Zvoneček zazvonil když jsem vešel dovnitř. Vonělo to tam čerstvým pečivem, čokoládou, krémem a marmeládou. Zkrátka a dobře, sladkosti a pečivo. Tady se mi bude líbit.
"Dobrý den,"pozdravil jsem s úsměvem na tváři zhruba čtyřicetiletou ženu, která stála za pultem v bíle zástěře.
"Ahoj. Ty budeš určitě Harry, viď? Corinne mi o tobě vyprávěla. Prý jsi velice pracovitý, a někoho takového tu hledáme,"usmála se.
"To bych byl rád, brigáda by se mi hodila." Rukou mě vybídla, abych prošel okolo výdejového pultíku a zavedla mě do místnosti vedle. Bylo to něco jako kancelář. Dvě křesílka, pohovka, stolek, a pak skříně, poličky a taky pracovní deska s notebookem a všemi kancelářskými potřebami. Celá místnost, jako celá pekárna, ladila do oranžovo-bílé.
"Posaď se, jen sepíšeme papíry, že tu mám za tebe zodpovědnost, samozřejmě si to můžeš i pročíst, abys neřekl, že jsem tě pak nějak okradla nebo podvedla.,"usmála se a podala mi štos papírů. Nechtělo se mi to číst, každopádně jsem si to tak ob řádek pročetl a podepsal.
"Kdy nastoupím?,"zvedl jsem oči od papírů.
"Zítra, ráno. Tohle byly papíry jen na brigádu, pak bych se rozhodla, že bys sem mohl chodit v sobotu a v neděli, to víš, taková dobrá pekárna má otevřeno pořád. Teď ti ukážu naší kuchyň, kde pracujou pekaři. Ty budeš prodávat, samozřejmě. No nic, tak já ti to tam také ukážu, co říkáš?,"usmála se a vstala. Také jsem vstal a rozešel jsem se za ní, dlouhou chodbou, a nakonec do kuchyně.
"Takže,"dala si ruce v bok,"Harry je náš nový přírůstek do naší stáje. Harry? Tohle je Claire, Isabella, Mareline a.. Louis. Jediný chlapec, tady. Teď budete dva.,"usmála se. Ztuhla mi krev v žilách a zalesklo se mi vražedně v očích.
"Jo, těší mě. No nic, já už půjdu. Zítra v osm jsem tu,"usmál jsem se na mou vedoucí, vzal jsem své věci a rozešel se ven.
"Harry!,"rozeběhl se za mnou Louis. Zhluboka jsem se nadechl.
"Dej mi pokoj kurva, o co ti jde?!,"zavrčel jsem.
"J-já tě miluju.. a nevzdám se tě."
"Budeš muset, protože já tebe už ne.," vykulil oči. Že bych ho zlomil? Ve vteřině mě přitiskl ke zdi a nespokojeně se mi podíval do očí. Tak ne, nezlomil. Škoda. Třeba příště.
"Mě nikdo neodmítá!,"přecedil skrz zoubky.
"Ale, vyklubal se z tebe pěknej EGOista. Já nezapomínám, to si pamatuj,"zavrtěl jsem hlavou. S timhle kreténem si nikdy nic už nezačnu. Odtlačil jsem ho od sebe a zavrtěl hlavou."Dej mi pokoj, ano? Prosímtě, dej mi pokoj!"
"Takovýmu krásnýmu? Ne..,"uchechtl se, chytl si mě za tváře a políbil. Neudržel jsem se a pěkně silnou mu vlepil, až se mi na tváři objevil červený flek od mé ruky.
"To sis posral Harolde..,"zavrčel a odešel.
