Tak jo. Je mi šestnáct, což je takový ten věk, kdy se lidi dělí na dva tábory. Ten první má evidentně pocit, že jste se už stihli vyspat snad s celým fotbalovým mužstvem (včetně trenéra) máte permanentně kocovinu, nebo jste na drogách a váš život vypadá zhruba jako nějaká z těch přihlouplých amerických love story ze střední. No a ten druhý je k vám schopný v půlce rodinné oslavy přijít a předevšemi pochválit, jak máte hezké tvářičky, pořádně je poňuchlat v prstech a ještě navrch přidat větu: ,,Jak to děláš, že jsi pořád tak roztomilá?"
2 parts