"Dobré ráno, slunce mojich očí." Skočila mi Lucy do postele přímo na nohy. Jak jsem se vůbec dostala do postele?
"Au, slez mi z nohou a přestaň řvát přes celý tábor." Zachraptěla jsem. Bylo mi zle, vždy slýchám, jak všechny bolí z kocoviny hlava, za to v mém případě jsem měla žaludek na vodě, vodopád to vystihuje lépe.
"Copak? Bolí hlavička?" Smála se mi škodolibě Zoe. "Včera ses opila a doslova odpadla z pár loků piva."
"Nechte mě žít." Povzdechla jsem si a hrabala se z postele ven.
Nevím, co to do mě vjelo, nikdy jsem nebyla fanoušek nějakého opíjení, zábava může být i bez alkoholu. Snažila jsem se vzpomenout na včerejší večer, ale všechny vzpomínky byly v mlze, jak kdyby se mi to zdálo. Jen doufám, že jsem nevyvedla nějakou blbost.
Vstala jsem z postele a hledala nějaké čisté, nositelné oblečení, když jsem něco našla, šla se převléct zpátky do postele. V tu chvíli mi došlo, že než jsem šla včera spát, měla jsem pod polštářem zase lísteček, když jsem si byla jistá, že mě žádná z holek nevidí, rychle jsem ho vytáhla.
Snad tě dnes v noci uvidím
Tak mám alespoň stopu, kdo by to mohl být, musí to být někdo z kluků, kteří tam včera byli.
V zrcadle jsem si všimla, že mám obrovské kruhy pod očima a jsem celá nějaká zelená, na malování jsem se ale vykašlala, stejně by mi to nepomohlo.
"Holky, pohněte si. Nezapomeňte, že nám dělají snídaně kluci." Skákala Paige po celé chatce, že ji málem celou zbořila.
"No vždyť jo." Odpověděla jsem jí otráveně. Na jídlo jsem teď chuť opravdu neměla nejradši bych spala.
Při příchodu do jídelny jsem si hned všimla kluků, čekajících u našeho stolu.
"No tak co to bude?" Objevila se u mě známá vysoká postava s rozcuchanými vlasy a chraplavým hlasem.
"Já dnes nic nebudu." Položila jsem si ruce ja stůl a zabořila do nich hlavu, chce to ještě pár minut spánku. Chris přikývl a šel pryč.
V tom hluku se spát nedalo, tak jsem alespoň pozorovala okolní dění. Nasměrovala svůj pohled na Zoe, ke které se právě vracel Thomas s miskou jogurtu a cereáliemi, jen při pohledu na to jídlo mi žaludek udělal alespoň deset kotrmelců. Bleh.
Zoe se podívala na obsah misky. "Proč toho je tak málo? Chceš mi říct, abych zhubla, že jsem tlustá nebo jak?" Dobírala si ho, ale měla tak vážný hlas, že kdybych ji neznala, tak jí to i věřím.
Thomas asi uznal, že každá odpověď by byla v téhle situaci špatná, a tak se jen otočil na podpatku a šel ji přidat porci.
Po chvíli se vrátil a podal jí to. "Proč jsi mi toho přinesl tolik? Chceš, abych byla tlustá, já to věděla!" Dávala mu to sežrat. "Prostě to sněz." Vzdal to a misku jí tam nechal, sám při tom odešel.
Najednou přistál talíř před obličejem i mně, mírně jsem zvedla hlavu a pohlédla na Chrise.
"Ale já nic nechci." Řekla jsem slabým hlasem.
"Něco sníst musíš, podle pohledu na tebe soudím, že ti je špatně, tak jsem ti přinesl namazanej chleba, po tom se ti nepřihorší." Zněl až starostlivě. Cenila jsem jeho snahu a i když mi nebylo dobře, nechtěla jsem zkazit chvilku, kdy byl milý, další takovou bych už nemusela nikdy zažít.
"Dobře." Přisunula jsem si talíř blíž k sobě a přemlouvala se do jídla. Nakonec do dopadlo tak, že jsem v puse přežvykovala jen jedno sousto a i tak to byl obdivuhodný výkon.
