Barunka <3

jediné, co chci, je jeho příjmení 

Je velmi těžké popsat sám sebe, když ani ty pořádně netušíš, kdo jsi. Ale něco o sobě vím, a to ti řeknu. 

Když jsem se narodila planety stály tak, že se ze mě stal Vodnář a je až pozoruhodné, jak moc to k mé povaze sedí. Pokud mě někdy uvidíte sedět ve škole, nebo v kavárně, tak si všimnete spousty věcí, které by se v daný moment mohly dít. 
Za prvé, že buďto konverzaci okolo sebe naprosto nevnímám a zírám někam do prostoru. Pravděpodobně přemýšlím nad tím, jaké by to bylo být vlkodlakem, mít svou kouzelnou hůlku a být superhrdinou. Nebo přemýšlím nad vlastní existencí, minulostí, kterou jsem pokazila a budoucností, kterou bych si přála. 
Za druhé, máchám okolo sebe rukama a horlivě o něčem mluvím. Každý si přeje, abych už sklapla a bylo chvíli ticho, ale já nadále mluvím. 
Za třetí, že se něčemu směju a neumím přestat. Asi někdo řekl něco vtipného a nebo jsem si vzpomněla na vtip z dob, kdy jsem chodila ještě do školky. 
Za čtvrté, koukám vražedným pohledem po všem a všech. Zřejmě jsem se blbě vyspala, nedostala najíst, nebo mě jen někdo neskutečně nasral. 
Za páté, určitě mám na sobě něco, co křičí, že nejsem normální. Buďto oblečení, nebo stíny, kterou jsou leckdy duhové, růžové někdy i modré. Pokud to na sobě nemám, tak ráno nebyl čas a nebo mám blbou náladu, to si dávej bacha. 

Jednou z věcí, kterých si nejvíce vážím jsou lidé, kteří jsou ke mně upřímný a dokážou se mi svěřit. Vážím si toho. Jedním z mých snů do budoucna je být psychologem, ale kdo ví, jestli to tak vážně bude, že. Další věcí, co spousta lidí nechápe je má posedlost my little pony, winx club nebo miraculous ladybug. Nejde vysvětlit, jak a kde se tato závislost vzala, ale prostě to tak je. 

Psaní mě vždy bavilo a byl to takový můj únik z reality. Nepovažuji se za experta a někoho hrozně dobrého, ale baví mě to. Nečekejte ode mě dokonalou češtinu a správné složení vět. Nikdy mě nebavilo se učit gramatiku a asi to tak i zůstane.