!!!!!Od téhle kapitoly by se měl příběh začít měnit a být docela hodně odlišný od filmu. A hlavně napsaný tak, aby Newt neumřel!!!!!
--------------
,,Nechápu, co na tobě viděl a proč si před tím vybral tebe. A jsem ráda, že na tebe změnil názor. Od té doby co jsi nás zradila tě nesnáší, ale né tak moc jako my ostatní. Někde uvnitř sebe mu na tobě pořád záleží. Radím ti, nezraď nás znovu, jinak zničíš i to málo v něm. On si nic takového nezaslouží." Řekla Kayla a konečně se připravila.
Oblékla si svou tmavě modrou bundu, připevnila si opasek a k němu náboje a dvě pistole. ,,Můžeme?" Zeptal se Thomas a všichni ostatní přikývli. ,,Tak jdeme." Řekl Thomas a vyšli před budovu.
,,Dávejte na sebe pozor, a kdyby se cokoliv stalo, hned nám to nahlaste. A hlavně pamatujte, nedělejte unáhlené kroky, všude to tu je hlídané." Upozornil Thomas Kaylu a Brendu.
Všichni věděli, že je celá ta akce riskantní a měli docela malou šanci to zvládnout v tak malém počtu, ale věřili si. Věřili jeden v druhého.
Museli zachránit Minha, nemohli ho tam nechat. Byl to jejich kamarád. Někdo, koho nazývali bratrem a nejlepším přítelem a chtěli ho zpět.
,,Dobře. Vy na sebe taky dávejte pozor a vše nám hlaste." Řekla Kayla.
Newt naposledy přistoupil ke Kayle a políbil ji. ,,Dávej na sebe pozor, na vás oba dávej pozor." Řekl a potom už se rozdělili.
Kayla a Brenda měly za úkol obstarat jeden autobus, který patřil zlosinu, aby mohli odvést i jiné děti, které chtěli zachránit.
Když už tam byli pro Minha, nemohli je tam nechat. Nezasloužili si takový osud, který pro ně připravil zlosin.
,,Tak jo. Nesmíme se nechat chytit už po cestě, takže musíme být hodně opatrné." Řekla Brenda a hned se museli schovat před hlídkou, která šla kolem.
,,To bude pěkně těžký, když jsou hlídky na každém kroku, ale musíme to zvládnout." Zašeptala Kayla.
Bylo jí jasné, že se něco pokazí. Žádný plán neproběhne bez nějaké komplikace. Ať už je malá, nebo velká.
Ony hlavně museli pracovat tak, aby to byla právě ta malá.
Měly plán a byl docela hodně šílený, ale i propracovaný. Hlavně to bylo nebezpečný, protože každou vteřinu, se mohlo někomu stát.
,,Na tři poběžíme dál." Kayla přikývla a Brenda začala odpočítávat na ruce.
Jakmile ukázala tři, potichu se rozeběhli a postupovali dál.
,,Tak fajn, jsme tady, ale co dál? Všude jsou vojáci." Zeptala se Kayla Brendy, když se schovávali za jedním z autobusů.
,,To zvládneme. Musíme." ,,Brendo, jak jste na tom." Ozval se z vysílačky Thomasův hlas. ,,Tak, že na tom pracujeme." ,,Hlavně, ať jste připravené." ,,Neboj se, Thomasi, víš, že tam budeme." Řekla Kayla, když si od Brendy převzala vysílačku.
,,Jdeme." Rozkázala Brenda a rozběhli se dál. ,,Vezmeme tenhle. Hlavně už musíme jet." ,,Fajn." Rychle se dostali do jednoho autobusu a Brenda začala startovat.
,,No tak, pojď." Řekla si pro sebe a nakonec ho nastartovala. ,,Raději si sedni, pojedeme rychle." Varovala Kaylu a opravdu dupla pořádně na pedál, aby jeli co nejrychleji.
Kayla se posadila a doufala, že vše dopadne podle plánu. Nechtěla nikoho ztratit, další ztrátu už by nezvládla. Hlavně kdyby to byl Newt nebo její dvojče.
Nemohla už ztratit někoho, kdo pro ni byl velmi důležitý. Měla velký strach, který nikdy nezmizel.
,,Kaylo, Brendo. Kde jste? My už jsme tady." Ozval se Gally z vysílačky, ale neuběhla ani minuta a Brenda zastavila přímo před ním
Brenda otevřela dveře a Kayla šla rychle za Gallym a dětma, které začala popohánět do autobusu.
Dětí bylo docela dost a Kayla byla ráda, že je mohli zachránit od zlosinu. Ani si nechtěla představit, jaké s nimi měl zlosin plány.
,,Gally, kde je Thomas?" ,,Já myslel, že šel za vámi." Odpověděl.
Kayla se zděsila a chtěla ho jít hledat. Mělo jí dojít, že se Thomas na poslední chvíli rozhodně udělat něco jiného a pokaždé to byla nějaká hloupost.
Kayla nestihla udělat ani dva kroky od autobusu a už ji zastavil Gally.
