Louis
Harryho jsem nechal Harrym a šel pomoct klukům. V pokoji ležela mrtvá těla a kluci stáli kolem nich.
,,Takže," odmlčel jsem se a podíval se na ta malinká, nebohá tělíčka. ,,půjdeme postupně. Máte u sebe nože?" Všichni přikývli. ,,Dobrý. Takže, každý si vezměte jedno a podřízněte mu tepnu. Následnou krví naplňte tyto skleničky, ale jen tak do čtvrtky, nepotřebujete víc. Pijte to radši postupně a u záchodu, chápete. Až v sobě udržíte tři loky podřízněte další, až v sobě budete mít devět loků. Chápete to?" Všichni už pořádně zbledli, ale znovu to odsouhlasili. ,,Tak až to budete mít, vrhneme se na tu sebevraždu." Usmál jsem se a odešel dolů za Harrym aka teďsenaměopovažpromluvit.
Dneska mi přijde, že je v ještě horším stavu, než býval. I já mám strach s ním být, aby na mě nezaútočil, ale já bych mu nedokázal ublížit, stále je to moje princezna. O klucích v jeho přítomnosti ani nemluvím.
Myslel jsem, že jsem stále silnější než on, ale je to vyrovnané, takže bychom se surově porvali bez vítěze.
Došel jsem do pokoje našich synů, kde jsem slyšel všechny tři. Tiše jsem si vzal Asmiho a přitiskl si ho k sobě, stejně jako Harry Belfíka. Nic jsme neříkali a jen byli v jedné místnosti. Bolel mě ten fakt, že dřív mě Harry tak bezmezně miloval a já jeho, byli jsme spolu, byli jsme zamilovaní, dělali jsme všechno spolu, teď je to najednou všechno pryč. Sedíme tady v hrozivém tichu, jediné co jde slyšet, tak mručení Asmiho nebo Belfa. Podíval jsem se na Harryho, který se koukal na miminko v jeho náruči. Je tak jiný...
Asi vycítil můj pohled a taky se na mě podíval. Stále bylo ticho. Jeho tvář se ale nakrčila v zamračení. Probodává mě pohledem, i když mu nic nedělám. Nezvládl jsem jeho pohled. Položil jsem Asmiho znovu do postýlky a odešel.
Harold o mou přítomnost nestojí a kluci mají práce nad hlavu. Když na chvilku zmizím, nikdo si toho ani nevšimne. Během chvilky jsem vzplanul a uhasl až v pekle. Je tu takové horko a dusno, ještě že to nějak moc necítím.
,,Dobrý den, pane." Uklonil se mi hned nějaký démon. Jen jsem kývl hlavou a šel za otcem. Seděl na nejvyšším trůně. Kolem něj se mučili zlí lidé, myslím, že tam někde je i Harryho otec. Jakmile mě spatřil, vedle sebe přihořel další trůn, na který mi ukazoval, ať si jdu sednout.
,,Problémy v ráji, co?" On ví o co jde. Díval jsem se před sebe na tu bolest všude kolem a přemýšlel nad tím vším.
,,Harry je jiný. Proč? Jak dlouho to bude trvat?"
,,Však to sám znáš. Taky ti chvilku trvalo, než sis na to zvykl. V něm se ale i před smrtí hromadila zlost k jeho otci. Všechno, co mu udělal, ho poznamenalo. Teď to bude trvat, ale když vydržíš, bude to zase dobré. Nikdy jsem tě neviděl tak šťastného jako s ním, proto i já, jako tvůj otec, doufám, že se brzy vzpamatuje."
,,Chybí mi." přiznal jsem a tupě hleděl na nic a všechno před sebou. Co jsem opravdu viděl, byla moje princezna. Jak se směje a tancuje se mnou. Jak byl vždy ten křehčí a já ho mohl ochraňovat. Byl tak sladký a stydlivý, moc jsem ho miloval. Najednou je to všechno pryč. Chtěl bych, aby za mnou zase přiběhl, skočil mi do náruče a chtěl se tulit, doslova si to vynucoval a já to tak moc miloval. Chtěl bych ho znovu hodil do postele a pořádně se pomilovat, na co jsem se tak dlouho těšil. Doufal jsem, že po porodu bude zpět i náš sexuální život, místo toho ošukal on mě.
,,Přijde zase zpět." Poplácal mě po zádech, ale ani jeho slova mi nedodala jistotu, že opravdu přijde. ,,Musím tě ale pochválit, Louisi. Podařilo se ti na naši stranu dostat i tu nejčistší duši a dokonce z ní udělat i pořádného ďábla. Teď už jsi právoplatný vládce-"
,,Já nechci." skočil jsem mu do toho. Harry je pro mě stále priorita, stejně jako naše děti.
,,Cože?" optal se celkem zmateně, asi už počítal s tím, že to bez váhání vezmu a nechám na výchovu Harryho samotného, to bych ale nikdy nedovolil. Ti dva jsou moc silní a budou zlí.
,,Chci být s Harrym a dětmi tam na světě."
,,Louisi, jsi můj jediný syn. Potřebuju nástupce, kdo bude vládnout peklu."
,,Tak si udělej další děcka. A proč tam vlastně nezůstaneš ty? Nestárneš ani ti nijak neubírají síly. Navíc jsi silnější a mocnější než já."
,,To je to, synu. Dostal bys všechnu moji moc. Byl by jsi Satan, vládce. Byl by jsi nejsilnější, nepřemožitelný."
