Druhý den po rozhovoru s profesorkou bylo Harrymu už daleko lépe. Byl rád, že věděl, že není smrtijedka, ale stejně si myslel, že to na jeho názoru na ni nic nezmění. Pořád byla stejná, jako když sem přišla poprvé. Harry teď šel s Ronem a Hermionou na snídani a povídali si o čemkoli co je napadlo.
„Co po tobě vlastně Peregrinová včera chtěl," zeptal se Ron opatrně.
„Jen se mě ptala, co chci dělat po škole," řekl chlapec první lež, která ho napadla. Hodlal totiž dodržet slib, který dal profesorce. Bylo to hlavně proto, že nějak podvědomě tušil, že kdyby to řekl svým přátelům, profesorka by to zjistila a s ním by to nejspíš nedopadlo dobře.
„A proč se ptala jenom tebe," otázala se Hermiona podezíravě a provrtávala ho pohledem.
„To nevím," odpověděl černovlasý chlapec vyhýbavě . „Do hlavy jí nevidím."
„Ehh, to je příšerná představa," otřásl se Ron. „Zrovna Peregrinové bych do hlavy vidět nechtěl." Trio si sedlo na své obvyklé místo ve Velké síni a každý si na talíř nandal to, na co měl chuť.
„Ahoj vespolek," ozvalo se najednou za chlapcovými zády dvojhlasně. Harry se otočil a uviděl za sebou zrzavá dvojčata, která měla na tváři uličnický úšklebek, který mohl znamenat jen jedno. Dvojčata chystala nějakou neplechu. „Máme něco nového," řekl Fred a vytáhl z kapsy pytlíček s duhovými cukříky.
„Dovolte mi představit vám Šťastné šumivky."
„Co to dělá," zeptal se Ron se zájmem.
„Udělá tě to šťastným."
„Teda asi jen na dvě hodiny," doplnil George svého bratra. „Ještě to není dokonalé."
„A vy budete mít jedinečnou možnost vidět je v akci."
„Jak to myslíte," zeptala se Hermiona nedůvěřivě.
„No, chceme zjistit, jak moc jsou výkonné. A na to potřebujeme opravdu silný kalibr," řekl Fred nadšeně.
„Prvně jsme měli v plánu vyzkoušet to na Snapea, ale ten je pryč," řekl Georege a trio jen nevěřícně kroutilo hlavami.
„Pak nás napadla McGonagallová, ale i ona se občas usměje, takže nám je při našem pokusu k ničemu."
„Nakonec tedy zbyla jen jedna osoba," pronesla dvojčata dramaticky. „Naše milovaná profesorka Alma LeFay Peregrinová." Ron vyprskl čaj, který právě pil, Hermiona se začala dusit toastem a Harry mačkal vidličku tak křečovitě, že se divil, že ji nezlomil.
„To jste se dočista zbláznili," vykřikla Hermiona a nevěřícně kroutila hlavou. „Nemůže se to povést a i kdyby, určitě vás potom vyhodí."
„Stejně jsme nikdy nebyli studijní tipy," podotkl Fred a široce se usmál.
„S tímhle nechci mít nic společného," řekla hnědovláska, naštvaně se zvedla z lavice a vyběhla ze síně.
„Je to jen legrace, Hermiono," křičel za ní Ron.
„No nic," řekla dvojčata. „Vy dva budete stačit. Jeden z vás rozptýlí Peregrinovou a ten druhý jí tohle hodí do pití," řekl George.
„A proč to neuděláte vy," zeptal se Ron.
„Dala by nám trest jen kdyby nás uviděla. Vás podezírat nebude. Udělejte to pro nás," začali chlapci prosit.
„A to proč," ptal se Ron. „Peregrinová nás chytí a my budeme mít trest až do konce roku."
„Bude legrace," prosila dvojčata dál.
„Fajn, ale jestli nás Peregrinová chytí svedeme to na vás," řekl nejmladší zrzek.
„Já ale nesouhlasil Rone," šeptal Harry, když ho jeho kamarád táhl uličkou k učitelskému stolu.
„To bude dobrý," řekl zrzek. „Já Peregrinovou zabavím a ty jí to hodíš do pití. Nic se nestane."
„Jak myslíš," hlesl černovlasý chlapec a snažil se tvářit neutrálně, aby nebyl podezřelý. U stolu bylo jen pár profesorů a většina z nich se buď bavila mezi sebou nebo vůbec nevnímali, co se kolem nich dělo.
