styles?,"zavrčel nevrle. Doprdele, Louis. Poznám jeho hlas. Zhluboka jsem se nadechl. V tom momentě mi z obličeje stáhl deku a kamsi ji odhodil. Polkl jsem a otevřel jsem oči. Osvítila ho záře blesku. Byl to on. V ruce svíral kapesní nůž a v očích měl jiskry.
"Co po mě doprdele furt chceš?! Zradil jsi mě. Strašně moc.. a já ti to jen tak neodpustím. Miloval jsem tě, ale teď tě nesnáším." Na krku jsem měl pořád jizvy z toho večera. Nadechl se.
"Já musel, chápeš?!"
"Jasně, kvůli svý pověsti. Ha ha ha. To mi říkáš vždycky!"
"A taky to je pravda, Harry.."
"A proč tady máš ten nůž, když mě údajně tak moc miluješ?,"zeptal jsem se.
"Protože mě k tomu kluci vyhecovali..,"podíval se do země.
"K čemu?,"nechápal jsem.
"Abych tě zabil,"zašeptal. Vykulil jsem oči a celý jsem ztuhl.
"Tak to udělej, bude ti líp."odpověděl jsem stejně potichu, jako on. Podíval se na mě nechápavým pohledem.
"Neudělám to,"lehce se zamračil.
"Dostal jsi se až sem. Už ti zbývá jen poslední krok. ,"pobízel jsem ho. Nevím proč. Možná jsem chtěl umřít. Možná jsem chtěl, aby si to vyčítal.. všechno, co mi udělal. "Víš co? Mně už to je jedno. Očividně ti záleží jen na sobě, než na ostatních. A já už nemůžu. Opravdu nemůžu.." Překvapeně se na mě podíval.
"Harolde! Přestaň mlet nesmysly!"
"Já?,"uchechtl jsem se. "Já melu nesmysly? Já si tu hraju na někoho, kdo nejsem? Aha, tak to promiň". Vydechl. Asi jsem ho dostal.
"Kurva Styles.."
"Buď mě zabij, nebo odsud vypadni. Nechci s tebou mít nic společnýho. Přeju si, abych posledních pár dní zapomněl. Abysme se sem vůbec s mámou nestěhovali. Abych tě nikdy nepotkal. Nikdy..,"zašeptal jsem. Vykulil očka.
"Vážně? Ty chceš zapomenout to, co jsme spolu zažili?"
"Co jsme zažili?! Sprejování, pak řezání a teď? Plánovaná vražda. To není vztah. To je nenávist."
"Nenávist? Ale já tě miluju, chápeš?!,"rozkřikl se.
"To říkáš pokaždé. Nech si ty slova pro někoho, kdo si to opravdu zaslouží. Ne pro toho, koho toužíš zabít."
"Ty to nechápeš! Nechci tě zabít! Nechci!,"křikl. Uchechtl jsem se.
"Jo. Takže ty sem jdeš s nožem v ruce, říkáš, jak tě kluci vyhecovali k tomu, aby ses mě zbavil, a ty mě najednou zabít nechceš? Louisi doprdele vypadni.. vypadni!" Stál tam jak omámený. Nepohl se.
"Vypadni!,"křikl jsem znovu.
"Fajn. Jak chceš..,"zamumlal, otočil se, a šel pryč. Zavřel jsem za ním dveře do svého pokoje a sjel podél nich dolů. Byl jsem vyděšený a zmatený. Složil jsem hlavu do dlaní a prostě se rozbrečel..
---
"Harry?!,"probudil mě mámin hlas. Asi právě přijela a probudila mě.
"Ano?,"křikl jsem rozespale zpět, vstal, otevřel dveře a vyšel ven. Seběhl jsem schody dolů a ztuhl. Mimo mámy tam stál i nějaký chlap. Zatvářil jsem se znechuceně.
"Harry, to je Lloyd. Můj nový přítel,"představila mi ho Ann.
"Taky tě rád vidím mami,"zamumlal jsem, otočil se a šel zpět do pokoje. Na tohle jsem náladu neměl.
"Nebuď drzý!" A je to tady. Už to začíná. Žádné ahoj, žádné jak se máš. Nic..
