ZPĚT VE ŠKOLE

3.2K 294 25
                                    

Audrey zastavila na parkovacím místě u školy, ale z auta nevylezla. Seděla tam, předloktí opřená o volant, a zírala na zeď školní budovy. Nebyla tam už půl roku, a doufala, že se tam jen tak nevrátí. Ale osud jí prostě neměl rád a ona se musela vrátit, a to mnohem dříve, než by vůbec čekala.

Povzdechla si a zadívala se na sedadlo spolujezdce, na kterém byly všechny její papíry s poznámkami, slohy a seminárkami. Musela to zvládnout, a to už jen proto, aby Nathanovi dokázala, že blbá prostě není. Koukla se na hodinky a zjistila, že za několik málo minut, by měla sedět ve třídě a psát test z biologie. Pak následovala matika a nakonec Jim. Audrey zaskučela nechutí, vystoupila z auta a s papíry narvanými v batohu se vydala směrem ke správné učebně. Tam si našla místo úplně vzadu, posadila se tam a vyndala si tužku. Pak se rozhlédla po třídě a hledala známé tváře. Bylo jich tam spousta, ale jedna chyběla. Kde je sakra Patrik? Nebyl tam. Ale kde mohl být? Než se stačila nahnout k vedlejšímu stolu, za kterým seděla ona prsatá holka, která se jí ptala na jméno Isaaca ten první den, když nastoupila, aby se jí zeptala, vešla do třídy robomyš a všem rozdala energicky papíry. Audrey se musela smířit s tím, že se bude moct zeptat až po testu, obrátila tedy svou pozornost k šesti oboustranně potištěným listům a začala vyplňovat.

Biologie skončila, matika také, a Audrey ještě nedostala příležitost se některé ze známých tváří zeptat, kam se Patrik poděl. Jen co profesor matematiky - pan Edward Little - oznámil, že čas vypršel, zvedla se celá třída a nesla s sebou Audrey, jako přívalová vlna do učebny literatury. Vlčice se zastavila ve dveřích a najednou nevěděla, kam se posadit. Vždyť Jim chtěl mít své studenty vždy blízko u sebe, ale tohle nebyla normální hodina, tohle byla zkouška...

„Prostě se někam posaď, Audrey," ozval se za ní známý šeptavý hlas, ale ona se neotočila. Jim Rollins k ní stál zády, rovnal si papíry na stole a dělal, že si dívky vůbec nevšímá. Přesto mu neunikla její nejistá myšlenka, kterou hned nato tiše okomentoval, jen tak hlasitě, aby ji slyšela. Dívka na sobě nedala nic znát a prostě se posadila do první volné lavice, která tam byla. Do té, ve které obvykle sedával Patrik. Něco tady vážně nehrálo.

Rollins začal obcházet třídu a každému studentovi položil na lavici šest oboustranných papírů, které byly v levém rohu sešity sešívačkou. „Prosím, můžete začít," řekl a jeho hlas se nesl po celé třídě. Všichni se chopili svých tužek a pustili se do psaní. Audrey byla jednou z nich.

„Audrey, máš pro mě ty slohy, jak jsem po tobě chtěl?" zeptal se Jim, když zbytek třídy opustil učebnu, na stole mu vrostl komínek papírů, a Audrey se stále ještě neměla k odchodu.

„Kde je Patrik?" odpověděla na otázku naprosto jinou otázkou.

„Dlouho jsem ho neviděl. Myslel jsem, že přestal chodit, nevím, co s ním je. Máš pro mě ty práce?" Opíral se o kraj svého stolu, ruce založené na prsou a se svraštělým obočím pozoroval dívku, jak sedí v lavici svého tehdejšího kamaráda a kouše si spodní ret. „A jak se má Nathan?"

„Nathan? Asi dobře. Já vlastně ani nevím."

„Nevíš? Vždyť kvůli němu ses přeci vrátila do Wolf's Lotu, ne?" divil se profesor a Audrey neznatelně kývla.

„To sice ano, ale on se poslední dobou chová divně a jaksi jsme se jeden druhému odcizili."

„A nebude to tím, že cítíš něco jiného k Noahovi?" zkusil to Jim a Audrey k němu zvedla překvapené oči.

„Jak to..." Jim si zaklepal na spánek. „Aha, a jo vlastně. Málem bych na to zapomněla. No nic, já asi pojedu domů, když tady už mám hotovo," řekla, zvedla se a pomalu se rozešla ke dveřím. Zastavilo ji Jimovo odkašlání. „Co je?" zeptala se ho malinko nevrle a on se na ni trpělivě usmál.

Vlčí krev III. - KONECWhere stories live. Discover now