Světlo si myslí, že cestuje rychleji než cokoli jiného, ale mýlí se. Bez ohledu na to, jak rychle cestuje, zjistí, že temnota tam vždy byla první a čeká na něj.
– Terry Pratchett
Největší krása pohádek tkví v jistotě, že všechno dobře dopadne. Zloduši dostanou, co si zaslouží, hrdinové budou po zásluze odměněni a v království zase zavládne klid a mír. Ty dobré nakonec vždycky čeká jejich šťastně až do smrti.
Co bych teď dal za podobnou jistotu.
Já vůbec netušil, jestli bude mít tahle pohádka šťastný konec. Nevěděl jsem dokonce ani, jestli se toho konce všichni dožijeme. A k tý nejistotě stačilo jenom pár okamžiků. V jednu chvíli jsem sledoval Lyru, jak hravě okusuje Chiaře ocas. V tý druhý se otřásla země, a to zvědavý štěně zmizelo venku dřív, než jsme s Chiarou stačily zareagovat.
Vyběhli jsme za ní prakticky okamžitě. To už na nás ale venku čekali oni. Hned na první pohled mi došlo, že máme tu čest s Horovými sokoly, o kterých mluvila Chia. Postavy v černých hábitech, s ptačími hlavami a ostrými zobáky. V jejich půlkruhu navíc stálo mohutný zvířecí tělo. Silná, šupinatá kůže, zelený oči s kočičíma zornicema a tlama plná dlouhých a ostrých zubů. Připadalo mi, jako kdybych byl zpátky ve válce, jako kdyby mě někdo zase vhodil do nočních můr a já se z nich nemohl probudit.
Světla loučí, který si sebou ti zmetci nesli, rychle přivábila lidi z nejbližších stanů. Ani jsem se nenadál a z jedný strany vedle mě stál Jabari a z druhý Sirius. Zbytek přivolala Chiara táhlým vytím, takže se po jejím boku brzo objevila i Fialka. Srst na hřbetě měla naježenou, pysky ohrnutý tak, že odhalovaly všechny zuby, a uši sklopený do stran. Šel z ní strach. A nejspíš jsem si to nemyslel jen já, protože i v davu Sokolů to trochu nejistě zašumělo.
„Co tady chcete?" ujal se slova Seth, který doběhl jenom pár vteřin po Rory. Bez jedinýho zaváhání se postavil přímo před obrovskýho krokodýla. Očekával bych tenhle postoj spíš od Rashidy, ale ta zůstala stát o několik metrů dál a s hůlkou v ruce všechno jenom sledovala. „Tohle je soukromý pozemek Gringottových. Nemáte tu co dělat!"
Trvalo jenom pár vteřin, než se zvířecí tělo zmenšilo a zvedlo se na zadní. Tam, kde byla ještě před chvílí děsivá bestie, teď stál vysoký chlapík. I on měl přes tvář sokolí masku, jako všichni ostatní. Mohl se pod ní skrývat naprosto kdokoliv. A fakt, že šlo o zvěromága, mě vůbec neuklidňoval.
„Gringottovi nevládou státu, chlapče!" odpověděl hluboký hlas zpod masky. „Jsme svobodní. Máme právo se rozhodnout, jak chceme žít. A my se odmítáme nechat ohrožovat těmito... ohavnostmi."
Mávl rukou k děvčatům. Rory varovně zavrčela, ale držela se zpátky. Sama tušila, že útok by nebyl nejlepší nápad. Jenom by tím podpořila jeho pohled na věc, a to si nemohla dovolit.
„Připadáme vám snad ohrožení?" zamračil se Seth. „Stojíme tady mezi nimi a všichni ještě žijeme. Jsou nemocní. Potřebují pomoc, ne nenávist. Když spojíme síly, můžeme tohle nesmyslné násilí ukončit."
„Ne!" odsekl muž hlasitě. „Na to už je pozdě. Ne, když se narodila ona."
Ukázal prstem na Lyru. Ta se bokem ještě víc přitiskla mezi Rory a Chiaru, které jí zakrývaly vlastními těly. Nic jsem nechápal. Proč by pro ně měla být důležitá ona? Myslel jsem, že největším trnem v jejich oku byla Fialka. Nedávalo to smysl. Ale já rozhodně nemínil dopustit, aby se mojí holčičce něco stalo.
