My World In Fear

Jen pár úderů

,, Eleanor!" Zařve . Je to tu zas. Na čele cítím stékat pot, v krku se mi vytvoří knedlík a tlukot srdce je tak ohlušující, že už skoro nic neslyším. Posadím se na své posteli velmi svižně, až se mi zatočí hlava. Rychle běžím do rohu svého skromného pokoje a schovám se pod svůj pracovní stůl. Schoulím se do malého klubíčka a přitáhnu si nohy k sobě. Chvilku jen tak sedím a poslouchám jestli neuslyším blížící se kroky. Dlouho nic neslyším, avšak z mého místa nevylézám.

Chytím se chladné nohy stolu, abych se trochu zklidnila. Pak si opřu záda o zeď. Můj dech začal být pravidelnější. Dokonce se mi podařilo rozmrkat slzy.

Skoro nic nevidím v té tmě, která pohltila můj pokoj. Asi je to tak lepší vzhledem k tomu, co mě čekalo. Pořád si opakuju jednu a tu samou větu. Jen pár úderů. Bohužel mě to většinou rozruší ještě víc. Čekám. Vím, že to musí přijít. Je to nekonečné čekání. Kůže okolo mých nehtů už je až do krve.

O pár minut později přijde. Se svým příchodem vlije do místnosti světlo z chodby. Tlukot srdce je opět ohlušující. Mé doposud propletené ruce se začaly znovu klepat. Ještě než mi moje oči zvlhnou slzami ho uvidím. V ruce má svůj obvyklý opasek, který mu koupila maminka ještě před tím, než zemřela.

Po pokoji nebloudí moc dlouho. Zná, kde se schovávám. Nejprve se koukne do škříně naproti dveřím, poté mu ale dojde, že se krčím pod svým šedým stolem z kovu. Ucítím první slzu, která se kutálí z mých velkých hnědých očí po mém obličeji. V tu chvíly ale už mě tahá zpod stolu. Jeho chladná ruka mi objímá kotník a drží mě v pevném sevření, až mi v chodidlu začne mravenčit. Svírám nohu stolu tak dlouho, jak jen mohu. Zbývají už jen konečky prstů ale já se nepouštím. Je však silnější. Nic proti němu nezmůžu. Ležím mu u nohou.a připravuji se na úder. Teď už se slzy řinou jedna za druhou a padají mi do vlasů podemnou. Naposledy se kouknu do jeho očí. Jsou krvelačné. Toužící po násilí. Jeho obličej je přísný. Zavřu oči, abych ho neviděla. ,, Dělám to pro tvé dobro"