„Pane Pottere, pane Weasley, co tu u Merlina děláte," vyjela na ně profesorka ihned jak je uviděla.
„Chci si s vámi popovídat o mých známkách," řekl Ron nervózně.
„Teď snídám," utnula ho černovláska, „pak mám sedmé ročníky. Přijďte až doučím."
„Je to opravdu důležité."
„Pro mě je zase důležité se najíst," okřikla ho Alma a dále mu nevěnovala pozornost. Harry musel přemýšlet rychle. Musí něco udělat, jinak jejich plán selže. Udělal první věc, která ho napadla, i když asi nebyla úplně nejchytřejší. Předstíral, že zakopnul a shodil tak profesorčin hrníček s čajem.
„U Salazara Pottere," prskala profesorka, „jste horší než Longbottom."
„Omlouvám se, paní profesorko. Přinesu vám nový," šeptl chlapec a odběhl na druhý konec stolu, kde byl zbytek čaje. Nalil ho do hrnečku a nenápadně do něj vhodil i jednu šumivku. Pití pak donesl zelenooké ženě, která ho rychle vypila.
„Tak my už půjdeme, paní profesorko," řekli chlapci a rychle vycouvali od stolu. Doběhli na své místo a sedli si.
„Takže...," ozvala se za nimi dvojčata.
„Zvládli jsme to," oddechl si Harry a dal se do pití své dýňové šťávy. Dvojčata, Ron a Harry začali po nějaké době pozorovat Peregrinovou. Ze začátku vypadala naprosto normálně, ale jak si po chvíli všimli, profesorka vypadala, že bude za pár vteřin zvracet. A nakonec vyletěla od stolu jako blesk a zmizela učitelskou chodbou ze síně.
„Má to takhle fungovat," zeptal se Ron svých bratrů, kteří vypadali mírně zaskočeně.
„No ne..."¨
„Mělo by jí to jen udělat šťastnou."
„Spíš to vypadá, že bude zvracet," konstatoval Ron.
„Už musíme jít, Rone," řekl Harry. „Za pár minut nám začíná bylinkářství." Ron jen přikývl a oba chlapci se rozběhli na školní pozemky až do skleníků.
„Tak jak to dopadlo s profesorkou Peregrinovou," zeptal se jich Hermiona po hodině.
„Jo dobře," zalhali oba chlapci."
„No každopádně teď to uvidíme," řekla hnědovláska vyčítavě. „Za patnáct minut máme obranu." Trio se opět vydalo do hradu a vyšlo několik poschodí až konečně stálo před třídou obrany. Ve třídě byl naprostý klid a chlapci opravdu nevěděli, co si o tom myslet. Za pár minut skončila hodina a ze třídy se začaly valit davy studentů. Harrymu a Ronovi se povedlo odchytit Freda a George, kteří byli bledí jako stěny.
„Předpokládáme" řekl Harry, „že jsme to přehnali."
„Peregrinová tady není," hlesl George.
„Měli jsme McGonagallovou," doplnil Fred.
„Už bychom měli jít," řekla Hermiona a popoháněla je do třídy. „Že jste to vy, tak se zkusím u profesorky McGonagallové zeptat na profesorku Peregrinovou," pronesla hnědovláska a obezřetně se přesouvala k McGonagallové, která si právě sklízela věci ze stolu. Harry a Ron se zatím posadili do lavice a čekali, až se jejich kamarádka vrátí.
„Takže...," zeptal se Harry, když si sedla Hermiona do lavice před nimi.
„Profesorka McGonagallová říkala, že se profesorce Peregrinové udělalo při snídani nevolno, ale říkala, že na druhou hodinu už přijde," řekla a přejížděla chlapce vyčítavými pohledy.
„Sakra," zaklel Ron. „Harry, jsme oba mrtví," stěžoval si se zděšením v hlase. „Peregrinová nás zabije."
„Na nic nepřijde, Rone," ubezpečoval svého kamaráda černovlasý chlapec, i když si tím tak jistý nebyl. Za pár vteřin měla začít hodina. Ron se skrčil a něco si pro sebe mumlal. Hodina začala a s ní do třídy dorazila i Peregrinová. Ihned jak ji Harry uviděl, ihned věděl, že tohle rozhodě není jeho profesorka. Žena, která před ním stála se usmívala od ucha k uchu a v očích měla otupělý výraz.
