Znáte ten pocit, když zavřete oči a vnímáte jen to ticho a vůně? Nasáváte tolik milované sluneční paprsky, mírný vánek vám cuchá vlasy a na rtech se vám rýsuje ten nepatrný slastný úsměv naprosté spokojenosti? Netoužíte být nikde jinde a netoužíte ani po ničem jiném? Přesně tohle by teď viděl ten, kdo by spatřil Zoru. Na první pohled naprosto obyčejnou dívku sedící tak nenápadně na kraji lesa. Jediné podezřelé by mohlo být jen to, že jí v klíně dřímá divoký králík a ona jemně hladí jeho hebkou srst. Jenže byste se spletli. Rozhodně to není pouze dívka a už vůbec ne obyčejná. Je to víla. Ano, víla. Na zemi totiž žije mnoho bytostí. Ať už to jsou víly, skřítci a nebo třeba draci. To, že je však nevidíte neznamená, že neexistují. Jsou dva způsoby jak vkročit do takového světa a tohle je jedna z nich. Když budete číst...