Láska v hokejovém kruhu

XVI

Čekala jsem než se Dalibor přiblíží úplně ke mě a pak spustil.

"Proč jsi zdrhla?"

" Už s tebou nechci mít nic společného dali,chápeš to už konečně ?"

" A co jsem ti udělal tak hrozného" zeptal se mě provokativně a začal se ještě více přibližovat ke mě

" Třeba to,ze mě nedokážeš respektovat ?"

" Já tě respektuju,nevím kde jsi to zas vzala" protočil Dalibor oči a pevně mě chytl za zápěstí

"Pusť mě!" Snažila jsem se mu vytrhnout ale jeho stisk byl velmi pevný a já neměla žádnou šanci se z toho dostat. Pak si mě přitáhl blíže a políbil mě. Pak se blbě pousmál a odešel pryč.

"Ty idiote !" Zařvala jsem ještě za ním a po tváři mi stekla slza. Měla jsem ho už plné zuby. Snad nás nikdo neviděl......

✧✧✧✧✧✧

Kluci vyhráli nad Norskem 8:1 a já na ně byla hrozně pyšná. Po té prohře se Slovenskem jim to opět nabudilo sebevědomí a naději do dalších zápasů.

Já se v době oslav kluků v šatně vrátila zpět na hotel a čekala až kluci přijdou. Čekala jsem asi patnáct minut a pak mi někdo lehce zaťukal na dveře. Byl to Jirka

"Musíme si promluvit " řekl a šel se posadit na postel

"Co to sakra bylo kat,viděl jsem tě, jak se líbáš s Daliborem " řekl trošku výrazným tónem

"Jirko ,musíš mě vyslechnout, nebylo to tak jak to vypadá."

"Ach, nezačínej s výmluvami. Mám to před očima. Co jsi si myslela?"

"Nech mě to vysvětlit. Nebylo to, jak si myslíš."

Jak to nebylo, jak si myslím? Viděl jsem tě, jak se líbáš s někým přímo přede mnou!"

" Nemohla jsem nic udělat."

"To je vtip, že jo? " Řekl mi s výsměchem

"Nebyl to sakra vtip Jirko,nech mě to pořádně vysvětlit prosím "

" Takže to všechno byla jen hra?"

"Ne, to vůbec ne. Vždyť víš že tě miluju " a cítila jsem jak mi po tváři stéká slza

" Tak potom nechápu co to s tím daliborem mělo znamenat kat"

"Nemohla jsem tě přijít požádat o pomoc Jirko,byl jsi na ledě "

Tohle je teďka ohrožení pro nás oba Kat,měl jsem v tobě důvěru, a ty ji porušíš takhle?" Řekl zlomeným hlasem

Jirko prosím, věř mi. Nechtěla jsem aby se to stalo "

Vypadá to spíš tak,že ti je to úplně jedno že jsem tam byl a všechno viděl "

" Nevěděla jsem že to vidíš,a když si nás teda viděl tak proč jsi mi sakra nepřišel pomoct když mě tam Dalibor osahával "

"nemohl jsem...." A sklopil zrak k zemi

"Pak mě teda z ničeho nemůžeš obviňovat,já dělala co jsem mohla,ale kluka jako je Dalibor prostě nepřeperu a ty to moc dobře víš "

" Pokud je to teda tak jak říkáš.."

" Bože no samozřejmě že jsem to neudělala schválně Jirko "

" Nechám si to projít hlavou jo?" Řekl a pak odešel

Já tam zůstala stát jako solný sloup a vstřebávala to co se stalo.

"Snad si nemyslí že bych se dobrovolně líbala s Daliborem proboha " protočila jsem nad tou myšlenkou oči a šla si lehnout.

Bylo asi sedm hodin a my máme na osmou hodinu naplanovanou véču v blízké restauraci,ale asi nikam nejdu. Nechci předstírat že se nic nestalo a nemám na to ani náladu....

Po chvilce co jsem čuměla do stropu se mi připomněl můj telefon který začal vibrovat po posteli. Volal mi Adam

" U vás na hotelu je ta Daliborova sestra víš o tom zejo?"

" Vypadám snad na to že to vím Adame,proč přijela sakra. Teď se to vážně nehodí,rafli jsme se s Jirkou "

",děláš si prdel,no to není dobrý,dávejte na sebe bacha. Prej je tam jako ošetřovatelka nebo co to žvatlala"

" A kde má pokoj ?? Nevíš o ní něco více ??"

" Měla by ho mít v tom volném pokoji mezi tebou a tím kdo je vedle tebe "

" Takže Jirka,skvělí fakt "

" A víš co je na tom nejlepší?"

" Ne,už mi nic neříkej proboha "

" Jde s Váma na tu večeři "

" Děláš si ze mě prdel Adame?? Já na tu večeři jít prostě nemůžu. Nechci předstírat že se nic neděje "

" Hele musíš tam jít,nesmíš ji tam nechat samotnou "

" Ahh,a jak dlouho tu bude ?"

" Ani mi neříkej že do konce "

" Joo do konce ms tu bude. A nebo alespoň do té doby než dostane Jirku do postele "

" To je fakt super Adame "

" Já vím kat,ale to zvládneš,mazej se usmířit s Jirkou a uvidíš že pokud tě miluje tak vás nerozdělí "

" Díky za info "

Pak jsem hovor ukončila a bylo mi ještě víc na houby než mi bylo do teď...

Musela jsem co nejdříve dojít za Jirkou,protože jsem neměla moc času a fakt o něho přijít nechci.

✧✧✧✧✧✧

Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala na dveře

" Co chceš?" Řekl opatrně Jirka a bylo vidět že ho všechno mrzí

" Můžu na chviličku dál prosím ?"

Nic mi na to neřekl a ukázal,ať postoupím dál do pokoje

"ublížila jsem ti,promiň mi to Jirko "

" Já ti věřil a byl jsem si jistý že to neuděláš,ale pokud to bylo tak,že jsi to nechtěla....."

"Nejsem hrdá na to co se stalo a chci aby jsi mi odpustil Jirko "

"Měl jsem v tobě důvěru a když ji člověk ztratí dost těžko se získává zpátky " řekl smutně a chytl mě za ruku

" Opravdu mi to je líto. Bylo to hloupé nemělo se to stát,neměla jsem do té haly vůbec chodit. Mohlo mě být jasný že se tam Dalibor objeví "

" Ne, za to že tam byl Dalibor nemůžeš kat,neměl tam co dělat "

" Fakt mě to mrzí a chci ti nějak dokázat že to byla jedna velká chyba "

" Já ti odpouštím kat,jen mi prosím už neubližuj,bolí to"

"Chci, abys věděl, že toho lituju budeš mi věřit ?"

" Nevím jestli to bude hned,ale zkusíme to ju?" Usmál se na mě a já z nás obouch cítila jak spadl tlak.

" Vím že jsem to posrala " zamumlala jsem v jeho objetí

" Bude to trvat,ale zvládneme to " a dal mi lehkou pusu do vlasů

" Děkuju "

" Nemáš zaco,miluju tě" a u toho mě pohladil po vlasech

✧✧✧✧✧✧

Vyrušilo nás klepání na dveře a i když Jirka otevřel tak jsem věděla že jde do tuhého....

Krásný večer broučci 😏měla jsem rozepsané i pokračovaní ale to bych nebyla já 😟krásný konec tu máte a DOBROU NOC 🫡😏