Co se stane když fanynka F1 a hlavně Maxe Verstappena dostane omylem do boxů? Potká svůj vzor nebo ne?
Předem se omlouvám za chyby, je to můj první příběh, který je celý vymyšlený.
Ráno jsem se vzbudila na bolest hlavy. "Bolí tě hlava?" strašně jsem se lekla, jelikož jsem myslela že jsem u sebe v pokoji. Otočila jsem hlavu na druhou stranu a tam byl Max. "Jo strašně." "Na zapij tohle." podal mi prášky na bolest hlavy. Zapila jsem prášek a zase se zachumlala do peřin. "Kdy přilítá Victoria?" "Zítra. Takže dnes odpoledne jdu s klukama ven přidáš se?" "Jasně že jo, že váháš." "Tak jo. Ve dvě máme sraz na dráze." "Kolik je teď?" "Půl jedenáctý." "Okej vzbuď mě ve dvanáct." "Ne ty nejdeš spát. Konečně tě mám pro sebe." začal mě lochtat. Začala jsem se smát a bránit, ale on byl silnější. "Maxi já se počůrám notak." on přestal a já se otočila zády k němu. On pochopil že jsem dělala uraženou a přitáhl si mě k tělu. Zachumlala jsem se do jeho objetí a byla spokojená. Konečně tu byl někdo kdo mě měl rád a komu na mě záleželo. Ne jak ti minulí kluci kterým šlo jenom o to jedno. Byla jsem spokojená jelikož po dlouhý době jsem si splnila sen. Právě mě objímá můj dlouhodobý crush a já fotím pro jeden z nejlepších týmů F1. Prostě můj splněný sen. Přitulila jsem se k němu co nejvíc to šlo a spokojeně zavřela oči. On si mě přitáhl ještě blíž. Spokojeně jsem zavřela oči a užívala si tuhle chvíli. Užívala bych si jí i dál, jenže to by mi někdo nesměl volat. Neochotně jsem se natáhla pro telefon. Na displeji svítilo Mii jméno. Se zabručením jsem zvedla telefon. "Ahoj. Tak co jaký to tam je? A co kluci? Platí ti dobře? A co první závod?" "Dost, už nevím jaká byla první otázka takže buď tak laskavá a zpomal." vyprskla jsem na ní. "Děje se něco? Přijdeš mi nějaká jiná." "Lidé se mění." "No podle tvého instagramu koukám, že sis našla nový a asi i lepší kamarády než jsem já a Daniel." "Tak to není, ale co mám podle tebe dělat? Mám se od všech držet stranou a navíc víš, že tohle byl vždycky můj sen. Poznat tu atmosféru, ty kluky. A ty mi to teď nepřeješ?" "Byl to sen nás všech." "Maxi půjde zařídit ještě jeden pokoj a dvě letenky? "Jo to nebude problém." "Ještě dnes nebo zítra ti pošlu dvě letenky." "Fakt?!" "Jo, ale když mě omluvíš teď už nemáme čas." "Jo jasný chápu." típla jsem to. Otočila jsem se na Maxe a začala ho drbat na zádech. "Nespím." "Tak vstávej musíme za Christianem." "Ne ty musíš za Christianem." "Jo a ty jako můj hodný kamarád půjde se mnou." "Že jsi to ty tak, už vstávám." vstali jsme. Max se oblíkl, učesal a vyčistil si zuby. Poté jsme přešli ke mě. Kde jsem se také oblíkla. Vzala Jsem si bílý top, černý džíny a přes top jsem si vzala černou košili. Učesala, vyčistila si zuby a ještě se namalovala aby se mě Christian nelekl. Vyšli jsme a zamířili k Christianovi. Já zaklepala a u toho se klepala nervozitou. Pořád je to můj šéf a toto je trochu velká prosba. Max mě obejmul a mezitím Christian otevřel. "Myslel jsem, že někdo klepal, ale asi jsem se spletl." "Ne to já klepala." "Tak pojďte dál." vešli jsme do pokoje. Došli jsme do ložnice kde byli tři židle a stolek. Usedli jsme a já začala mluvit. "Vím že budu mít možná moc velkou prosbu, ale moji kamarádi by chtěli na tenhle víkend přiletět. Tak jestli je možnost že bys zařídil ubytování a letenky? Klidně mi to strhni z výplaty." "Klidně to pro tebe udělám Chloe. Ani ti nebudu nic strhávat s platu, jelikož odvádíš skvělou práci a budu rád když budeš šťastná." "Ó můj bože moc ti děkuji." radostí jsem pomalu skákala až do stropu. "Tak jo teď když