„Je to ještě dítě!" vyštěkl jsem. Už jsem se nedokázal dál udržet. Přešel jsem vedle Setha a pozvedl hůlku. „Nic vám neudělala!"
„Ty nemáš ani ponětí, co způsobila!" zasyčel. „Od té doby, co se narodila, se vlkodlaci bouří! Žádné dítě narozené s prokletím se ještě nedožilo tak vysokého věku. Považují ji za ztělesnění Seta, boha války a chaosu. Věří, že je sem přišla sjednotit a pomůže jim ovládnout svět. To nikdy v životě nedopustíme!"
„Svatá Morgano, podělaný fanatici," zamumlal jsem si pro sám sebe než jsem zase zvedl hlas. „Vy jste snad totálně padlí na hlavu! Slyšíte se vůbec? Moje dcera není ztělesněním vůbec ničeho! Je to dítě, který sem rozhodně nepřišlo nikoho sjednocovat, ani víst do války!"
„Nezáleží na tom, co si o ní myslíš ty. Záleží na tom, jak ji vidí oni. Její existence ohrožuje veškerou rovnováhu Egypta. Jestli se zhroutí maat, chaos zvítězí a pak už nás nic nespasí!"
„Fajn, fajn!" Zvedl jsem ruce výš ve smířlivým gestu. S šílenci se totiž nemá cenu hádat. „Očividně byla hloupost sem jezdit. Nenapadlo mě, že tím způsobíme problémy. Prostě si sebereme svoje věci a do konce týdne zmizíme, hm? Nikdo nemusí přijít k úhoně."
„Zmizíte?" zopakoval po mě, načež se hlasitě zasmál. Znělo to trochu jako hluboký zvířecí mručení „To rozhodně nemůžeme dopustit. Její samotná existence způsobuje nepokoje, nehledě na místo jejího pobytu. Musíme dokázat, že to dítě není žádný bůh, a krvácí stejně, jako my ostatní!"
„Jedině přes mojí mrtvolu, rozumíte?!" Tentokrát jsem to nebyl já, kdo vykřikl jako první. Byl to Seth, který nebezpečně rudl ve tváři a hůlku měl namířenou přímo na chlápka před náma. „Nedopustím, aby se tady něco stalo dalšímu dítěti! Ne, dokud jsem tady!"
„Jak je libo." Pokrčil dlouhán rameny a lehce rozpažil ruce. „Zabijte ho!"
„Ne!" rozkřikla se Rashida. Byla to první věc, která ji donutila pohnout se z místa a zaplést se do konfliktu.
To už ale na Setha mířilo hned několik hůlek. Víc jak polovina skupiny navíc hůlky neměla vůbec, přitom byli ale úplně stejně nebezpeční. Některým z nich tak plameny líně olizovaly dlaně, připravené kdykoliv opustit své pány a vyrazit do řad nepřátel. Tady za mořem spousta kouzelníků vyznávala bezhůlkovou magii. Nebyli díky tomu totiž omezení ničím materiálním. Magie se bez nich sice hůř soustředila na jedno místo, ale to z nich rozhodně nedělalo slabší bojovníky.
Nečekal jsem, až zaútočí oni. Byl jsem první, kdo vypustil kletbu, a odzbrojil nejbližšího Sokola. Dalšího sundal k zemi Sirius, ale pořád jich bylo mnohem víc než nás. To už se však okolím rozezněl první vyděšený výkřik. Tichý dopadnutí tlap do písku nám všem připomnělo, že v tomhle boji rozhodně nejsme sami. Hned vzápětí se ozvalo děsivý zapraskání kostí a obličej mi pokropil výstřik čerstvý krve.
„Bojujte, zbabělci! Chci to dítě!" rozkřikl se vůdce na skupinku vyděšených Sokolů, kteří se při pohledu na písek zabarvený čerstvou krví a dlouhý vyceněný tesáky dali na útěk.
Tehdy nejspíš konečně pochopil, že ani on není v naprostým bezpečí. Na rozdíl od ostatních měl ale svou tajnou zbraň. Během zlomku vteřiny se tak na jeho místě znovu objevil rozzuřený krokodýl, který mě i Sethovi jediným mávnutím ocasu podtrhl nohy, až jsme oba skončili zády na zemi.