"Zdravím všechny, povíme si plán na dnešní den." Vešel Eliott do jídelny a všechny tím utišil. "Dneska vás čekají pouze oddílové hry, budeme mít odpočinkový den a celotáborovou hru si zahrajeme až zítra. Nebude to však nudný den, nějaké zpestření pro vás mám. Slyšel jsem od Katherine, co vám hodnotí chatky, že máme ze včera nějaká ty prasátka, takže se při poledním klidu proletíme." Ukončil proslov a sám šel snídat.
"To bude určitě na nás! Včera jsme tam po tom útoku neuklidili a navíc tam bylo všude mokro od toho hasičáku!" Vyšilovala Claire.
"Navíc říkal prasata v množným, to určitě myslí obě dvě naše chatky!" Podpořila ji Ellie a začaly vyšilovat spolu.
"Ještě, že my jsme si válely zadky na marodce." Složila si ruce za hlavu Paige.
"Třeba to ani nebudete vy." Uklidňovala je Zoe.
"Všimli jste si, že tu pořád není Sarah?" Poukázala jsem na důležitou skutečnost.
"To je divný ale." Zamyslela se Ady.
"A ona nespala v chatce?" Optala se Freya.
"Nespala, ale určitě někde tady je, oblečení a věci má furt u nás." Shrnula fakty Lucy.
"Tak se dřív nebo později objeví." Začala se zvedat Kara a my jí následovaly.
Po snídani jsme se spolu s holkami vydaly zpátky na chatku. Nic se tam nezměnilo a ten stejný nepořádek tam na nás pořád čekal.
"Asi bychom si měly trochu poklidit, než půjdeme na program, ať nás taky nečeká letecký den." Navrhla Zoe.
"To je asi pravda no." Uznala Lucy.
Vlezla jsem si na postel za účelem ustlat si, ale co mě zaujalo byl malý papírek, zastrčený v povlečení na polštáři, byl dobře schovaný a málem jsem si ho ani nevšimla.
Vzala jsem ho a podívala se na něj.
'Jsi moc krásná'
Protočila jsem očima, zmuchlala jsem ho a hodila ho přímo do koše. Trefila jsem se, alespoň něco. Už jsem měla těch papírků a sladkých řečí dost, navíc začínají být čím dál častější.
Ustlala jsem postel a slezla dolů, stále jsem o tom holkám nechtěla říkat, i když by mi nejspíš poradily co s tím.
Mezitím se moje milé spolubydlící vrhly na podlahu a poházené věci a oblečení uklidily, takže se tu už dalo chodit i bez mapy. Stačilo si jen nazout pevné boty a vyrazit na program.
Přišly jsme na čerstvě posekanou louku, kde se to plnilo lidmi z našeho oddílu, vedoucí April nám poručila si sednout a my vyhledaly naše sousedky. Po Sarah však stále nebylo ani stopy.
Do pár minut se louka zaplnila a my se mohli dozvědět, co nás čeká. "Asi jsme zde všichni, takže vám vysvětlím, co budeme dělat." Upoutala na sebe pozornost April.
"Čeká nás něco na styl paintballu, ale nejdříve začneme hru, která bude dlouhodobější, bude trvat zhruba dva dny." Když jsem uslyšela o paintballu, tak jsem se zaradovala, ještě jsem ho totiž nikdy nehrála.
"Klukům rozdám papírky, kde by si měli napsat inzerát o tom, že hledají spřízněnou lásku. Na konci programu, před obědem, tyto inzeráty vyvěsíme na nástěnku u první chatky. Holky budou mít za úkol si jeden vybrat a odepsat na něj. Další dny si budete dopisovat prostřednictvím mě, ale nesmíte prozradit svou identitu, raději si vymyslete přezdívky. Nebojte, vaše milostná psaníčka číst nebudu, rovnou to předám dané osobě." Během vysvětlování rozdávala tužky a papíry klukům.
"A ještě jedna věc. V dnešní době je trendy nechávat lidi na doručenu nebo zobrazenu, to tady taky nebudeme praktikovat." Zdůraznila a vyhnala kluky k bazénu, aby měli klid na psaní.
Potom se postavila čelem k nám, zbývajícím holkám. "Klukům to asi bude chvíli trvat, tak si můžeme dát nějaký holčičí pokec." Navrhla.
