Láska v hokejovém kruhu

XIV

"Půjdete s Daliborem na hodinu do jeho pokoje" řekl Juraj a začal se tomu smát jako malé dítě

"No tak to teda nepůjdu " odmítla jsem a zvedala se že půjdu k sobě na pokoj

" Ale noták,nedělej ofrky. V klidu si pokecáme " řekl dali a začal se zvedat

" Fajn" protočila jsem oči a následovala daliho do jeho pokoje

~~~~

" Tak,jak se ti tady s námi líbí ?" Zeptal se po chvilce ticha Dalibor

" Dobrý,ale v mým prostředí je mi lépe "

" Hele,nic se ti tu neděje a fakt nejsme takoví jak si myslíš " a usmál se na mě

" A teď děláš jako co? Hraješ na city jen abych tu zůstala a ty jsi mě mohl využívat ?"

" Ne to vůbec, myslím to smrtelně vážně. Na začátku jsem se choval jako idiot to přiznávám "

" Když já ti prostě nevěřím dalibore " a zamracila jsem se na něho. "Proč?" Zeptal se a u toho zvedl obočí " třeba proto,protože mě chceš rozhádat s Jirkou ?" Hodil na mě ten jeho nechápavý pohled a já čekala co z něho vypadne tentokrát " tak o to mi fakt nejde,však časem poznáš že jsem lepší volba " mrkl na mě a začal se věnovat telefonu

Já si jen odfrkla a dívala se z okna . Pak jsem vstala a šla na čerstvý vzduch. Ještě že má Dalibor ten balkon.

Vstoupila jsem na balkon a všechna tíha z dnešního dne ze mě opadla a já se konečně cítila zase na chvilku dobře.

Chvíli jsem tam je tak stála a pak jsem cítila něčí ruce okolo mého pasu. Samozřejmě že jsem hnedka zareagovala

"Co to jako děláš" a otočila jsem se směrem k němu

" To co oba chceme " a začal se ke mě přibližovat

" Tohle na mě nezkoušej dalibore " a odstrčila jsem ho od sebe

" Ale notak,nemáme moc času" řekl netrpělivě a chytl mě za ruku

" Chápeš že já s tebou nechci nic mít? Hnusíš se mi čím dál tím víc,tak mě prosimtě respektuj a nech mě na pokoji "

" Líbíš se mi už dlouho kat,nechci aby to mezi námi skončilo takhle " a opět přišel zamnou

" Ale já chci aby to skončilo takhle." Musím říct že už jsem byla mírně vytočená

" No neříkej že se zlobíš " řekl divnym tónem hlasu a dal mi pramen vlasů za ucho

" Nech toho" řekla jsem a sundala mu ruku z mé tváře,opustila jsem balkon a šla ke klukům do pokoje

" Mate ještě 10 minut " řekl juraj když mě viděl že jsem přišla bez daliho k nim do pokoje

" Už tam s ním nebudu " řekla jsem rozhořčeně a ukázala Adamovi že si musíme jít promluvit. Ten se okamžitě zvedl a šli jsme ke mě do pokoje.

Už po cestě se mě ptal co se děje,ale já si všechno nechala až za dveře.

" Tak už mluv,udělal ti něco?"

" To je takový prase Adame,zkoušel na mě snad všechno co jde "

" Já to věděl,odvedu tě k vám na hotel ještě dneska "

" Ne to nejde,bude z toho problém "

" Tak ať je,z týmu mě vyhodit nemůžou a pokud chceme vyhrát musí semnou spolupracovat" řekl a začal mi balit věci do tašky

" Počkej ty to jako myslis vážně ?" Nechápavě jsem se na něho podívala a on jen kývl na souhlas

" Pospěš si,nemáme moc času" řekl mi,když vzal mou tašku na rameno a my opouštěli potichu můj pokoj

~~~~

Šli jsme asi pět minut a pořád jsme se otáčeli jestli nás někdo nevidí

"Adame,proč to vlastně děláš?"

" Jako to že ti pomáhám?"

"Jo"

" Nechci vidět další daliborovu oběť " a smutně se na mě podíval

Já se jen koukala do země protože mi bylo jasné že to semnou opravdu myslí dobře

"Najednou mi začal zvonit telefon "

" Neber to" řekl mi Adam když se na mé obrazovce ukázalo daliborovo jméno

" Ale-"

" Ne" vzal mi telefon a dal si ho k sobě do kapsy

" Bojim se " řekla jsem,když jsme stáli u nás před hotelem

"Teď už jsi v bezpečí,Jirka se o tebe postará. Hlavně mu musíš všechno říct" objal mě,dal mi telefon a tašku a ještě dodal " ráno si napíšeme jo?" Naposledy se otočil a utíkal zpátky do hotelu

Já se jen zhluboka nadechla a prošla recepcí až k Jirkovu pokoji. Zaťukala jsem a vyšel Jirka

"CO TU DĚLÁŠ JSI V POŘÁDKU?" říkám vám že byl vyděšený k smrti

" Jo jsem v pohodě,můžeme si jít promluvit ?" A šla jsem směrem k mému pokoji

" Jo jdeme" řekl Jirka a pevně mě chytl za ruku

Posadili jsme se na postel a já Jirkovi všechno řekla

" To je had, počkej až ho uvidím !" Rozčílil se Jirka a začal chodit po pokoji sem a tam

" Jirko,nechci tu dělat zle,jste tu kvůli hokeji a dělám tu zbytečné zle. Nebude lepší když půjdu na jiný hotel ?"

" No to v žádným případě zůstaneš tu s námi. Nemáš se čeho bát " přišel ke mě blíže a stáhl mě do jeho náruče ve které jsem za chvíli usnula

No tak Adam je hrdina večera 🫣