Děsivý čelisti s hlasitým cvaknutím sklaply, doprovázený táhlým zakňučením. To když se řada ostrých zubů zabořila do stříbrnýho kožichu a projela svaly až ke kosti. Chiara krátce zaryla drápy do písku, načež se pokusila otočit a prorazit zuby nebo drápy silný zvířecí pláty. Neměla na to ale dost síly. Plazí tělo se začalo otáčet na místě v smrtícím kolotoči, aby čelistmi způsobilo co největší škodu.
„Rory!" rozkřikl jsem se, když jsem zahlídl, jak se rozeběhla na pomoc svý parťačce. „Břicho! Zaútoč na břicho!"
Neváhala ani na chvíli. Odrazila se od země a sjela dlouhými drápy po zvířecím břiše přesně ve chvíli, kdy se otáčelo a jeho břicho tak zůstalo na chvíli odkrytý. Čelisti okamžitě povolily a Chiara se tak mohla s námahou odplazit o kousek dál, ačkoliv za sebou nechávala širokou krvavou stopu. Krokodýl se po Rory ohnal, ale secvakl naprázdno, jenom pár centimetrů od její hlavy.
To k naší smůle zburcovalo i Lyru, která hrdelně zavrčela a chystala se vrhnout mezi ně. Zbrkle jsem se pokusil postavit, přičemž jsem se několikrát nepříjemně zabořil do písku. Chtěl jsem ji. zastavit dřív, než dojde k nějakýmu neštěstí. Nakonec to byl ale Jabari, kdo ji chytil vlastníma rukama a stáhl zpátky. Nečekala to. S vyděšeným zakňučením se ohnala a v obraným reflexu zabořila zuby do jeho paže.
„Lyro, ne!" vykřikl jsem, ale už to k ničemu nebylo.
Pustila ho prakticky okamžitě. Na předloktí mu zůstalo jenom několik hlubokých a krvácejících stop po zubech. Neohrožovaly ho na životě, ale to nebyla kdoví jaká útěcha. Sliny už se mu do rány dostaly tak jako tak. Přesně toho jsem se bál od chvíle, kdy se narodila. Tohle se nemělo stát.
Potyčka nakonec skončila stejně rychle, jako začala.
Jakmile Fialka zranila toho zatracenýho zvěromága, on i zbytek skupiny se stáhli do temnoty noci. Zanechali za sebou jenom dva mrtvý a jednoho těžce zraněnýho. Z našich řad dopadla nejhůř Chiara, která měla obrovský tržný rány na hýždích a stehnech. Byla taky první, koho začal Seth ošetřovat.
„Sethe!" křikla na něj Rashida. „Pomoz Jabbimu!"
„On ale neumírá," zamračil se, aniž by vůbec zvedl hlavu od ran na vlčím těle. Mávnutím hůlky si navíc přivolal pár lahviček ze svýho stanu, aby mohl co nejrychleji zastavit krvácení.
„Ale kousla ho, musíme-"
„Zmlkni, Rashido!" štěkl. Tentokrát už naštvaně. „Já rozhodnu, koho budu ošetřovat první, rozumíš mi? Jestli chceš být co k čemu, tak smíchej stříbro s dobromyslem a dej mu to na ty rány, jasný? K tomu mě nepotřebuješ!"
Překvapeně jsem přeletěl očima z jednoho na druhýho. Nebylo zvykem, že by se Seth k Rashidě takhle choval, ale i on měl očividně svoje limity a nebyl vždycky zvědavý na její, mnohdy nesmyslný, výlevy. To jsem dokázal pochopit. A pro tentokrát to zřejmě pochopila i Rash, protože bez dalších řečí vyrazila udělat přesně to, co po ní chtěl.
Já musel pro změnu utěšit naprosto vyděšenou Lyru, která mi zabořila hlavu hluboko pod paži a přitiskla se na mě celým svým chlupatým tělem. Uši měla sklopený těsně u hlavy a tiše kňučela. Nedokázal jsem jí pomoct jinak, než že jsem ji pevně držel v objetí. A držel jsem ji takhle vlastně až do svítání. Teprve potom konečně usnula a já ji tak mohl odnýst do postele, aby se pořádně prospala.
