Jakmile jsme všichni dojedli,Natálie s Daliborem se zvedli a odešli někam za roh. Jirka to nezaregistroval a tak jsem na to moc neupozorňovala.
Po asi pěti minutách se vrátili zpátky a Natálie mířila ke mě a k Jirkovi
" Nechcete se jít na chvilku cournout?" Řekla tím svým sladkým hlaskem plným ironie a čekala na naší odpověď
"Hele asi ne" řekla jsem,a podívala jsem se na Jirku
" Tak na chvíli bychom mohli vypadnout ne ?" Řekl Jirka a pohladil mě po ruce
Upřímně jsem tuto odpověď nečekala,kývla jsem na souhlas a Natálie se hrdě podivala na Dalibora který seděl opět na svém místě.
"Co kdybych řekla ještě bráchovi ať jde s náma ?" Řekla Natálie směrem k Jirkovi
" Je to nutné ?"
"Přece se mu nebudeme stranit " řekla se svým smíchem a už tahala po cestě ven Dalibora za rukáv
Ten se zvedl a s lehkým úšklebkem nás následoval ven.
"Tak kam půjdeme?" Zeptala jsem se když jsme s Jirkou ruku v ruce vyšli ven
" Mohli bychom jít do parku co vy na to?"
" No a kudy to vezmeme?" Zeptal se Dalibor
" Co kdyby to jedna dvojice vzala přes rybník a druhá půjde městem "
" Tak my půjdeme přes město " řekl Jirka a my už se rozcházeli
"Počkej,vy se už znáte,jen nech kat ať si pokeca s bráchou a já se dozvím něco o tobě. Jen jako kámoši ", řekla Natálie a šla směrem k nám
"Hele to nepůjde " řekla jsem a zamracila se
"Ale půjde,je to jen 20 minut" protočila lehce Natálie oči a rozpojila naše ruce
"Natálie proč nemůžeme jít všichni po kupě?" Řekl mrzutě Jirka
" Chci si s tebou promluvit v soukromí " řekla Natálie a chytla Jirku za rukáv
" Já s Daliborem nikam nejdu " řekla jsem a zastavila se
" Ježíši nehroť to víc než to je" protočil oči a chytl mě za zápěstí
" Dalibore nechte toho " řekl Jirka ale už nemohl nic udělat protože se na něho přilepila Natálie a odvedla ho pryč (doufám že nějak chápete tu situaci jak to myslím 😭🙏)
"Dalibore já s tebou nikam jít nechci "
" Chci si s tebou jen promluvit" řekl a udělal mezi námi odstup asi abych se tolik nebála
" Ale my už si nemáme co říct "
" Ale máme,proč se ke mě chováš jako k tomu špatnému?"
" Počkej ty se jako vážně ptáš ?" Řekla jsem se smíchem
"Samozřejmě že se ptám,nic hrozného jsem ti snad neudělal"
"Dalibore ty jsi fakt vtipnej,obtěžuješ mě,pořád se vtiras. Prostě pochop že s tebou nechci nic mít"
" Fajn,prostě k tobě něco cítím a nechci aby jsi si myslela že jsem hovado . Stačí?" Řekl mi Dalibor a jeho hlas se najednou zlomil
" Ale tak pro to musíš něco dělat, dělat ze sebe drsňáka umí každej dali " řekla jsem už trošku v klidu a čekala co mi na to dali odpoví
" Já vím,skrýval jsem tím tak slabost pro tebe víš."
Bylo mi daliho teďka docela líto,vypadal úplně jinak než normálně. Bylo vidět že ho něco žere,byl najednou tak zranitelný a hlavně smutný