,,Hele, zůstaň tu s Brendou a dětmi. Já ho najdu." Řekl a nasadil si zpět masku. ,,Čekejte tady." Řekl a odběhl. ,,Nikam neodjedeme."
Kayla se posadila zpět do autobusu a Brenda za ní zavřela dveře.
,,Co se děje. Jak to, že tu Thomas není?" Zeptala se. ,,Nevím, ale Gally ho šel hledat. Máme tady čekat, ale obávám se, že tu nemůžeme čekat dlouho." Odpověděla Brendě Kayla a otočila se k dětem.
,,Nemusíte se bát. Už jste v bezpečí a za chvíli vás odvezeme na bezpečné místo, kde zůstanete. Bude to v pořádku. Dobře?" Přikývli a šlo vidět, že se jim ulevilo.
Už nechtěli být zavření ve zlosinu a být testovaní. Byli rádi, když pro ně přišel někdo, kdo je chtěl zachránit.
,,Dolu, všichni dolu." Řekla najednou Brenda. ,,Co se děje?" Zeptala se Kayla šeptem. ,,Jdou se vojáci. Takže buďte všichni potichu." Odpověděla.
,,Promiň, Thomasi." Řekla si pro sebe Brenda. Sedla za volant a rozjela se. ,,Jeď rychleji a vy ostatní se držte."
,,Sakra! Držte se." Zanadávala Brenda a snažila se ujet autům. Zahla za roh a musela prudce zastavit. ,,To není dobré." Řekla Kayla.
Ze všech stran je obklíčila auta a ozbrojení vojáci. Nebyla cesta ven. Teda byla, ale museli dát znamení.
,,Všichni hned vystupte." Řekl voják, ale z počátku se nic nestalo.
,,Doprdele. Brendo, všichni zůstaňte tady, otevři dveře a dej mi tu světlici." Řekla Kayla. ,,Snad si nemyslíš, že tě těhotnou nechám jít před tolik ozbrojených vojáků, co když to nestihneš." ,,Sakra, dej mi tu světlici a otevři."
Brenda si povzdechla, s velkou nechutí ji podala světlici a otevřela jí dveře.
Kayla pomalu vyšla a trochu se rozhlédla.
,,Odstup od toho autobusu." Nic neudělala, jen stála na místě. ,,Řekl jsem odstup."
Kayla se nakonec rozešla a stoupla si přímo před autobus.
,,Dej ruce nahoru a odhoď tu zbraň." Dával dál rozkazy a přijela další auta. Většina byla obrněná a Kayla se začala trochu bát, že to nevyjde.
Dala ruce pomalu nahoru a vypustila světlici.
Pamatujete, že jsem zmínila, že jedna cesta ven byla? Tohle byla ta cesta.
Kayla vypustila světlici jen pro to, aby dala signál Pánvičkovi, aby jim spustil hák z jeřábu, který rychle zahákla za autobus a běžela hned nastoupit
,,Rychle se něčeho chyťte." Řekla Brenda a všichni tak učinili.
Jeřáb začal zvedat celý autobus i s dětmi, Brendou a Kaylou a začal je otáčet na jinou stranu.
Když se jeřáb zastavil, už se nevznášeli nad moderním městem, ale nad starým a opuštěným.
Najednou se ozvalo praskání a z přední části autobusu se začala odtrhávat část, ke které byl připevněný hák.
Za chvíli se to stalo podruhé a potom je Pánvička omilem spustil rychle k zemi, ale kus nad zemi to zastavil, což zapříčinilo utržení předku autobusu a autobus spadl zadní části na zem. Rozbila se všechna skla a zhasla světla.
Autobus se začal kymácet a spadl na všechna kola. "Trochu" se rozbil, ale nikomu se naštěstí nic nestalo. Maximálně nějaký malý škrábance, ale žádné vážně zraněni.
,,Tak jo, Všichni vystupte." Rozkázala Branda a všichni s radostí vylezli ven.
Za nedlouho se k nim přidal Pánvička a všichni vyrazili tam, kde měl Lawrenc "sídlo".
Jenže když tam došli, místo bylo úplně prázdné. Jakoby se po všech slehla zem, což vůbec nebylo dobré. Nevěděli kam zmizeli.
,,Lawrenci!" ,,Stůjte." Zastavil je Pánvička. ,,Kde sakra všichni jsou?" Zeptala se Kayla trochu zoufale.
,,Počkejte tady, a kdyby se tu někdo objevil, schovejte se." Rozkázala Kayla dětem a ona, Brenda a Pánvička se šli porozhlédnout trochu dál.
Ale nešlo zas tak daleko. Potřebovali vidět na děti, aby jim když tak mohli pomoct.
,,Thomasi!" Zkusil Pánvička. ,,Lawrenci" ,,Všichni jsou pryč." Povzdechla si Kayla.
Raději se vrátili k dětem a rozdělali oheň, aby se mohli zahřát.
Také čekali na ostatní, až přijdou, což doufali, že bude brzo, aby mohli konečně domů.