/16.12. 1977/
Sirius Black s sebou seknul do postele, na kolena si položil Jamesovu nejoblíbenější knížku Famfrpál v průběhu věků a na ni si položil kus pergamenu, načež si vzal do ruky brk. Ve svém pokoji se nacházel sám, protože James měl nějaký romantický piknik s Lily, Peter strávil odpoledne na ošetřovně s Ariou a Remus chtěl strávit zase nějaký čas se Stefani.
Od jeho rozhovoru s bratrem Regulusem a jejich silného objetí uběhlo jen pár desítek minut. Sirius se ovšem cítil trochu jinak, měl ve svého bratra hned větší víru a v srdci se opět rozhořel ten známý hřejivý plamínek, který dodával život jeho vztahu s Regulusem. Potřeboval se o to s někým podělit. Věděl moc dobře, komu má napsat. Existovala osoba v jeho životě, které důvěřoval a byla na stejné lodi jako on.
Milá Andy,
když Ti píši, mám šestnáctého prosince. Tak doufám, že do Štědrého dne ten dopis budeš mít ve schránce. Ano, mohl jsem ho samozřejmě napsat dřív, ale... vždyť mě znáš. Jak se vlastně máš, moje nejmilejší sestřenko? Naposledy jsem od Tebe slyšel, když jsem ještě byl u Potterů na prázdninách. Vím, že jsi mi nabízela Vánoce s tebou, Tedem a malou Dorou, ale vzhledem k tomu, že Dvanácterák, Červíček i Náměsíčník tráví Vánoce v Bradavicích, rozhodl jsem, že nebudu trhat partu a pořádně ten nadcházející rok 1978 oslavím. V Blackovském stylu, samozřejmě.
Doufám, že se máte všichni dobře a že jste v bezpečí, protože ostatně Ty moc dobře víš, jaké je to, když jsi vyděděná z rodiny a ochrana jména Blackových už se na tebe nevztahuje. Ale řekl bych, že i po těch letech toho rozhodnutí nelituješ, ne? Pozdravuj za mě Teda a samozřejmě i malou Tonksovou. Doufám, že má zase o něco více prořízlou hubu než v létě, když jsem ji viděl naposled (a znovu bych se Ti rád omluvil, že její první slovo bylo zadek).
Předpokládám, že stále nejsi v kontaktu ani jednou ze svých povedených sester. Na Bellu se ani ptát nebudu, hodně by mě překvapilo, kdyby se Ti ozvala z přátelských úmyslů. Obě jsem je totiž na Příčné ulici na konci srpna, ještě před začátkem školy. To jsem jí ironicky gratuloval k jejímu manželství s Rodolphusem Lestrangem a ona mi na to odpověděla slovy, že mě zabije. Jak příjemné.
Na druhou stranu, Narcissa mi připadá taková normálnější. Samozřejmě nemůžeme čekat, že by se za nás - bílé ovce rodiny Blacků - postavila, ale alespoň nepřilévá benzín do ohně. Také jsem četl v Denním věštci, že se nedávno narodila tvoje třetí sestra... tuším, Astrid? Docela mě to překvapilo, že moje teta Druella (Tvoje matinka) je takového úkonu vlastně schopná. Proč vlastně rozebírám naše šílené rodiny, asi přemýšlíš. Včera večer jsem měl s Poberty takový zajímavý duel s pár zmijozelskými studenty a byl přítomen i můj malý bráška Regulus.
Severus Snape - Srabus - trefil Peterovu sestru a Regulus se zachoval výjimečně morálně správně, dokonce tu nebohou dívku odnesl na ošetřovnu, aby ji Pomfreyová mohla ošetřit. Dneska dopoledne jsem s ním měl zajímavý rozhovor, připadal jsem si zase jako malý kluk, který neřešil, kdo bojuje, za jakou stranu a prostě jsme si povídali.
Dlouhou dobu jsem si upíral myšlenku, že mám svého mladšího bratra rád. Po pravdě, pořád mám v sobě nějaký blok, který mi říká, že bych se s ním neměl bavit. Bude to přeci Smrtijed, nebo ne? Budeme pravděpodobně stát každý na jiné straně války a konspirovat proti sobě. Cítím se jako pitomec, když Ti tohle píšu, ale nakonec jsem ho obejmul. Vlastního bratra, se kterým jsem od července 1976 ani nemluvil. Konečně jsem zase měl na chvíli pocit, že mám rodinu.
Zajímalo by mne tedy, zda nějaký takový pocit máš třeba k Narcisse? Nebo dokonce k Belle? Rozumím tomu, že máš Teda, který ti je bez pochyb skvělým manželem, ale nepředstavovala sis někdy jaké by to bylo, kdyby malá Tonksová měla tetičku Cissu?
A poslední novinka z mého světa. Na tohle si ovšem sedni a dopis následně ideálně spal, aby si malá Tonksová nemyslela, že jsem totální prase a kůň (což samozřejmě jsem, ale mohla by to zjistit až zhruba v sedmnácti letech). V září se konal večírek, který měl zahájit nový školní rok. Sbalil jsem Stefani Scamanderovou (pro představu, je to vnučka Mloka Scamandera a jejího bratra v létě zavraždil můj perfektní otec) a plánoval jsem se s ní vyspat, ovšem tu noc jsem nespal jenom s ní, připletl se do toho i Náměsíčník. Pecka, co?