„Dobré ráno," pozdravila je veselým hlasem, který rozhodně nepatřil jeho profesorce. Harry předpokládal, že Šťastné šumivky Freda a George zabraly. Chlapec se zatím ale neodvažoval hádat, jestli to je dobře nebo ne. „Pročpak se všichni tváříte tak vážně," řekla a sedla si na svůj stůl.
„Jsme mrtví, nedožiju se ani plnoletosti," šeptal si pro sebe Ron.
„Co jste to udělali," plísnila je Hermiona a s obavami se dívala na černovlasou ženu, která dětinsky pohupovala nohama ve vzduchu.
„Mám nápad," vykřikla najednou profesorka a oči se jí rozzářily. „Půjdeme ven, drahoušci. Natrháme si nějaké pěkné květiny a nadýcháme se čerstvého vzduchu." Profesorka seskočila ze stolu a vydala se směrem ke dveřím. Většina studentů jí zmateně následovala. Harry se taky dal pomalu do kroku, ale těsně u východu mu cestu zaterasil Malfoy a jeho gorily Crabbe a Goyle.
„Co jste to s ní udělali," zavrčel na něj Malfoy. „Po Snapeovi to byl jediný snesitelný profesor tady," odfrkl si a mířil na něj hůlkou.
„My s tím nemáme nic společného," sykl na něj Harry a nějak se mu podařilo si prorazit skrz Zmijozely cestu. Harrymu se povedlo profesorku dohnat. Černovláska vesele poskakovala po chodbě a k jeho uším doznívala píseň Celestýny Warbeckové, kterou si profesorka zpívala.
„Harry," zavolala na něj profesorka a Harry k ní došel. „Umíš refrén," zeptala se ho nadšeně a dále vypadala jako ve snu.
„Asi ne, paní profesorko," odpověděl jí Harry a snažil se dostat z jejího dosahu.
„To nevadí chlapče. Ráda tě ho naučím," pronesla zpěvným hlasem a chytila zelenookého chlapce za ruku. „Zpívej se mnou: Pojď zamíchat můj kotlík, vždyť víš, že má kouzelnou moc," pěla profesorka vysokým hlasem a Harry do toho jen něco nezřetelně mumlal. „Má horká silná láska bude tě hřát po celou noc." Profesorka dozpívala a začala se mírně uklánět, jakoby odněkud slyšela potlesk, i když na chodbě bylo hrobové ticho. Harry se rychle s profesorkou rozloučila a doběhl své kamarády, kteří byly kousek před ním.
„Co budeme dělat," zeptal se Ron Harryho.
„Já nevím," hlesl Harry a sklopil hlavu.
„Musíme na ni dávat pozor," řekla Hermiona autoritativně. „Chová se jako malé dítě. Vůbec nevnímá realitu." Trio celou cestu pozorovalo profesorku a asi po pěti minutách skončili na louce u jezera.
„Pojďte mi pomoc," zavolala na třídu profesorka, která už trhala bílé kopretiny a mávala na ně. Trio i s ostatními studeny začalo trhat květiny. Jediní, kdo stáli opodál a snažili se dělat jako nic byli Zmijozelové. Profesorka si poté, co měla plnou náruč kopretin sedla do tureckého sedu a začala si z nich plést věneček.
„Nebylo by lepší, kdyby taková už zůstala," zauvažoval Ron. „Je absolutně neškodná."
„A právě to mě děsí," řekl Harry, když uviděl bývalou bystrozorku, jak Nevillovi trpělivě vysvětluje jak zakončit věneček tak, aby držel pohromadě.
„Už by to nemělo trvat dlouho," podotkla Hermiona. „Vy asi můžete jen doufat, že na vás nepřijde.
„Merline chraň," zašeptal Ron zděšeně a díval se někam za Harryho. Černovlasý chlapec se otočil a srdce se mu málem zastavilo. Směrem k nim pospíchal Snape s hrůzostrašným výrazem na tváři a očima neustále přejížděl z Harryho na Peregrinovou.
„Sakra," zaklel černovlásek a s Ronem se pokoušeli schovat profesorku za sebou.
„Co se to tu u Salazara děje," zasyčel Snape ihned jak je uviděl.
„Nic pane profesore," odpověděli chlapci sborově a snažili se, aby profesor nepoznal, že lžou.