,,Já o to ale nestojím, tati. Chci být s mojí rodinou. Ty jsi mámu opustil hned poté, cos ji ojel, to ale já neudělám. Nikdy Harryho neopustím, a už vůbec ne kvůli nějakému vládnutí v pekle."
,,Vážně dáváš přednost mu, před takovou sílou?"
,,On je moje všechno, stejně jako děti, i když je to teď složité. Jsou pro mě to nejdůležitější a za žádnou cenu se jich nevzdám. Takže bych byl rád, aby jsi to konečně začal tolerovat."
,,Třeba si to ještě rozmyslíš."
S otcem jsem tam seděl dlouho. Nevím, jestli za tu dobu uběhlo pár hodin nebo dní, tady čas plyne jinak. Cítím se tak prázdně. Ten pocit, který mě tak zasáhl, když jsem ležel ve svém pokoji a slyšel, jak se ta ženská pokouší znovu prodat můj dům právě Harrymu a jeho otci. To, jak jsem pocítil jeho čistotu a nevinnost. To je pryč a až teď mi došlo, že právě ten pocit mě naplňoval. Teď, když je pryč, necítím nic.
I přesto vím, že je to můj manžel a naše děti, kvůli kterým nesmím odejít sem. Mám takovou chuť ho opustit, ale neudělám to. Miluju ho, jen... jen si to musí srovnat v hlavě. Své děti ale neskutečně miluju, jsem schopný pro ně udělat všechno a nechat je na krku Harrymu nepřipadá v úvahu, i když by se o ně určitě dokázal sám postarat, stejně jako máma, ale já chci být taky jejich otcem a být pro ně blízká osoba, která se také podílela na jich výchově. Chci je vidět vyrůstat, slyšet jejich první slůvko, vidět první krůčky. Záviděl bych Harrymu.
Všechny tyto myšlenky mě dovedly znovu domů, kde se rozléhal dětský pláč. Pro sebe jsem se pousmál a šel k nim. Je noc. Harry spí, takže jsem ve tmě došel až k Belfíkovi, který plakal, a vyzvedl si ho do náruče. Pro vlastní dobrý pocit jsem si ho natiskl na hruď, abych ho mohl obejmout. Tento kontakt ho sám o sobě uklidňoval, což bylo dobře.
,,Miláčku můj, máš hlad? Krmil tě taťka dost, nebo ti to přišlo málo?" Hladil jsem ho po zádíčkách a už šel pro předchystanou krev do mrazáku, abych ji v dlani zahřál a tím rozmrazil. Jakmile to už trvalo moc dlouho, jeho pláč přidal na intenzitě.
,,No jo, no jo, už to bude."
Už jsem ji přelíval do flaštičky a okamžitě mu ji strčil do pusy, abych mu ji zacpal, aby zbytečně nevzbudil Harryho nebo ještě i Asmodea. Sedl jsem si s ním prostě na zem a zády se opřel o skříňku pod dřezem.
Díval jsem se na jeho tvářičku, kterou zdědil celou po Harrym, je nádherný. Oči už se mu plně vybarvily a jsou identické s těmi, co míval Harry. Aspoň tímto si můžu jeho oči živě připomenout. ,,Prosím, buď hodný aspoň ty, když tvůj bratr ne. Aspoň ty." Zoufale jsem k němu mluvil a hladil ho po plné tvářičce a holé hlavičce.
---
Harry se poslední dobou úplně uzavřel do sebe a taky do jiného pokoje, než toho našeho. Mluvil jen na Belfa a Asmiho, jinak s nikým nepromluvil. Neberte mě špatně, ale aspoň jsem mohl klukům pomoct s jejich sebevraždou. Konečně se jim podařilo vypít dost krve a jsou připraveni umřít a být s námi.
,,Tak, jak byste to chtěli udělat?" zeptal jsem se jich, když jsme všichni seděli v obýváku.
,,Hlavně rychle." řekl Niall, který je úplně bledý. Můžu s jistotou říct, že z toho má největší strach právě Niall, proto bych ho chtěl ušetřit veškeré bolesti. Chudák Harry, který umřel v té největší bolesti. Celý jeho život byla velká bolest...
,,Kdybych mohl, zabil bych vás já. Sice by to bolelo, ale ani ne sekundu. To ale nemůžu, musíte se zabít sami. Doporučuju vám ale něco jako... možná se sjet Yungovými dobrotami, abyste byli trochu utlumení a nevnímali smrt. Pak už vám bude jedno, jestli se utopíte, nebo skočíte pod vlak."
,,Jo, to je dobrý nápad. Zajdu pro všechno co mám." S tím Yung odešel a zůstali se mnou už jen vyklepanci. ,,Jak je Harrymu? Dlouho jsem ho neviděl." zeptal se najednou Zayn. Jo Zayne... to bych taky rád věděl.
,,Nevím, nemluví se mnou, je jen s dětmi." Povzdechl jsem si. Tak moc mi chybí. Chci se s ním zase tulit, ale to teď prostě nejde.
,,Tady je všechno." řekl Yungblud a rozložil všechno co snad má na stůl. ,,Mohli byste se předávkovat, to by bylo celkem v pohodě." Přemýšlel jsem nahlas. Všichni souhlasili.
Šlo to rychle. Všichni si píchli, spolkli, vdechli všechno co jim přišlo pod ruku, až skončili v nějakém šoku na zemi, kde se svíjeli. Nejspíše je pohlcovaly halucinace, ale aspoň mají celkem zábavnou smrt.
Když se přestali hýbat a dýchat, odešel jsem. Však oni se vzbudí a přijdou sami.