Než jsem se dobelhal domů, bylo asi deset večer. Byla mi zima, měl jsem jen tričko, mikinu mi vzali oni. Oni, to je moc slabé slovo. Vzali mi ji ty kreténi. Nevěděl jsem, jak skrýt jizvu na krku, která mi vykukovala zpod límečku trička, tak jsem si přes ni jen přehodil kudrnaté vlasy, která mi ji jakžtakž zakrývala. Jakmile jsem vešel domů, Corinne mě pevně objala. Zadržel jsem syknutí bolestí v sobě, a jen jsem zavřel oči.
"Harry! Bála jsem se o tebe, strašně moc. Měl jsi napsat,"vyvalila na mě.
"Napsal bych, ale.. Ann mi vzala mobil,"povzdechl jsem si.
"Když už o ní mluvíme, prý dnes přespí u jejího přítele,"podívala se na mě vážně.
"U přítele?,"vykulil jsem oči. Tohle už bylo moc, hodně moc na jeden den.
"Měl by ses vyspat, zítra je poslední den školy a pak týden prázdniny. Alespoň si od té školy odpočineš, co říkáš?,"pohladila mě po tváři. Přikývl jsem a rozešel se do pokoje. Před schodištěm jsem se zastavil a ohlédl se.
"A Corinne?"
"Ano, drahý?,"odpověděla mi vstřícně starší dáma.
"Vypadá to s nimi vážně?,"zeptal jsem se opatrně. Jen lehce přikývla a pevně sepjala rty. Zřejmě čekala, že to dobře nevezmu. Podíval jsem se do země, otočil se zpět a pokračovat v cestě.
Hodil jsem si lehkou teplou sprchu, oblékl se do čistého trička a boxerek a zachumlal jsem pod deku. Z dnešku se mi chtělo řvát, doslova. Už jen jeden den, a celý týden ho neuvidím. Neuvidím toho, kdo mi podělal život ze všech lidí na světě - Louise. Ale oproti tomu, co mě ještě čeká ve škole, je tahle pauza nic. A co víc? Ann si domů přitáhne přítele. Nechci novýho "tátu"!
Vzbudil mě budík, nikoli Corinne. Oblékl jsem se, nasadil čočky, pročesal vlasy a seběhl schody dolů. Na stole ležela svačina - banánový donut a ještě namazaný chleba. A samozřejmě také snídaně, což byla francouzská bageta a kakao. Před tím vším ležel lísteček. "Šla jsem na trhy, vrátím se brzy, Corinne." Vyklopil jsem do sebe celý obsah hrníčku a vzal si půlku čerstvé křupavé bagety. Následně jsem hodil svačinu do batohu, dal si batoh na jedno rameno, obul se a vyšel z domu. Měl jsem štěstí, zrovna přijížděla Corinne. V jejím červeném Fordu bylo narváno, spíš tedy jen na zadních sedačkách. Cor asi zadní, největší objem kufru nevyužívala. Otevřela okénko a usmála se na mě.
"Chceš hodit do školy?,"zeptala se vstřícně. Kdo by taky nechtěl, že? Obzvlášť, když nechce vidět toho, kdo mu poslední dva dny totálně zničil celý jeho život. Dychtivě jsem přikývl a rychlostí blesku se posadil na místo spolujezdce. Batoh jsem si dal pod nohy a připoutal jsem se.
"Můžeme?,"optala se Corinne bez toho, aby čekala na odpověď, a zařadila zpátečku.
Doncaster bylo klidné městečko, a bylo tu vše k sehnání. V každé ulici se nacházela minimálně jedna pekárna, uzenářství a zelenina. Cor ale dávala přednost trhům. Prý tam máte jasné, od koho co dostáváte, a vždy byste měli platit tomu, kdo to sklidil, nebo udělal. Zkrátka a dobře, Corinne sází na to její BIO.
"Harry? Slyšela jsem, že jsi v Holmes Chapel nemohl sehnat brigádu a potřebuješ si trošku vydělat, že?,"podívala se na mě a pak zpět na vozovku.
"Jo, nějaká práce se vždy hodí. Obzvlášť, když mi Ann zabavila mobil, bez kterýho jsem nahranej.
"A taky jsem slyšela, že jsi obravdu dobrý v pekárnách. Jsi milý na nakupující, zvládneš vybírat čerstvé zboží a tak..,"pokračovala.
"No, snažil jsem se,"pokrčil jsem rameny.
"Moje známá tu řídí pekárnu, a shání na tyhle prázdniny výpomoc. Plat nemá zrovna malý, a je velice milá. Můžeš se s ní i domluvit, že bys tam byl o víkendech, nebo tak. A samozřejmě na letní prázdniny, které budou za dva měsíce. Tak co myslíš?,"usmála se. Rozzářil jsem se.
"Jasně!,"vykřikl jsem. Zasmála se.
"Odpoledne si tam zajdi, je to shodou okolností pekárna ve vedlejší ulici.,"zastavila před školou. "Hezký den Harry,"věnovala mi úsměv.
"Tobě taky Corinne,"úsměv jsem jí oplatil a vystoupil jsem. Klidným a sebevědomým krokem jsem se rozešel do školy.
Celý den jsem se snažil Louisovi vyhýbat. A viděl jsem ho jen jednou, a to v jídelně. Věnoval mi jeden, velice lítostivý pohled a já jen čekal, až za mnou potom přijde ke skříňkám a řekne mi, jak moc ho to mrzí. A ano, měl jsem pravdu. Zrovna jsem si uklízel učení do skříňky.
"Harry, já..,"podrbal se na krku.
"Nech si to pro sebe,"zamumlal jsem a obul si conversky.
"Ty to nechápeš!,"podíval se na mě. Shrnul jsem si límec u trička a naklonil hlavu na stranu. Polknul.
"A to je jedna z mála.. největší, je na srdci. Věřil jsem ti, a tys mě zklamal. Taky tě můžu prásknout poldům.. za ublížení, a kdoví jestli ne něco víc."
"Ale Max..,"vydechl.
"Je mi to jedno. Tohle, jsi mi udělal ty, a zřejmě sis v tom liboval. Umíš bojovat sám za sebe, a teď ses choval jako namyšlenej idiot, stejně jako Max.,"podíval jsem se na země a rozešel se ven.
"Harry počkej!,"chytil mě za ruku. Bleskově jsem zareagoval a ucukl.
"Drž hubu,"vylítlo ze mě. "Tvoje kecy mě už nezajímají. Zaslepil jsi mě, a já byl pitomej, že jsem skákal jak ty pískáš.. Jsem rád, že tě týden neuvidím,"zoufale jsem vydechl a vyšel ven. Ve skutečnosti jsem vlastně rád nebyl, pořád jsem ho v hloubi duše miloval, ale hlava říkala ne!