Hned nato jsem vyrazil zkontrolovat Chiaru, která už byla taky zpátky ve svý kůži. Nemohl jsem s ní ale mluvit, jelikož dostala lektvar, aby zaspala ty nejhorší bolesti. I ze spaní se ale celá třásla a čelo měla orosený čerstvým potem. Ty rány byly vážně ošklivý.
„Bude v pohodě?" otočil jsem se na Setha, který zrovna omotával Jabarimu obvazem předloktí.
Ten občas tiše syknul, ale jinak se tuhle nehodu pokoušel brát statečně. Mě bylo ale jasný, že uvnitř něj se odehrávalo něco úplně jinýho. Tolik mě to mrzelo. Cítil jsem se za něj zodpovědný. Byl ještě tak moc mladý.
„Nevypadalo to moc dobře, ale dostane se z toho," přikývl Seth. „Pár dní si poleží a bude moct zase pobíhat."
„Nechápu, jak jsem mohla nepoznat, že je vlkodlak," zamumlala Rashida, který jsem si doteď ani nevšiml. Seděla v rohu místnosti na židli, hlavu podepřenou rukou, a byla až nezvykle potichu. Teda na její poměry. „Byla tu několik měsíců a já si ničeho nevšimla."
„Protože být vlkodlak nikoho nedefinuje, Rash," povzdechl jsem si. „Existujou fajn lidi, existujou pitomci a existujou i zmetci. A jestli se z někoho z nich stane vlkodlak? To není důležitý. Pořád je buď fajn, pitomec, nebo zmetek."
„To je tvoje zkušenost, Bille." Zvedla na mě oči. „Ale já vím, co dokáže vlkodlak o úplňku. Není v tom nic lidskýho."
„To není," zavrtěl jsem hlavou. „To vůbec nepopírám. A právě s tím jim Fialka pomáhá. Aby to byli o úplňku pořád oni, aby si mohli za všech okolností udržet svoje já."
„Hm," zabručela. „Tak doufám, že s tím pomůže Jabbimu, protože tohle všechno je vaše vina."
„Rashi, věděl jsem, co se může stát. Přece bys nechtěla, aby si tu malou odvedli, nebo ji snad zabili," ozval se Jabari, který doteď trpělivě mlčel, a nechával nás mluvit. „Je to dítě. Nemá z toho rozum."
Rashida ho chvíli mlčky sledovala, než tiše hlesla: „Nechtěla."
„Tak vidíš," pousmál se. „V pohodě, Sethe. Už je to dobrý, díky." Opatrně se protáhl a seskočil ze stoličky. „Tak co budeme dělat s těma zmetkama? Přece si sem nemůžou takhle nakráčet a vyhrožovat nám. To jim nesmí projít!"
„Nemůžeme vás do toho zatahovat," zavrtěl jsem hlavou. „Tohle jsme způsobili my s Fialkou. Musíme se s tím taky nějak poprat."
„Blbost," ozval se Seth. „Teď už jsme v tom všichni. Tohle je zatraceně osobní! A já tě v tom rozhodně nenechám, kamaráde."
V prvním momentě jsem se chtěl začít hádat, ale brzo jsem pochopil, že to nemá sebemenší smysl. Proto jsem se jenom letmo usmál a přikývl. „Díky. Cením si toho. Jak je na tom ten Sokol, co to přežil? Rory s ním bude chtít určitě mluvit."
„Ještě se neprobral, ale myslím, že by to mohlo být brzo. Dám ti vědět hned, jak se vzbudí, hm?"
Rashida se trochu nejistě zavrtěla na židli, ale nevěnoval jsem tomu moc pozornosti. Byla dost otřesená a nejspíš ještě pořád zpracovávala nový informace. Tady už jsem stejně neměl jak pomoct, takže jsem se vrátil rovnou do našeho stanu, abych zkontroloval holky.
Našel jsem tam Fialku stojící nad umyvadlem. Voda pod jejíma rukama se barvila do ruda, když ze sebe oplachovala krev z nočního střetu. Nejspíš se teprve teď vrátila zpátky a potřebovala ze sebe smýt všechnu tu hrůzu večera. Nebyla ale pobledlá a otřesená jako třeba Rashida. Celý tělo měla napjatý a pohyby rychlý a zbrklý. Hned jsem poznal, že jediný, co v ní v tu chvíli bublalo, byl vztek.
„V pohodě?" Položil jsem jí ruku na rameno a pevně ho stiskl. „Nestalo se ti nic?"