"Povězte mi, kdo se vám tu líbí!" Změnila přísný výraz na zvědavý a natěšeně čekala, co z nás vypadne.
S něčím se jí holky svěřily, vlastně se překřikovaly s informacemi, zatímco já celou dobu mlčela a ležela na zádech s nadějí, že mi paprsky slunce dodají energii.
Po skoro věčnosti kluci dopsali a předali jejich psaníčka, abychom mohli na paintball, kvůli kterému jsem si tolik střádala své síly, všichni jsme se tak přesunuli k paintballovému hřišti.
Chtěla jsem získat výhodu a snažila si ho prohlédnout, mezi vysokými, jehličnatými stromy, které byli posazené po celém hřišti, bylo hezké útočiště, schovat se dalo také do polorozpadlých boudiček s barevnými grafitti, nejvíce mě zaujal starý vrak auta pokrytý mechem a listím v samém prostředku plochy, kterou doplňovaly i postavené cihlové zdi, na kterých barevné obrázky také nemohly chybět. Dali si opravdu práci s výstavbou tohoto hřiště, je však pravdou, že ani samotný tábor nevypadal lacině.
"Budete rozděleni do dvou týmu, z nich jeden bude tým zlodějů bude muset ukrást vlajku a druhý tým ochránců ji bránit, aby to nebylo tak lehké, pouze jeden, týmem zvolený zloděj s třemi životy, ji bude moci ukrást. Vlajka se bude nacházet v bázi ochránců a zloději ji budou muset donést do jim patřící báze, pokud hlavní zloděj zemře, pustí vlajku na zem a jeho roli může nahradit kdokoliv jiný, ale bude mít stále jeden život jako ostatní." Vysvětlil Noah.
"Nyní vás rozdělím do týmů, potom si můžete jít pro vybavení." Rozhodl.
"První tým jsou Sirena, Paige, Freya, Debbie, Becca, Devon, Claire, Megan, Amber, Victoria, Chris, Caleb, Jake, Will, Sam, Lucas, Sebastian, Liam, Louis a Kai."
"Druhý tým tvoří Lucy, Zoe, Ellie, Kara, Ady, Haley, Ariel, Betthany, Kaela, Tristan, Tyler, Zack, Sean, Thomas, Aron, Brad a nakonec Jamie."
"Teď máte čas na poradu, první tým jsou zloději a druhý jsou ochránci, kterým chybí jeden člen. Sarah je na marodce, jak určitě víte." Domluvil a nechal nás.
Náš tým zlodějů se shromáždil u zbrojnice a domlouvali se zatímco jsme si nasazovali ochranné vesty, helmy a vybírali zbraně.
"Takže co si budem, zloděj bych měl být já, protože jsem nejrychlejší a určitě vám to vyhraju." Promluvil kdo jiný než Chris s jeho obvyklým nadřazeným tónem, nečekala jsem však, že mu to ostatní odkývnou, nemůže přece pořád být hlavní postava všeho.
"Promiň, ale svět se kolem tebe netočí. Nemyslím si, že je to chytrý krok, protože všichni budou čekat, že to budeš právě ty, všichni si na tebe budou dávat pozor. Navrhuji, abys byl volavka a jenom dělal, že chceš ukrást vlajku. Hlavní zloděj by měl být ten, u kterého to prostě nečekají."Oponovala jsem mu pevným hlasem.
"Dobře." Přikývl. "Tak budeš teda zloděj ty."
"Cože? Proč já?" Vyhrkla jsem.
"Nikdo by to u tebe nečekal." Řekl s klidem a zase si získal od všech souhlas. Ty lidi by si měli najít vlastní hlavu, včetně mých kamarádek.
"Rozhodla demokracie Sireno, jsi zloděj." Pokrčil rameny.
"Jak myslíš." Povzdechla jsem si. "Ale pokud vám to pokazím, tak to moje chyba nebude, bude to tvoje chyba." Vyhrožovala jsem mu.
"Jak by to mohla být moje chyba, když bys to posrala." Nadzvedl jedno obočí.
"Zvolil jsi mě zlodějem." Protočila jsem nad ním očima.