Když jsem vyběhla z toho příšerného lesa, dole už stály holky a nervózně se ohlížely.
„Tak tady jsi, už jsme se bály, že jste se někde ztratili." Obejmula mě Jess a já jí bezvládně padla do náruče.
„A kde je Noah?" Zeptal se Finn objímající Chloe
„No on zůstal s ostatníma strašit v lese." Odpověděla jsem nakřáplým hlasem a Jess se na mě starostlivě podívala.
„Sam, co se děje? Už je to dneska podruhé, co mi nepřijdeš v pohodě." Chytla mě za ruku a já málem začala zase brečet, ale místo toho jsem spolkla slzy a podívala se Finnovi do očí.
„Tvůj bratr je neuvěřitelný kretén." Zasyčela jsem a Finn dal ruce nad hlavu, na náznak vzdávání se.
„Jo pardon za to já nemůžu, ale upřímně to není žádná novinka." Zasmál se a já s náznakem úsměvu přikývla.
„To je taky fakt, hele já už asi půjdu domů, jdete někdo taky?" Nadhodila jsem a Jess s Emmou přikývly.
„My asi ještě budem chvíli tady." Řekla Chloe a zajiskřilo jí v očích, když se podívala na Finna.
„Jo u toho my být fakt nechceme." Řekla znechuceně Jess a rozloučili jsme se.
Šly jsme nočním městem a kolem nás foukal studený vítr. Jít tadyma sama, tak jsem asi fakt podělaná strachy.
„Sam? Řekneš nám, co se to tady dneska sakra dělo?" Zeptala se Jess a vytáhla si přitom cigarety.
„Já nevím jestli o tom chci mluvit." Řekla jsem potichu a nervózně si přitom upravila šaty.
„Ale notak, od čeho jsme tvoje kamarádky." Řekla Emma ublíženým tónem a Jess se na mě se stejným výrazem ve tváři zamrkala.
„Faajn." Vydechla jsem a holky nadšeně zatleskaly. Nadšení je ovšem přešlo, když jsem ji pověděla o Damienově tajném rozhovoru a Jakeově přepadení. Vynechala jsem, ale tu část s políbením, nedokážu ani sama sobě vysvětlit, proč jsem mu políbení opětovala, natož jim.
„Sam ty máš štěstí na samé kretény." Řekla Jess a vydechla přitom kouř.
„Jo já vím." Protočila jsem panenky, už jsme byly skoro u nás doma
„A kurva", vyjelo ze mě, když jsme došli až ke dveřím.
„Co se děje?" Zeptala se překvapeně Emma.
„Naši jsou doma."
Holky se se mnou rozloučili před dveřmi a já se musela psychicky připravit na to, než jsem je otevřela.
„Kdes k čertu byla? Víš kolik je hodin?!" Vyjela po mě matka, jen jsem otevřela dveře.
„Pardon, nevěděla jsem, že už budete doma." Řekla jsem otráveně a chtěla utéct do svého pokoje, zrovna teď jsem tady své rodiče opravdu nepotřebovala.
„Tohle není žádná omluva mladá dámo, 18 ti ještě nebylo, takže musíš dodržovat jisté pravidla!"
Bylo opravdu vtipné jak si najednou máma určovala podmínky a chtěla si hrát na zodpovědného rodiče, přitom jsem se většinu dětství vychovávala sama.
„Omlouvám se, zdržela jsem se na halloweenské slavnosti."
Vážně jsem teď neměla energii na to se hádat a chtěla jsem prostě zmizet do svého pokoje.
„Ať už se to neopakuje!" Zavolala na mě ještě máma a já radši spolkla tu jedovatou poznámku, že až se to příště stane, stejně tady zase nebude.
Neměla jsem ani sílu se sprchovat, provedla jsem nejnutnější hygienu a propadla tvrdému spánku...
„Sam, Saaam, vstávej máme rodinný oběd."
Přesně těmito slovy a hlasitým klepáním mě odpoledne vzbudil táta, jinak bych asi byla schopná spát i do večeře.
„Jo už lezu." Odpověděla jsem mu ospale a líně jsem se vysoukala z postele. Hodila jsem na sebe, co mi zrovna vlezla pod ruku, ani oblečení by totiž nezachránilo to, že můj ksicht vypadal jak po mrtvici a vlasy jako po elektrickém šoku.
„Dost že jdeš, sedni si, čekáme na tebe." Spustila máma hned a já se došourala ke stolu když- Ne, ne to nemůže být pravda.
„Pokud máme rodinný oběd, co tady dělá on?!" Obořila jsem se na rodiče a dívala se přitom Jakeovi s nenávistí do očí.
„Sam prosímtě uklidni se, nebuď pořád jak malá holka, Jake už není host, je skoro součást rodiny." Matka se na toho debila přeslazeně usmála a já si otráveně sedla ke stolu.
„Děkuji paní Johnosová." Oplatil jí úsměv Jake a Sebastian se pobaveně usmál.
„Ale prosímtě, říkej mi Amber."
Bože to snad ne?! Úplně mě přešla chuť k jídlu a nejspíš to na mě bylo vidět, protože do mě Sebastian provokativně rýpl a já se na něj nasupeně podívala.
Snažila jsem se celou konverzaci během oběda sabotovat, ale to se mi bohužel úplně nepovedlo...
„Jakeu, co ty vlastně studuješ, taky ekonomii jako Sebastian?" Zeptal se táta Jakea zvědavě a ten se namyšleně napřímil na židli.
„Já studuju pedagogiku, konkrétně tělesnou výchovu na střední škole." Odpověděl mu hrdě Jake a mně nepatrně vyklouzlo:
„Ehm, chudáci děcka", snažila jsem se to zakrýt kašlem, ale marně.
„Sam! Co se to s tebou děje? Něco tě snad trápí? Pohádala ses s kamarádkama, nebo jsi dostala špatnou známku ve škole, nebo...?" Začala ze sebe sypat máma a já si zoufale povzdechla, Jakea s mým bratrem to ale očividně bavilo.
„A nebudou to spíš problémy s opačným pohlavím?" Mrkl na mě spiklenecky táta s domněním, že tak zachrání situaci, ale to mi celou situaci akorát zhoršil. Když jsem po té otázce celá zrudla a začala se nervózně vidličkou rýpat v talíři Jake se na mě posměšně ušklíbl.
Bože teď bych mu nejradši tu vidličku zapíchla přímo do -
Ale nic, uklidnila jsem se a nasadila falešný spokojený výraz.
„Nic zajímavého, děkuju mami bylo to moc dobré, ale už mi asi stačilo." Usmála jsem se na rodiče a zvedla se od stolu, když jsem odcházela, šla jsem schválně kolem Jakea.
„Je smutné, že oni nevidí, co za kreténa doopravdy jsi." Sykla jsem tak, aby si toho ostatní nevšimli.
„Uvidíme se zítra na tréninku." Odpověděl mi stejným způsobem Jake a nenápadně mě přitom chytl za stehno.