,,Zhluboka se nadechni," promluvila rudovláska a sledovala dívčinu tvář, ,,sleduj plamen svíčky. Cítíš, jak se ti uvolňují svaly. Těžknou ti ruce. Těžknou ti víčka."
Všichni tři sledovali hnědovlásčinu tvář a pomalu se klížící víčka.
,,Představ si, že sedíš před televizí..." hlas pomalu odezníval a hnědovláska otevřela oči.
Před sebou spatřila obývací pokoj šerifova domu.
,,Když ji zapneš, uvidíš všechny vzpomínky z tvého života," Scottův hlas rezonoval v místnosti.
,,Díky ovladači máš naprostou kontrolu," dívka se podívala na skleněný stolek, na kterém ležel černý ovladač.
Pomalu se po něm natáhla a zmáčkla tlačítko, které televizi spustilo.
ZAPNOUT PÍSNIČKU
,,Soph? Jsi to ty?" ozval se hlas jejího přítele.
Při pádu z židle si zarazila jeden z povalujících se střepů do ruky a rána ji začala štípat.
,,Panebože," vydechl a rozběhl se k ní.
Uvěznil ji ve svém objetí a ona mu jej opětovala.
,,Chyběla jsi mi," usmál se a zesílil stisk svého objetí.
Slyšela jen jeho hlas. Byl příjemný a plný radosti. V tu ránu se v televizi začala objevovat scenérie, na které byla ona a nějaký hnědovlasý kluk, který ji svíral v pevném objetí.
Zaraženě zmáčkla jiné tlačítko. Obraz se změnil.
,,Rozpusť si ty vlasy, takhle to vypadá, že jdeš zabíjet lidi," pousmál se Stiles a stáhl jí gumičku z vlasů dolu.
Sledovala sebe stojící před jedním z klubů. Viděla hnědovlasého chlapce, který na ni hleděl jako na svatý obrázek. Nikdy předtím si toho nevšimla. Znovu zmáčkla jiné tlačítko.
,,Pardon, nechtěla jsem rušit," vyjekla, když jej spatřila v objetí s Lydií.
Ulevilo se jí, když zjistila, že žije a že se mu nic až na pár odřenin nestalo.
Musela se pousmát, když ho viděla v objetí té rudovlasé krásky, věděla, že do ní byl zamilovaný.
,,V pořádku," pousmála se na ní zrzka, ,,jsi v pohodě?" zeptala se jí, když si všimla slz, které se dívce kutálely po tváři.
,,Jo, jen jsem se o toho pitomce vedle tebe bála," pousmála se, ,,tak já půjdu, musím ještě za Scottem a Isaacem. Jsem ráda že jsi v pořádku," usmála se a opustila jeho pokoj.
,,Soph," ozvalo se jí za zády a najednou se octla v objetí.
Obmotala své ruce okolo Stilesova těla a více jej stiskla.
Se zoufalým výrazem sledovala, jak se chlapec tvářil, když si ji přivinul do objetí. Uvědomila si, že to byla právě ona, která jeho city neopětovala.
,,Co to má sakra znamenat?!" vyjela po něm hnědovláska hned jak zabouchli dveře od pokoje.
Scott sebou jen plácl na postel a bavil se nad jejich titěrnou hádkou.
,,No co, máš pokoj, nejsi snad ráda?" zeptal se jí naštvaně.
,,Co ti zase přelítlo přes čumák, Stilinski?!" zavrčela na něj a přetáhla jej polštářem, který měla po ruce.
,,Co s nim máš?" vyjel po ní tentokrát on.
,,Do toho ti nic není, taky nestrkám nos do tvého milostného života. Ou, počkat, já zapomněla, on žádnej není!" zakřičela po něm.
,,Jo, alespoň nedám každýmu, koho vidím," odsekl jí a sledoval dívčin červenající se obličej.
Věděla, že tou hádkou to tenkrát všechno začalo, aniž by si to uvědomovala.
,,Kde je můj táta," promluvil Stiles třesoucím se hlasem.
Hnědovláska zpozorovala jednu osamělou slzu, která mu stékala po tváři. Vyvedlo jí to z míry natolik, že zapomněla na jejich spory. Přistoupila blíž k němu a propletla si s ním prsty na rukou.
Odpovědí na toto malé gesto bylo pouhé zesílení stisku, které ji ujistilo v tom, že právě tohle chlapec potřeboval.
Vzpomínky se jí před očima střídaly rychlostí blesku.
,,Všichni tři vlezete dovnitř," poukázal doktor na vany plné ledu, ,,my zbylí vás budeme držet pod vodou, dokud nebudete mrtví. Pod vodou vás ale nesmí držet jen tak někdo. Musíte s tím dotyčným mít silné emocionální pouto," podíval se na ně.
Hnědovláska sledovala svého bratra a pomalým krokem se k němu rozešla.
,,Sophie, půjdeš se Stilesem," dívka se překvapeně otočila na svého kamaráda a mírně se pousmála.
Dívčino srdce bušilo tak, jako by se snažilo vyletět ven z dívčiny hrudi. V tu dobu si neuvědomovala, jak moc tyhle malé události změnily všechno, co k chlapci kdy cítila.
,,Myslíte, že se bojím?" promluvil třesoucím se hlasem Stiles.
,,Ne, jen vás zabiji a odpočítám to, aby to bylo zábavné, takže, jedna...dva...," začal odpočítávat.
,,Tři," jak dořekla poslední číslovku, dala mu silnou ránu hasícím přístrojem přímo do spánku.