„Severusi," zatrylkovala profesorka a jemně poodstrčila chlapce před sebou, aby viděla na profesora. Profesor nadzvedl jedno obočí a čekal co bude dál. „Něco pro vás mám," zavýskla černovláska a pokusila se mu dát na hlavu kopretinový věnec. Profesor rychle ucukl, aby se ho černovláska ani nedotkla. V ten moment vyprskl Ron smíchy a Harry se musel hodně přemáhat, aby se mu nestalo to stejné. Snape je propichoval vražednými pohledy.
„Nesahejte na mě," zavrčel na ni profesor.
„No nevadí," usmála se Alma. Ladně si rozpustila vlasy a pak si do svých po pas dlouhých uhlově černých vlasů zapletla svůj věneček. V ten moment se rozesmál Harry.
„Co jste to s ní provedli," zeptal se Snape ledově a díval se na celou třídu pichlavým pohledem.
„Takováhle je už od té doby, co přišla do třídy," řekla Hermiona a sklopila pohled před Snapeovým zlobným pohledem.
„Ať už to udělal kdokoli," řekl Snape, „profesorka Peregrinová z toho jistě vyvodí důsledky až přijde k sobě. Hodina je u konce," vyštěkl Snape. Všichni začali pomalu mizet z louky.
*********
Severus nechápal, co se s jeho kolegyní stalo. Vypadal trochu jako po požití nápoje lásky, až na to, že o nikoho určitého očividný zájem nejevila.
„Půjdeme za madame Pomfreyovou," řekl profesor a zkoumavě si ji prohlížel. „Ta by vás měla dát do pořádku."
„Ale vždyť já jsem naprosto v pořádku," řekla černovláska a zářivě se na něj usmála.
„Samozřejmě," řekl profesor sarkasticky a táhl ženu za sebou do nemocničního křídla. Profesorka se ani nebránila a poslušně lektvaristu následovala.
„U Merlina," hlesla najednou Alma a opřela se o blízký sloup.
Snape nadzvedl jedno obočí. „Co je vám?"
„Je mi neuvěřitelně špatně," řekla profesorka a její úsměv se změnil na kyselý škleb.
Snape se k ní sklonil aby pohlédl do jejího bledého obličeje. „Celý den se chováte, jako kdybyste vypila více alkoholu než by vaše tělo uneslo." Alma chvíli mlčela a asi po třech minutách se na Snapea zlobně podívala.
„Vy raději mlčte," utnula ho Alma a vrávoravě se zvedla ze země.
„Konečně se chováte normálně," odfrkl si Snape.
„Merline," hlesla černovláska a schovala svou tvář do dlaní, „co se to se mnou dělo."
„Vypadala jste, jakoby vás někdo očaroval nebo jste požila něco očarovaného," poučoval ji Severus.
„Bylo to hrozné. Celou dobu jsem si uvědomovala co dělám, ale nešlo to zastavit."
„Kdybych vás neodtáhl, mohlo to dopadnout hůř," ušklíbl se Snape. Alma nevěděla, jestli se jí tímto profesor vysmíval, nebo ji utěšoval.
„To s tím věncem. Nechtěla jsem to udělat," vydechla a pomalu se vydala kupředu chodbami, které se pomalu zaplňovaly studenty.
„Jsem rád, že mi ta odpornost neskončila na hlavě, že," uchechtl se profesor.
„U Salazara," vykřikla profesorka a rychle si z hlavy strhla kopretinový věnec a vlasy stáhla do neupraveného drdolu. „Mohl jste mě varovat," vynadala mu a zle se na něj podívala.
„A přijít o všechnu zábavu," ušklíbl se lektvarista.
„A co Voldemort," řekla Alma a Snape ji propíchl varovným pohledem.
„Přežil jsem jak můžete vidět," řekl sarkasticky. „Každopádně začíná být naléhavější."
„Slíbila jsem vám, že to vyřeším," řekla zelenooká žena a smutně se pousmála. „Já své sliby vždycky plním, kolego," dořekla, mírně profesorovi kývla na rozloučenou a rychlým krokem pospíchala chodbou. Snape jen sledoval, jak se její černé šaty ztrácí v davu studentů.
Tak je tady další kapitola. Určitě mi napište váš názor do komentářů. Děkuji za každý hlas a sdílení a děkuji, že jste si na tuto kapitolu počkali. Vaše chosenwitch.