CHCI, ABYS HO ZABILA

4.8K 308 8
                                    

Margaret ležela na dřevěné naleštěné podlaze, kterou před několika hodinami tak pracně drhla, a zmučeně pozorovala loužičku krve, která se tvořila z pomalu odkapávajících kapek padajících ze špičky jejího přeraženého nosu. Už ho měla zlomený tolikrát, že bolest už téměř nevnímala jako bolest. Ale ta podlaha ji mrzela. Ještě teď ji z toho mnoha hodinového klečení a drhnutí bolela otlačená kolena. Zmlátil ji, protože děti i s tou holkou utekly. Jakoby to snad byla její vina! Ona jen chtěla se svými dvojčaty oslavit jejich narozeniny. Jak mohla tušit, že se proti ní spolčí s tou zázračnou vlčicí, která se na ni vrhne, a utečou?! I když mu tohle všechno řekla, stejně ji zmlátil. Zbil ji jako už tolikrát předtím. Tvrdě a nelítostně. Ne, on něco jako lítost neznal. I proto se ho jeho poskoci báli natolik, že se na jeho povel navzájem vraždili. Těsně vedle ní se ozvalo zašustění oblečení a poté do ní někdo šťouchl špičkou boty.

„Vstávej, ženská! A ukliď tu po sobě ten bordel!" zasyčel na ni hluboký hlas čistou americkou angličtinou a ona se ušklíbla. Byl to Leonard. Ten vlkodlak, co se před měsíci objevil na prahu jejího domu a chtěl se přidat ke Garjačikovovi. Margaret toho chlapa ze srdce nenáviděla. Choval se k ní, jako k té největší špíně, kterou kdy viděl a Bůhvíproč si ho Nikolaj oblíbil a dovoloval mu, aby si s ní dělal, co jen chtěl. Takže když ji nebil a neznásilňoval Nikolaj, ujal se toho s veškerým potěšením Leonard. Nesnášela ho skoro stejně, jako Nikolaje, ale přeci jen malinko méně. Když ji totiž jednou nebo dvakrát do týdne znásilnil, nezmlátil ji potom. Prostě ji od sebe odstrčil, hodil na ni pohled plný znechucení a pak se prostě sebral a odešel otevřenými dveřmi - protože ty zůstávaly vždy otevřené - ven na chodbu. To Nikolaj ji znásilnil, surově zbil, a když už o sobě téměř nevěděla, shodil ji z postele, kopl do ní jako do pytle mouky a odešel. Jen díky tomuto rozdílu nesnášela Nikolaje Garjačikova, svého nenáviděného  manžela, více než Leonarda. Ignorovala Leonardův příkaz a dále pozorovala onu, stále se zvětšující, loužičku. Neměla náladu poslouchat jeho rozkazy a skákat, jak on zrovna píská. Od toho výprasku ji ještě pořád bolelo celé tělo a krev pomalu přestávala téct. Leonard do ní šťouchl znovu. „Tak slyšela jsi?!" zvýšil na ni hlas. „Hni se konečně!" zavrčel na ni a ona ho stále okázale ignorovala. Vtom ji popadl za vlasy a prudce ji za ně vytáhl na nohy, které měla ještě stále moc slabé na to, aby se na nich dokázala udržet, a tak ji prostě držel ve vzduchu a zpříma se jí díval do tváře s výrazem totální nadřazenosti. „Copak ty to vážně nechápeš, Mášo?!" zašeptal a přitáhl si ji blíž k obličeji. „Já ti přece ubližovat nechci! Mně na tobě záleží! Copak to nevidíš?" Žena se mu podívala zpříma do očí a pak mu plivla do tváře. Vlkodlak ji pustil a ona dopadla s hlasitou ranou na zem. Leonard si utřel obličej rukávem a sehnul se k ženě, aby jí pomohl, tentokrát ale nezvykle opatrně, na slabé nohy.

„Proč?!" zašeptala Margaret a jen co popotáhla, do zlomeného nosu jí vystřelila pronikavá tupá bolest. „Proč to děláš?" zeptala se a věděla, že pláče. Slzy jí stékaly po propadlých tvářích a ze špičaté brady kanuly na kostnatý hrudník.

„Protože mi na tobě záleží, copak to není jasné?" Žena zavrtěla hlavou, znovu popotáhla a bolestí zkřivila tvář. „Pojď," řekl, „postarám se o tebe. Tý podlahy si nevšímej, pošlu někoho, ať to uklidí." Chytil ji kolem pasu, aby ji podepřel a pomalu a co nejopatrněji ji dovedl až do její velké ložnice, kde ji posadil na kraj vany a natáhl se pro bílý ručník, jehož konec namočil a začal jí jím jemně otírat zakrvavený obličej. Po chvíli se od ní malinko odtáhl se mile se na ni usmál - další novota, kterou ubohá žena nechápala. „Vypadáš zase jako předtím," špitl a natáhl k ní, teď už prázdnou, ruku. Ruska ucukla, a on ruku trochu stáhl. „Neublížím ti, tentokrát ne, neboj se," zašeptal a ona už se ani nehnula, když k ní opět natáhl dlouhé prsty a pohladil ji jejich hřbety po tváři. „Kdybys jen věděla, jak strašně nerad ti ubližuju." Řekl, postavil se a rychlým krokem vyšel z místnosti a nechal tam překvapenou ženu samotnou. Tak laskavě ji nikdo nepohladil od vraždy jejího muže. Bylo to příjemné.

Vlčí krev III. - KONECWhere stories live. Discover now