Hermiona seděla ve svém domě, i když popravdě to je rozpadlý dům, který našli a pomocí kouzel upravili.
Od té doby co se přestěhovali do Albánie uběhlo už pět let.
Je to dva roky co se k nim přestěhoval Avery, který na tom psychicky už byl mnohem lépe a tak nyní pomáhal hlídat malého Felixe.
Byl vlastně taková chůva na poloviční úvazek, neboť Tom s Hermionou měli spoustu práce ohledně viteálů a tak nebyli často doma, avšak Avery byl v tomto skvělý. Felixe miloval jako vlastního a Felix svého strýčka zbožňoval.
,,Herm?" promluvil Tom , který právě vešel do salónu.
,,Ano drahý?" Optala se a zvedla pohled od Felixe, aby se svému stále ještě snoubenci podívala do očí.
,,Je čas krásko, Avery my se vrátíme tak nějak rozumně, dávám do tebe opět plnou zodpovědnost na mého syna" , pousmál se a Avery mu úsměv s přikývnutím oplatil.
,, Co máme dnes v plánu?" Zeptala se ,když vyšli z domu ven.
,, Uvidíš" ,něžně ji chytil za ruku a v tu chvíli se ozvalo hlasité prásk.
Objevili se v nějaké nejspíš menší vesnici a konkrétně před nějakým starým domem.
,, Jdi tam a zabij toho mudlovskýho šmejda , já si něco zařídím a poté si tě tady vyzvednu" , usmál se na svou brunetku .
Hermiona jen přikývla, neboť neměla na výběr, milovala Toma celým svým srdcem a pravdou je , že si na ty vraždy už za ty roky docela zvykla, neboť jejich rande častokrát začínalo takhle.
Když vešla dovnitř tak se zdál být dům prázdný, proto se vydala dál.
,, Stůj, nebo zemřeš jak ty ,tak tvoje děcko!" ,Zakřičel hlas a Hermiona sebou škubla.
Pomalu se otočila, neboť ten hlas by poznala i ve spánku.
,, Grindelwalde, dlouho jsme se neviděli " , řekla chladně, nedávajíc na sobě znát jakýkoliv strach.
,, To tedy ano, vlastně od té doby co jste mi ve Francii zničili letní sídlo a ukradli jste mi pohárek", usmíval se až nepřirozeně a blížil se blíž a blíž k Hermioně, která si nenápadně vytáhla svou hůlku.
,, Bojovat semnou? To přeci nechceš má malá couro! " , Propodl ji pohledem a poté jediným gestem stál za ní a ruce ji svíral za tělem.
,,Ja-ak?" ,Zeptala se Hermiona, protože nevěděla jak to dokázal, aniž by se stihla bránit.
,, Na tom nezáleží má drahá, tvůj snoubenec mi ukradl pár věcí a já mu teď ukradni tebe , ale jen na chvíli, jen si pohrajeme , nemusíš se vůbec bát, bude se ti to líbit neboj" , usmál se svým ledovým hlasem a začal ji líbat na krk.
Hermiona sebou začala házet a křičet ,ale poté co ji Grindelwald utišil kouzel a svázal ji ruce už ji tekly po tváři jen slzy.
Z pohledu Toma..
Šel jsem si zařídit pár věcí a najednou mým tělem projela ostrá bolest, něco se muselo stát.
Rychle jsem se otočil a utíkal zpět k domu ,kde se momentálně nachází moje Hermiona.
Hned jak jsem dorazil, jsem slyšel ránu, utíkal jsem proto nahoru do místnosti a spatřil Gellerta, jak si hraje s hrudníkem mé krásné Hermiony a snaží se získat víc.
Hermiona má svázané ruce a nemůže se téměř hýbat.
Jakmile jsem rozrazil dveře tak si mě Grindelwald okamžitě všimnul , ale právě naopak místo ,aby toho nechal tak zvedl ruku a svou hůlkou mě svázal na židli.
Nečekal jsem to a byl jsem pomalý, musím rychle přemýšlet.
Začal jsem na něj křičet a on se začal smát a začal mé krásce sundávat zbytek oblečení.
Musím rychle myslet , podíval jsem se na Hermionou a její oči plné slz a bolesti.
Snažil jsem se plně soustředit na bezhůlkovou magii.
Měl jsem teď takový vztek!
,, Riddle koukej" ,usmál se se a prudce vnikl do Hermiony, které po tváři stekly další slzy a já byl ještě víc zraněný ,musím uvažovat rychle.
Uklidnil jsem pořádně svou myslí a nakonec se mi to podařilo a já byl volný .
Rychle jsem uchopil hůlku a odrazil Grindelwalda.
,, To ti to trvalo Riddle" ,usmál se a namířil na mě svou hůlku, tu kouzelnickou samozřejmě ,neboť se stihl rychlé obléct.
Neverbálně jsem uvolnil Hermionu a vteřinu na to , už jsem musel držet pevné hůlku.
,, Dneska tě zabiju!'' promluvil Gellert a oba dva nastejno jsme vykřikli.
,, Avada Kedavra!"
Doufám, že se kapitola líbila ♥️