Rob

Žije š ještě ? :'3

Často se sem vracím. Hledím na tu pustinu a přemýšlím. 
          Přemýšlím kolik lidí tu zůstalo. Kolik duší tu netečně bloumá prázdnotou jako já. 
          Sobecky přemýšlím i o tom, jestli i ke mně se někdo vrací. Jestli jako já brouzdá z profilu na profil a přemýšlí, jestli tam ti lidé ještě stále jsou. Co asi dělají po těch letech? Jak se jim daří? A jak moc se změnili?
          
          A tak se ptám- všech duší, které sem zabloudí a které tu zůstaly...

Zdravím, mé milé dušičky.
           Možná jste neměly šanci zaznamenat, ale stále existuji. Stále se toulám po tomto světě s hlavou v oblacích a myšlenkami rozuteklými všude jinde, než by měli být.
           Inu, útržky těchto rozličných myšlenek a vzpomínek jsou zaznamenány v mé sbírce
          Myšlenky vraha, teorie cvoka
           Pokud tu ještě někdo zbyl a stále má o mou podstatně zanedbatelnou osůbku zájem, může se pokusit do ní nakouknout.
          
           Pro některé možná nepříliš šťastná zpráva- jak si ti bystřejší mohli povšimnout, kapitoly příběhu Nejsem vrah, jen posel smrti spíš nevycházejí, než vycházejí- a proto v blízké době nemám v plánu pokračovat. Příběh už se chvatem blíží k závěru, ale bohužel nemám chuť (a v nynějších chvílích ani čas) na to, příběh dokončit. 
           Mrzí mě to? Samozřejmě. Ale nemám v plánu psát, jen proto, abych psala. Chci psát, co mě baví a když mě to baví. Nechci mít příběh dokončený, ale s tím vědomým, že konec není pořádný.
          
           Stejně na tom bohužel je i nerozjeté Hvězdné kotě. Nápady, které jsem chtěla použít zde, bych ráda v budoucnu využila jinak a v jiné práci.
          
          Toť asi vše. Znovu jsem si zde vylila svou zkaženou dušičku, snad jste z toho něco pobrali.
          
          Prozatím tedy sbohem, mé drahé dušičky. :3

Zdravím všechny mé milé dušičky!
          
          Ano... Stále žiju.. ačkoliv se to tak však ani nemusí zdát. Mám absolutní blok, co se psaní týká a také se toho kolem mě neděje zrovna nejméně. Novou útěchu jsem našla v novém příběhu Podvraťák, který mi snad pomůže navrátit se do normálu a dalo by se říci.. i do reality...
          
          Předávám vám své nové 'dílo' a doufám, že mu dáte šanci a oceníte mou snahu znovu vstát z mrtvých... 
          https://www.wattpad.com/story/196871977

Ahojky! :3
          I já ti velice ráda gratuluji k 121 sledujícím! :3
          Zrovna nedávno tam byla stovka, a dnes? 
          Další spousta lidí objevila tvou úžasnou sbírku knih a měli tu čest poznat tvou, pro mě milovanou, osobnost! ❤️

Čauko!
          Ano... ano...  jsem si vědoma své strašné aktivity... Popravdě, nikdy bych nečekala, že to bude až tak žalostné...
           Ano, byly chvíle i doby, kdy jsem nebyla aktivní, ale nikdy jsem z toho neměla tak špatný pocit, jako mám teď.
           Pokud tohle vážně někdo čtete, tak mne prosím omluvte. 
          
           Možná ten nejvíce žalostný a zároveň nejvíce vtipný fakt je to, že tu trávím téměř veškerý můj volný čas, ale přesto to není vůbec nijak poznat. Poslední kapitola, co jsem napsala, byla publikována před více než. 
           Mám absolutní blok, co se psaní týče. Utápím se v pocitu , který by se dal nejlépe popsat, jako vyčítání sobě samé to, že nejsem schopná dělat věci, které bych dělat měla. 
           Wattpad byl pro mne vždy únik z reality. Únik na překrásné a svobodné místo, kde jsem svá a svěží. Kde jsou úžasní lidé...
           Teď ale nejsem schopná dělat nic. Ani činnosti, které jsou pro mě v tuto chvíli tak strašně důležité, že na nich vlastně závisí zbytek mého uboze divného života. Vtipné, že? :)
           Tohle pro mě Wattpad představoval- únik, oddechnutí, mohla jsem zde dělat jen věci, které mne náplňovaly... Teď však nejsem schopná dělat ani to... Smutné, že? :)
           Nezdá se mi.. vlastně si tu povídám sama se sebou.. Popravdě nevěřím, že to někdo z těch 119 lidí bude číst... ale i tak jsem si zde právě vylila své kamenné srdce :)
          
           Takže.. asi.. díky, že to chápete :)
          
          ⭕

Čauko!
          Jako spousta dalších, ani tahle zpráva nebude ničím jiná, než jsou ostatní ohlédnutí za rokem 2k18 a přání do nového roku. Tedy do roku 2k19.
          
          Jako by to byla jen chvíle od doby, kdy jsme tento den slavili naposledy.. a přesto je to pomalu věčnost.. 
          
          Den, kdy všechna zvířata trpí, kvůli několika málo světlům, která doprovází ty ohavné rány, jež se lidem z nějakého zvláštního důvodu líbí.
          
          Den, kdy se spousty lidí utápí v alkoholu, za účelem oslav a spousty jiných za účelem zapomnění.
          
          Pro některé byl tento rok ve znamení bolesti, smutku a samoty, některé to čeká v blízké době. Každý si tím musí projít. Každý.
          Nesmíme však zapomenout, že nidky není nic vždy jen černé. 
          
          Tak, jako se střídá den a noc, tak se střídá radost a smutek, štěstí a smůla.
          A na to opravdu nesmíte zapomínat. Přeci jen, po každé bouři vždy vysvitne slunce.
          
          A to je mé přání. Ať nikdy vaše slunce nezapadne...
          ačkoliv vím, že je to prakticky nemožné, ta představa je však krásná, ne?
          
          ⭕Véya⭕

Ahojky! :D
          Chci ti popřát ke stovce sledujícím! Určitě si je zasloužíš, ať číslo jen roste! ❤
          
          Veselé Vánoce (znovu :D)! 

Zdravím :D
          Aby takových zpráv a upozornění nebylo málo, přidám i svoje xD
          
          Takže... všem, kterým jsem ještě nestihla nebo jsem neměla příležitost, přeji krásné a veselé Vánoce. Vychutnejte si báječné chvilky s rodinou a užijte si svátky.
          
          Tak nějak se to říká, ne? :')

Děkuju za follow :D