Vždy jsem věřila v pravou lásku. Tu, která vám rozbuší srdce, když je vám milovaná osoba nablízku a je zdrojem vašeho štěstí. Tu, která vám tají dech, když se vedle ní ráno probudíte a užíváte si, že vám vaši náladu nikdo nezkazí. Je vaším smyslem života, pro kterého byste snesli modré z nebe.
Co mi chybělo? Vůbec nic. Měla jsem vše, co jsem si mohla přát. Rodinu, která vždy stála při mně. Dokonalého kluka, kterého jsem milovala. Dvě nejlepší kamarádky, které vždy pomohly, když jsem potřebovala. Spoustu známých, kteří mě povzbuzovali dobrým slovem.
Už jste někdy uvažovali nad tím, zda je váš milující protějšek skutečně ten pravý? Máte pochyby o svém partnerovi? Dělá něco jinak než je podle vás v pořádku? Ohlíží se za ostatními dívkami, či v práci tráví přesčasy nějak často? Já si žádného signálu u svého milujícího kluka nikdy nevšimla. Není vše ale tak, jak se na první dojem zdá. Zjistila jsem to až jednoho večera, kdy mě nechal pohlédnout pravdě do očí můj přítel, Adam. On byl ten jediný, kdo změnil můj život o tři sta šedesát stupňů.
Jste zranění z předchozího zklamání a snaha najít toho pravého je podle vás marná? Nebaví vás ji hledat a raději si užíváte života? Tak to jsme na stejné stopě.
„Ten pravý se objeví, až to budeš nejmíň čekat,“ slyšíte od všech svých šťastně zadaných přátel. Kdo ale má pořád čekat? Je vůbec jistý, že existuje ten, který vám dá pocit výjimečnosti a jedinečnosti? Já si to nemyslela a udělala největší chybu. Proto si pojďte přečíst můj příběh, abyste neudělali tu samou chybu jako já.