Láska v hokejovém kruhu

IX

Už to bude něco kolem dvouch hodin co jsou kluci na ledě takže předpokládám že za chvíli se budou vracet zpátky na hotel.

Už mi je docela zima takže jsem ráda že se půjde zpátky. Jo sice jsem zvyklá bruslit v krátkých šatičkách,ale tam se aspoň hýbu,tady stojím jako trubka a nic nedělám.

" Můžeme jít " ozval se zamnou najednou Jirka

" Tyjo to bylo rychlý " jo mluvil jsem na tebe asi třikrát

"Vážně? Tak promiň,asi jsem byla zamýšlená "

" A nad čímpak přemýšlíš prosimtebe " a zasmál se

"Ale tak o životě,však to znáš " a pousmála jsem se

"Hele Jirko?"

" Jo?"

" Kdo všechno ví o tom že spolu chodíme ?"

" Jen Eda,teda myslím. Nikomu jinýmu jsem to neříkal"

" Jo tak fajn"

" Proč? Děje se snad něco?"

" No on to už neví asi jenom Eda"

" Počkej to jako jak?"

" Dneska jsem mluvila s Kubou a nezněl moc věrohodně když jsem mu říkala že jsme jen kamarádi"

" Hele,travime spolu hodně času,myslet si můžou cokoliv"

" Já mám ale pocit že tu někdo něco roztrubuje víš "

" Kdo by to dělal "

" Třeba Galvas?" A pokrčila jsem rameny

" Počkej to myslíš vážně ?"

" Jo, myslím že to dělá on"

"Tyjo,zkusím s ním promluvit "

Dál už jsem nestihla nic říct protože nás doběhl Eda se štanclíkem. Kluci se nám začali míchat do konverzace takže jsme to s Jirkou vzdali a najeli na jejich debilni řeči který nikoho nezajímají.

Už jsme na hotelu a za chviličku by měl být oběd takže už půjdu pomalu do jídelny než tam zase bude plno. Posadila jsem se zase na moje obvyklé místo a čekala až přijdou kluci.

Jirka za chvíli prisel i s klukama a všichni si posedali na zbývající volná místa u stolu. Všichni se na nás podezíravě dívali a já jsem nebyla schopna s nima ani na chvíli udržet oční kontakt.

Když jsem konečně doobědvala zvedla jsem se že půjdu do pokoje ale Jirka mě chytl za ruku s posadil zpátky ke stolu. Nechápala jsem.

"Takže kluci " začal Jirka

" Tady s kat spolu nic nemáme,jsme jen dobří kamarádi a nechci aby se tady něco takového řešilo " a hodil vražedný obličej na Galvase. Ten jen protočil oči a kývl na souhlas

" Nevěřím vám" řekl po chvíli Vondraš

" Já taky ne,je mezi vámi něco víc,vím to" přidal se do konverzace Hamara

" No tak s vámi nemá cenu něco řešit "protočil oči Jirka a zvedl se a odešel

Já jen hodila po všech vražedný výraz a odešla jsem za Jirkou. Párkrát jsem ještě slyšela kluky vyslovit naše jméno ale nějak jsem se tím už nezabírala.

"Jirko počkej,nemá to cenu" chytla jsem ho za rameno a zastavila jsem ho

" Nemá,myslel jsem že to půjde snáz "

" Nech to být,časem to stejně praskne " dala jsem mu pusu na tvář a Jirka šel do pokoje na polední klid.

Já taky zalezla do pokoje a pustila jsem si televizi. Konkrétně jsem si pustila nějaký random seriál a stejně jsem viděla jen 10 minut protože potom jsem z ničeho nic usla.

Vzbudilo mě až ťukání na dveře

"Už jdu " řekla jsem rozeslale a ve dveřích byl Kuba Vondraš

"Můžu na chvíli dal?"

" No,jasný pojď " řekla jsem trochu zmateně a ukázala jsem mu že může jít dál

"Hele,mě nic tajit nemusíte. Je mi jasný že spolu něco máte. Je to vidět,ví to už skoro celý tým "

Mlčela jsem

" Takže?"

" Faaajn,chodíme spolu

On se jen vítězně usmál a pohladil mě po hlavě " neboj nikomu nic neřeknu " a pak prostě odešel

No tak to snad nemyslí vážně. Nevěřím mu že to nikomu neřekne ale asi to nemělo cenu to dál tajit. Teď už nezbývá nic jiného než mu věřit.

" Kate?" Zavolal na mě Jirka když jsem odcházela na trénink

"Hm?"

" Ty jsi to kubovi řekla viď "

" Jo,nedal by pokoj " a pousmála jsem se

" Já to řekl štanclíkovi a Hamarovi " a usmál se taky

" Nechceme to říct už všem?"

" Dobrej nálad "

" Tak dneska večer u mě v pokoji? Dáme pokec,mužem si něco zahrát... Příležitost určitě najdeme"

" Tak fajn,ještě si napíšeme" dal mi pusu a já už chvátala na trénink.

Když jsem došla do haly bylo tam ještě pár Slováků.

"Heleee to je ta kulichova borka ne??" Zavolal jeden z hráčů

"Vole joooo to je ona!!" Souhlasil další

No to snad nemyslí vážně,kdo to mohl říct !?

Byla jsem naštvaná ale tak trochu jsem nevěděla na koho přesně. V klidu jsem si zašla co šatny,nazula si Brusle a chtěla jsem vjit na led ale někdo mě chytl silně za ruku a vtáhl mě zpátky do šatny.

"Co děláš !" Zakřičela jsem pro zatím na neznámého kluka

" Potřebuju s tebou mluvit " a dal mi ruku před pusu

Posadil mě k nim do šatny a sedl si naproti mě

" Kdo jsi?"

" To není podstatné,co máš s kulichem??"

"Ptala jsem se snad první "

" Dalibor"

" Dál?"

" Dalibor dvorský stačí?"

" Jo" a protočila jsem oči

"Tak co s ním máš ?"

" A co ti je do toho ?"

" Docela dost,chodí s mojí ségrou " (dejme tomu jo🤫)

" A to ti mám jako věřit ?"

" Věř nebo ne ale říkám ti to radši už teď"

" Já jsem kdyžtak volnej" mrkl na mě a odešel ze šatny

Další kapitolka dětičky 🤩🫡