„Mě ne. To jim se brzo něco stane," zavrčela a opřela se rukama o umyvadlo. Pevně ho stiskla prsty, přičemž zvedla oči do zrcadla na stěně, aby se mohla zadívat na můj odraz „Jakmile zjistím, co je to za parchanta, najdu si ho a uštvu ho jako nějakýho prašivýho psa. Nic proti," těkla pohledem k Siriusovi, který seděl v křesle a četl si jednu z knih o starověkých božstvech. Myslím, že se snažil pochopit, jak to s Lyrou ti Sokoli vůbec mysleli.
„Neberu si to osobně," odvětil bezstarostně, jako kdyby se snad dneska v noci vůbec nic nestalo.
„Nenechám ho, dokud nebude škemrat, abych ho konečně zabila. Možná ho nakonec pověsím uprostřed náměstí, přesně tak, jak to dělá on vlkodlakům."
„Fialko neblázni," pokusil jsem se jí domluvit, ačkoliv jsem věděl, že v tuhle chvíli je slepá i hluchá. „Už nejsme ve válce. Nemůžeš používat nepromíjitelný kletby a mučit lidi. Musíme na to jít nějak jinak. Možná přes úřady. Třeba bys mohla oslovit ministerstvo a požádat o pomoc."
Otřela si obličej i ruce do ručníku a otočila se na mě. „Ve chvíli, kdy se rozhodli udělat cíl z naší dcery, tu válku vyhlásili, Billy. Nebudu na ně brát ohledy. A teď jdu dostat pár informací z toho hajzla, co jsme ho chytili. Klidně ho budu mučit tak dlouho, dokud mu mozek nevyteče ušima, rozumíme si?"
Nečekala na moji odpověď. Odhodila ručník do umyvadla a bez jedinýho ohlídnutí vyšla ze stanu ven. Nejspíš bych ji v tu chvíli nedokázal zastavit, ani kdybych sebevíc chtěl.
A já se přistihl, že jsem jí v tom nejspíš bránit ani nechtěl. Z hloubi duše jsem jim přál, aby poznali, co je moje královna zač. Možná pak začnou litovat, že se s ní vůbec pustili do křížku.
○○○○○○
Zajímavost č. 1: Podle Rowlingové používá velká část afrických kouzelníků bezhůlkovou magii. Ač prý mají hůlky jisté výhody a kouzlí se s nimi zkrátka lépe, zkušený kouzelník dokáže provádět magii i bez nich :)
Zajímavost č. 2: Krokodýl byl v Egyptě posvátné zvíře. Bůh Nilu Sobek byl zobrazován s krokodýlí hlavou a byl úzce spjatý s bohem Horem.
Zajímavost č.3: Bohové Horus a Set (nebo taky Sutech) byli odvěcí rivalové (Asi jako v Řecké mytologii Zeus a Hádes). Horus je ten hodný, bůh nebes, slunce a měsíce, zobrazovaný se sokolí hlavou, a Set je bůh války a chaosu, s hlavou zvířete, které nebylo nikdy úplně identifikováno. (Odborníci se přiklání k hyeně nebo psu hyenovému, ale proč by to nemohl být třeba vlkodlak, že? :) ) Věřilo se, že kdyby tenhle jejich věčný spor vyhrál právě Set, svět skončí a ponoří se do věčné temnoty.
Už jsem vám řekla, jak mě baví proplétat svět Harry Pottera s egyptskou mytologií? Určitě jo, ale musím to říct znovu! :D Přidala jsem i pár zajímavostí a budu je takto přidávat asi pravidelně, abyste věděli, co jsem některými drobnostmi chtěla říct.
Objevil se nám tu jiný druh padouchů. Na rozdíl od Voldemorta, který stavěl svůj kult na čistokrevné ideologii (podobně jako třeba Hitler, vždycky jsem Smrtijedy viděla trochu jako paralelu pro nacisty), Horovi Sokoli staví na náboženském fanatismu, kterým se jak v historii, tak i v dnešní době, stále hromadně ovládají celé masy.
Už teď si jistě všímáte malých drobností, které prozrazují, že se něco děje i na pozadí. V další části pak odhalíme další tajemství, které mělo zůstat skryté.
Díky za vaše reakce a přeji krásnou neděli ♥