mě omluvíte chci zavolat manželce." "Oh jasně, už jdem stejně musíme za klukama." "Užijte si to a Chloe?" "Ano." "Hlavně nepřestupuj fotit k jinému týmu." "Neboj to se nestane." odešli jsme rovnou z hotelu. Klasicky jsme nasedli do Maxova auta. Abych řekla pravdu tak už mi chybí to moje. Výjimečně bylo v autě ticho. To se ovšem změnilo když jsme přijeli k dráze. Tam už na nás čekali kluci. Jakmile jsem vystoupila z auta tak začali křičet jeden přes druhýho jestli jim nafotím fotky. "Hej kluci ticho. Vše něco nafotím nebojte se." Sešli jsme k boxům a kluci ještě chvíli obdivovali svoje formule a uklízeli si věci. Já mezitím přeposlala ty letenky a rezervaci na pokoj Mie. Ta mi poslala video kde radostí skáče několik metrů do vzduchu. Hned na to mi přišla zpráva od Dana, že moc děkuje. Chvíli jsem nedávala pozor a už jsem ležela na zemi jelikož mě moji úžasní kamarádi shodili na zem. Chvíli jsem nechápala a pak se začala s nimi smát. Prostě magoři. Pak ze mě všichni slezli a pomohli mi na nohy. "Hele kluci vy chcete fotky, ale kdo mě zaveze pro foťák?" všichni se najednou začali hlásit jak malý děti. "Dobře. Takže to bude...." chvíli jsem přemýšlela. Maxe jsem nechtěla tahat zpátky do hotelu. Hlavně mě vozí úplně všude a je se mnou furt. "Charles. Jelikož Max je se mnou furt a Charlese znám nejmíň." "Tak jo. Tak jdem ať jsme tu co nejdřív a je co nejvíce fotek." vyšli jsme k autům a Charles mi otevřel dveře. Nastoupila jsem do černého Ferrari. On si taky nastoupil a vyjeli jsme. Hned co nastartoval tak jsem si utírala sliny. "Co se děje? To jsem tak hezký." "To auto má nádherný zvuk." "Sporťák." cestou jsme řešili takový klasický témata jako rodina, přátele a tak." dozvěděla jsem se že Charlesův otec zemřel a jeho kmotr který jezdil taky v F1 po vážný nehodě taky zemřel. Bylo mi ho líto jelikož dva muži které miloval už nejsou mezi námi. "Hele mám otázku." "Ptej se." "Proč zrovna Ferrari?" "Chtěl pro ně jezdit Jules a byl i záložní jezdec." "Promiň to jsem nechtěla." "Nemohlas to vědět." "Fakt mi to je moc líto." "Už jsme tu." vystoupili jsme a já hned obejmula Charlese. On mi položil hlavu na rameno a obětí mi opětoval. Cítila jsem jak mu tečou slzy. Začala jsem ho hladit po zádech. On se celý uvolnil a začínal se uklidňovat. Když se uklidnil tak jsme si stoupli normálně a šli jsme pro foťák. Cestou jsme se už smáli a pošťuchovali se. A tak to bylo i na cestu zpět. Vystoupili jsme z auta a šli na dráhu kde kluci dělali kraviny mezi loužemi. "Jsou jako malý děti." "Ale notak pojď taky bude sranda." odložila jsem si věci a šla za nima. Jako bych se najednou vrátila tak o čtrnáct let zpátky do svých šesti. Měla jsem strašnou radost, že jsem konečně s lidmi kteří jsou stejně hráblí jako já. Po chvíli jsme celí zadýchaní skončili. "Kdo půjde jako první?" nikdo nechápal co myslím takže všichni mlčeli. "Tak pojď ty Lando. A vy ostatní si někam zalezte kdyby zase začalo pršet." "Ano mami." "Hele nech toho Pierre." všichni si zalezli do sví šatny a já s Landem šla ven. "Hele mám nápad. Půjdeš jakoby do týhle louže a uvidíme co z toho vznikne." "Jo to by mohlo dopadnout dobře." s Landem jsem fotila asi ještě hodinu. Pak jsem ho poslala pro Pierra. S tím to bylo na půl hodiny. Dál to byl George, Charles a nakonec šel Max. Když jsem dofotila Maxe tak začalo pršet. Všichni jsme se, se smíchem rozeběhli do boxů. Nakonec jsme zalítli k Williams, kde jsme si sedli na židle co jsme tam našli. Začali jsme se ptát na různý otázky toho druhýho. "Lauro jak jsi se dostala k focení?" "No začala bych asi tím že