Muž se svalil na zem a zůstal nehybně ležet.
,,Soph," vydechl úlevně, když spatřil hnědovlasou dívku.
Vzpomínala si, jak špatně se tehdy cítila, když onen šílený profesor mířil pistolí na Stilesovu hlavu. Bála se o něj.
,,Já jo," vydechla Sophie, ,,Liame, Liame! Jaké tři věci nemůžou být skryty?" sledovala stále přeměňujícího se chlapce.
Liam jí neposlechl a sekl po ní drápy. Stiles si ji přitáhl víc k sobě, aby jí mladá beta nemohla ublížit.
Sledovala samu sebe. Viděla svůj obličej, který se změnil ve chvíli, kdy ji Stiles objal. Viděla, že už tehdy se to dělo.
,,Hej, hej," vzala jeho hlavu do svých rukou a otočila ji tak, aby mu viděla do očí, ,,není to tvoje vina, dobře? Jednal si v nutné obraně. Kdybys za ten šroub nezatáhl, zabil by tě."
Stiles jí nic neřekl a jen sledoval její obličej.
,,Máš rozseklý ret," vypadlo z něj najednou.
Dívka se pousmála.
Tehdy si to uvědomila. V ten večer jí došlo to, co celé ty roky tak nějak tušila, ale stále to potlačovala.
,,Děkuju," zamumlal s upřeným pohledem do jejích čokoládových očí.
,,Za co?" zeptala se zmateně.
,,Za to že jsi tu se mnou," pousmál se na ní.
,,Vždycky tu budu," úsměv mu oplatila.
Sledovali jeden druhého s podivným pocitem v hrudi.
Ani jeden z nich, nevěděl, co to znamená.
I když by se dalo říct, že Stiles ten pocit znal, měl ho totiž vždy, když byl Sophie na blízku.
Pro hnědovlásku to bylo nové. Hleděla mu do těch světlých hnědých očí, které tikaly po jejím obličeji.
Chlapec jí zastrčil jeden z pramínků vlasů za ucho a palcem jí jemně pohladil po tváři.
,,Stilesi," zamumlala dívka, když se jí zdálo, že to co se mezi nimi odehrává nabírá špatný směr.
A nebo to byl ten správný směr?
Palcem jí přejel po spodním rtu, který si následně nervozitou skousla.
Pomalu se k ní naklonil až cítila jeho dech na své tváři.
Chtěla něco říct, ale slova se jí zadrhla v krku.
Sophie se k němu víc přiblížila, byli od sebe jen pár centimetrů.
Hnědovlásčiny oči se začaly plnit slzami.
Sophie se posunula ke kraji postele, aby si mohl hnědovlásek sednout k ní.
,,Jak už jsem ti kdysi řekla," podívala se na něj, ,,vždycky tu budu. Tak snadno se mě nezbavíš," drcla do jeho ramene a s úsměvem si položila hlavu na jeho rameno.
Stiles ji obmotal ruku kolem ramen a dal jí malou pusu do vlasů.
,,To doufám," zasmál se a užíval si příjemné ticho, které mezi nimi nastalo, když se oba položili.
Sledoval Sophiin obličej, který byl celý od krve. Měla roztržený ret. Všiml si, že během té krátké chvíle upadla do říše snů.
,,Miluju tě," vydechl a sledoval ji, ,,jsi naprostej šílenec," dal ji pusu na čelo a upadl do říše snů stejně jako ona.
V tu chvíli jako by se zastavil čas. Ona sama jej v ten den nejspíš slyšela, ale jelikož už skoro spala, přišlo jí to spíše jako sen. Teď však viděla, že to sen nebyl. Že to byla realita. Miloval ji.
,,Co to děláme?" odtrhla se od něj, když jí mozek začal v rámci možností pracovat.
,,Tvoříme historii," pokrčil rameny a přitáhl si jí do hladového polibku, který se proměnil v dravé líbání plné chtíče.
Sophie mu v rychlosti přetáhla tričko přes hlavu a odhodila jej na zem. Stiles na nic nečekal a následoval její činy.
Dívce bušilo srdce neskutečnou rychlostí. Scott spolu s dívkami sledoval její tvář, na které se objevily další kapky slz.
,,Panebože," vydechl a nadšeně se na hnědovlásku podíval, ,,já tě miluju," vypadlo z něj, dal dívce pusu na tvář a běžel zpátky do knihovny.
Sophie opařeně zůstala stát na místě.
,,Jsi v pohodě?" ozval se jí za zády hlas její rudovlasé přítelkyně.
,,Řekl to," zamumlala a pohledem propalovala místo, kde ještě před chvílí stál.
,,Věděla jsem to," zamumlala směrem ke svým přátelům.
Myslí však byla stále v domě Stilinských.
,,Věděla jsem, že ho miluju," vyhrkla a slzy se jí z očí linuly jako vodopád, ,,ale neměla jsem možnost mu to říct. Nestihla jsem mu to říct," v tu ránu opustila dům Stilinských a vrátila se zpět do reality.
Scott svou sestru s lítostí sledoval. Viděl dívčinu bolest, která ji naprosto pohlcovala. V tu chvíli bylo celé podzemí pokryto silným světlem a všechno okolo nich se začalo třást. Hnědovláska vyskočila ze svého místa a opustila kryt.
Sledovala ostré světlo, které vycházelo z konce tunelu před nimi. Pomalými kroky se k němu přibližovala.
A najednou se to stalo. Spatřila jeho siluetu. Věděla, že je to on. Věděla to. Nadějně natáhla ruku jeho směrem.
,,Stilesi?"