O němém Jankovi ✅

1. Jak přijela návštěva

Vše začalo tím, že se vladař Tusentakků rozhodl navštívit království Sebienské. A jistě tyto dvě země spolu sousedily již od doby, co má výr ohromná kukadla a žába umí skákat, přesto návštěva? Jak bizarní a nevídané! Princezna Eliška, budoucí vládkyně Sebienu, celou noc téměř ani oka nezamhouřila. Jen se převalovala v posteli, mnula si deku pod bradou a na prst si natáčela zlaté pramínky vlasů, přičemž se nepřítomně usmívala.

„Dobré ráno, Výsosti," pozdravila ji Madlenka, její věrná pihatá služebná s neposednou hřívou kudrlin, a položila na stolek vedle postele tác s čajem a několika sušenkami.

„Dobré ráno, Madlenko!" výskla Eliška a posadila se. „Také se na naše hosty tak moc těšíš?"

„Vždyť ani pořádně nevíme, kdo přijede." Madlenka roztáhla závěsy, aby do princezniny komnaty vehnala trochu světla.

„Ale víme," opáčila Eliška a sáhla po hřebenu, za pomoci kterého začala krotit vlasy, co jí nyní trčely do všech světových stran. „Přijede král Richard, vládce Tusentakků, a bude mít s rodiči jednání. Jakýpak asi je?"

„Určitě starý," zamručela Madlenka. „A také nafoukaný a ješitný."

Princezna jen zavrtěla hlavou a se zívnutím se protáhla. Co zaslechla, tak měli Tusentakkové problémy s nájezdníky, kteří po léta drancovali jejich zemi, a zastavit je dokázal právě král Richard. Muselo se tedy jednat o hrdinu, který by pro svou zemi udělal vše.

„Jinak, toto nemáte ode mě, Výsosti," špitla Madlenka a naklonila se k princezně. „Ale slyšela jsem, že je král Richard také... padouch."

Eliška vyprskla smíchy a ihned si oběma rukama zakryla pusu, přesto jí oči stále zářily pobavením.

„Myslím to vážně!" bránila se Madlenka.

„O tom nepochybuji," odpověděla princezna s lehkým úsměvem. „Nicméně, nesmíme dát na babské povídačky. Lepší je se přesvědčit na vlastní oči. A nyní mi, prosím, pomoz s oblékáním," dodala a ukázala na nedaleko ležící modré šaty doplněné o vyšívaný kabátek. „Ať mi to před návštěvou sluší!"

Její slova doprovodily fanfáry trumpet i trumpetek a snaha o co nejupravenější vzhled vzala za své. Ještě v noční košili a s vlasy, jako by do nich udeřil blesk, přiskočila Eliška k oknu a nalepila se na něj jako dítě na okno cukrárny.

„Už jsou tady, Madlenko," zaradovala se a s napětím pozorovala, jak branou vjíždí král Richard se svou družinou. Jejich postavy i tváře však působily poněkud rozmazaně. „Kde mám brýle?" dodala a pohlédla na stolek.

„Zde, Výsosti," povzdechla si Madlenka smířeně a podala jí kožené pouzdro.

„Děkuji ti! Však víš, bez nich jsem na dálku slepá jako krtek."

„Pravda, proto byste je také měla nosit častěji. A ne pouze na šmírování."

„Ano, ano," přitakala princezna se zasněným pohledem upřeným opět do dáli, a poté zpozorněla. „A tamhle je! Ano, král Richard!"

Madlenka se jí ihned ptala na dojmy, ale Eliška jí nedokázala odpovědět. Přišlo jí, že vidí obyčejného muže středního věku. Možná pokročilého středního věku. Alespoň dle jeho bujných havraních vousů a lehce vrásčitého obličeje se mohla domnívat, že půjde o muže s velkým M. Na hlavě mu rašila bohatá kštice a oči měl přísné, soustředěné. Alespoň tak by krále Richarda popsala, jako přísného a soustředěného.

V jednu chvíli se panovník na někoho otočil a usmál se. Tehdy se jeho aura změnila a místo muže připomínal spíše šelmu. Eliška přimhouřila oči, a ještě více se nalepila na sklo. Přišlo jí, že má tusentacký vladař až nepřirozeně ostré zuby, ale pokud by tuto domněnku vyslovila nahlas, jistě by byla považována za blázna. Za toho nejvíce bystrozrakého blázna v celém širém kraji.