fotím asi pět let. Vždycky jsem fotila cokoliv co mi přišlo zajímavý. A dlouhou dobu se chci jet kouknout na závody F1. No a jednou jsem jela fotit na okruh a nakonec jsem zjistila že tam jezdili kluci z Red Bullu. Potom mi Christian nabídl roční smlouvu. A teď jsem tu s vámi." "To je hezký." "A co vy proč formule?" "Tak to je sen snad každýho kluka ne?" "Vypadám jako kluk?" "Noo ne." "Tak vidíš." povídali jsme si do tý doby než přestalo pršet. Potom jsme hned běželi k autům. "Maxi pojedu s Charlesem nevadí ti to?" "Ne proč by mělo." "Tak se sejdeme na hotelu." "Jasně tak zatím." nastoupili jsme a vyjeli. Muselo to vypadat vtipně. Jelikož jelo pět aut v přepočtu čtyřicet miliónů jede za sebou do stejnýho hotelu. A vlastně je řídí piloti formule 1. Lehce jsem se tomu zasmála a dál se koukala z okna na cestu. "Čemu se směješ?" "Tomu že jede za sebou pět aut v přepočtu čtyřicet miliónů za sebou a já jsem jediná holka. Cítím se jako zlatokopka." "Ne to ne ty jsi naše fotografka a hodně dobrá kamarádka, takže takhle myšlenka se zamítá." "Tak jo. Nejsem zlatokopka." "To určitě nejsi a nikdy nebudeš." "Um mám poslední otázku. Máš přítelkyni?" "Jo, ale poslední dobou nám to docela skřípe, takže je jen otázka času než se rozejdem." "To mě mrzí." "Nemusí není jediná holka pod sluncem. A co ty máš přítele?" "Před půl rokem jsme se rozešli." "To mě mrzí." oba jsme se zasmáli "Jsou i hezčí kluci než byl on. Třeba ty." "Ou to je milý." "Anebo upřímný." "Když už jsme u tý upřímnosti tak jsem strašně rád že jsem měl tu příležitost tě poznat Chloe, jsi skvělá holka a každý kdo si myslí opak tak musí být blázen." "Ty jsi taky dokonalý kluk a za tu chvíli jsi mi přirost k srdíčku a tak nějak už si bez vás nepředstavím život." "Tak jo jsme tu. Uvidíme se zítra?" "Asi ne jelikož mi přilítají kamarádi takže mě čeká toková ta klasická věc jako je ubytovat a ukázat jim město, i když to tu sama vlastně neznám." "Tak můžeme jít zase všichni domluvím to s klukama. Jelikož za tu dobu co jsme tu byli snad milionkrát." "Tak jo budu ráda." "S kým to mám domluvit?" "No tak s Landem, Georgem, Danielem, Pierrem. Já se domluvím s Maxem a ty." "Tak jo tak já se s nima půjdu domluvit." "Tak moc děkuji jsi zlatíčko." vystoupili jsme a já jsem ho hned obejmula. Vešli jsme do hotelu. On zamířil do jídelny kde seděli kluci a já utíkala d svého pokoje. Tam jsem se převlíkla do kraťasů a volný mikyny. Vzala si noťas ke kterýmu jsme připojila foťák a začala přetahovat fotky. Mezitím jsem si vzala telefon a koukala na sociální sítě. Většina lidí mě shipovala s Maxem a ta druhá většina mi nadávala jaká jsem zlatokopka a děvka, že mám dát od kluků ruce pryč, že jsou jejich. Neřešila jsem to, jelikož jsem čekala že tohle přijde. Radši jsem vypla telefon a šla se věnovat fotkám. Všechny jsem roztřídila do složek a vymazala nepovedený. Zbytek jsem trochu upravila a rozeslala je klukům. Potom jsem se vysprchovala, odlíčila převlíkla se do pyžama a lehla si do postele. Pustila jsem si film. V půlce přišel Max s tím, že spí u mě a lehl si vedle mě. Když film skončil tak jsem zaklapla noťas a šli jsme spát. Max mě obejmul kolem pasu. "Dobrou noc." "Dobrou Chloe." zavřela jsem oči a upadla do říše snů. .....................................................
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
@ChloePhotographer : I takhle může vypadat focení @landonorris @landonorris : Páni dopadlo to skvěle. @ChloePhotographer : Jsem ráda že jsi spokojený @maxverstappen1 : Dnešek se fakt povedl. @charles_leclerc : Dnešek musíme zopakovat.