Pokud si říkáš, že tohle už je na Tebe moc, doporučuji si dát panáka whisky, protože přitvrdíme, drahá sestřenice. O zhruba měsíc a půl později nám oběma totiž Stefani oznámila, že je těhotná. (A teď vážně doufám, že si nedostala infarkt, protože to by mi malá Tonksová neodpustila). No, takže před pár dny ukončila svůj první trimestr.
Celé je to velmi komplikované, protože nevíme, čí to miminko vlastně je, ale já se začínám tak trochu psychicky připravovat, že bude moje. Navíc, jestli jsem ke Stefani něco v září cítil, tak se to vrací a já se bojím, co to se mnou udělá. Je mi s ní opravdu hodně dobře, povídáme si tak snadno, protože díky její empatii rozumí každému mému problému (chodí do Mrzimoru). Vím moc dobře, v jaké jsi byla brindě, když ses zamilovala do toho svého Mrzimora, ale zároveň vím, jak moc teď jsi šťastná.
Chtěl bych znát Tvůj názor na celý problém, zda mám udělat nějaký krok a třeba ji políbit, protože bych to opravdu hodně rád udělal. Na druhou stranu nechci způsobit dusno mezi mnou a Remusem... navíc se tak bojím Stefani reakce, hormony těhotných jsou občas na zabití. Ne vážně, mám v hlavě bordel a nevím, co s tím budu dělat. Pravděpodobně se opiji a budu doufat, že nebudu mít nějaký další průser, který bych musel hasit.
Díky Ti moc za čas strávený nad mým dopisem, kde se vykecávám ze svých pyramidních problémů. Ještě jednou, pozdravuj malou Tonksovou a Teda a všem Vám přeji ty nejkrásnější Vánoce! Slibuji, že jakmile dostuduji, budete moje první zastávka!
S láskou,
Tichošlápek
***
,,U merlinových vousů, já nevěřím tomu, že jste u každého problému zrovna vy!" vyjekla zděšeně profesorka Přeměňování, Minerva McGonagallová, když vstoupila na ošetřovnu a obrátila se na ošetřovatelku. ,,Poppy, jsou obě děvčata v pořádku?"
,,Ano, samozřejmě," referovala jí madame Pomfreyová. ,,Slečna Pettigrewová vyvázne s pár jizvami, tomu nemohu bohužel zabránit, ale snad během let vyblednou. Slečna Scamanderová jen potřebuje nabrat energii, ale nemusíte se bát, na zítřejší vyučování bude v plné síle."
,,Slyšela jsem, že se ukázalo, že slečna Scamanderová je obdařena léčebnými schopnostmi," prohlásila McGonagallová a obrátila se ke studentům, kteří se nacházeli na ošetřovně. ,,Pane Lupine? Můžete mi k tomu něco říct?"
,,Osobně také moc nevím, jak rozsáhlé její schopnosti jsou," odpověděl jí Náměsíčník ihned. ,,Ale pokud si vzpomínáte, když zde Stefani ležela naposledy... chci říct, myslím, že mezi její schopnosti patří i zklidnění či krocení vlkodlaků. Sice jsem ji škrábl tu noc, ale můj původní záměr bylo seknout Siriuse. Když jsem s ní navázal oční kontakt, byl jsem zase klidný."
,,To je zajímavé," pokývala profesorka hlavou a Remus Lupin měl její plnou pozornost. ,,Až uzná madame Pomfreyová, že je slečna Scamanderová způsobilá k normálnímu fungování, vyřiď jí, ať se dostaví za ředitelem Brumbálem."
,,Ale profesorko, ona za nic nemůže," hájil ji hnědovlasý mladík, ,,nemůžete ji vyhodit."
,,Klid, pane Lupine," uzemnila ho, ,,takový není ani můj zájem. Pan ředitel Brumbál si jen přeje, aby se tyto schopnosti bedlivě prozkoumali. Jejich rozsah, původ i síla."
Remus nechápavě pokýval hlavou a pohlédl zpět k jeho těhotné spolužačce. Mrzelo ho, když se odcizili a ztratili kontakt, protože jejich pátraní stanulo na zmrzlém bodě a nikam se neposouvalo. ,,A pokud jde o kázeňské postihy," promluvila ještě jednou McGonagallová. ,,Pan Black mladší se přišel dnes dopoledne přiznat, když byl přítomen i pan Křiklan, ředitel Zmijozelu. Odebírám osmdesát bodů Zmijozelu za provokaci ze strany pana Rosiera a pana Lestrange, za zbabělost slečen Greengrassové a Carrow a pánů Rosiera i Lestrange a za nepovolané použití kouzel ze strany pana Snapea. Ale přičítám pět bodů za přijmutí zodpovědnosti a dalších pět za čestnost za pana Blacka mladšího. Co se Mrzimoru týče, přidávám dvacet bodů slečně Scamanderové za upřednostnění slečny Pettigrewové před vlastními silami a zdravím. Nebelvíru však ubírám deset bodů za vyslechnutí provokace zmijozelských studentů a též kouzlení v rozsahu, které nebylo ve vaší kompetenci. Lupine, měl jsi přijít za profesory, když jsi věděl, že se něco takového chystalo."
Remus pokýval hlavou a přijmul sankce za jejich činy. ,,Děkuji, profesorko."