Prvotřídní trest

/3/

Chybělo asi několik metrů k luxusnímu a velkému domu s bílou omítkou a velkými okny a za nimi pár květináčů s krásnými orchidejemi, kde bydlí Tom a jeho rodina. Konkrétně Tom, jeho mladší sestra Lucie a jeho rodiče. Nemuseli jsme ani stražit uši, abychom slyšeli muziku hrající z toho pěkného domu, který působil v celé ulici nejelegantněji. Týjo! To bude pařba! Super! Uvidíme, jestli tenhle dům bude vypadat skvěle i zítra, když se to tam momentálně pěkně rozjíždí.

Po žulové cestičce jsme došli k tmavě zelené bráně pouštící všechny oslavencovy kamarády do víru oslavy a zábavy. Dveře byly zabouchnuté a za nimi postávaly skupinky mládeže, kteří si povídali, kouřili cigarety a v rukách měli skleničky s nějakým alkoholem.

“Otevře nám někdo?" Zavolal přes bránu Adam na ty stojící individua. Nějaká postava se pohnula a pokračovala směrem k nám. Otevřela nám a před námi se objevil pěkný kluk s blonďatými vlasy, který se evidentně už dostával do nálady. Podle jeho stažených zorniček jsem poznala, že měl už hodně vypito.

“Čau cukrouši, jdete to za námi rozjet?" Opřel se loktem o bránu, ale tak nešikovně, že neodhadl, kde ta brána je a tak sebou pleskl o tu bránu, ale hned se vrátil do původní pozice. Navíc se tvářil, jako by se nic nestalo a to mě teda rozesmálo. A nejen mě, začal se smát i Adam. Smáli jsme se oba jako by nám pověděl opravdu skvělý vtip.

“Jasně kámo, já jsem Adam a tohle je Sofie. A ty jsi?" Překonal Adam smích a představil nás neznámému klukovi.

“Ondra," představil se nám na oplátku a až nyní odstoupil z cesty a my mohli posléze vstoupit do víru večera a oslavy. Když jsem kolem něj procházela s Adamem před sebou, mrkl na mě svým zeleným očkem. Nevšímala jsem si toho nadrženého prasáka a kráčela dál. Naštěstí tam bylo umělé světlo, takže jsem si nemohla vyvrtnout nohu ve vysokých botách.

Zdravili jsme každého, kolem koho jsme procházeli. A že jich bylo. No jo, Tom je vážně hodně oblíbený. Většinu jsem znala také, protože to byli lidi z Adamové a Tomové školy, před kterou jsem občas čekala na Adama. Brzy si na mě po jeho boku zvykli a brali mne jako jeho součást. Navíc mne i obdivovali, že s Adamem pořád jsem. Znají Adama a nechápou, jak ho můžu krotit. Tedy v posteli. Ano, když jsme u toho, Adámek má vážně zvýšený sexuání apetit. Mě to ovšem vůbec nevadí, jsem mu dost podobná.

Až na konci všech lidí a párů natlačených na zdi domu při vášnivém polibku byly vstupní dveře do domu. Vstoupili jsme a hned v chodbičce stál Tom a celkem dobře se zapovídal s nějakým klukem, který použil asi nějaký silný parfém, protože voněl na míle daleko. Neříkám, že by mi to vadilo, naopak. Tu možnou vůni jsem se snažila dýchat tak moc, jako by to byl kyslík. Byla to vážně příjemná vůně. Musím se přiznat, že jsem strašně citlivá na pánské parfémy…

Než jsem si stihla prohlédnout vybavení v místností, jako drahé botníky z kvalitního dřeva v béžové barvě a značkových bund pověšených na věšácích vedle mne, zaregistrovala jsem Tomův hlas, který na mě promluvil: “Ahoj Sofi, super, že jsi dorazila." V jeho radostném hlase bylo poznat, že je rád, že jsem dorazila. Než jsem stihla odpovědět, plácnul si dlaní s Adamem. Tak oni se zdraví, k čemu slova, že?

“Jasně, že bych došla. Tak oslava kluka nejlepší kámošky je přece lepší než kino ne?" Nadhodila jsem a představila si, jak bych teď seděla na příjemné a hedvábné sedačce kina, poslouchala chroupání popcornu přítele mamky a sledovala další nesmyslnou komedii. Představa by to byla pěkná, ale věřím, že dnešní oslava bude lepší.

“Jasně" Zasmál se i Tom. Hlavně on by měl věřit, že jeho oslava bude největší v jeho životě, když ode dneška bude patřit mezi dospělé.

“Tak všechno nejlepší Tome!” Vykřikli jsme sborově. “A tady jsme ti něco donesli." Zaštrachal v nově koupené tašce Adam a vytáhl jednu vodku.

“Děkuju. Dnes mi nikdo nenosí nic jiného než alkohol, to zase budu na šrot," zasmál se a my se taky rozesmáli. Všichni jsme si představili, jak bude v noci vypadat. Představa to byla úsměvná, jak by ne.

    Když mě smích přešel, všimla jsem si Monči, která se objevila v místnosti a odnášela jídlo od všech přítomných. Drobná blondýnka s vlásky do půli zad s modrýma očima jako panenka oděná v tmavě modrých šatech do půlky stehen a v botičkách na vysokých podpatcích stejné barvy jako šaty, vypadala jako princezna. Už jí chyběla jen korunka. Tom s krátce střiženými světlými vlasy v podobném oblečení jako Adam- modré tričko a džínové kraťasy,  by jí dělal krásného prince.

Vlastně jsme si s Mončou více než podobné. Postavičky máme podobné, jenom mě nadělil Bůh více centimetrů do výšky a navíc přes prsa. Jinak bych i tvrdila, že je to moje dvojče, pokud by naše vlásky byly barevně stejné. Ale jak se říká? Každá brunetka má svou blondýnku...

Než vzala slané brambůrky a nějaké křupky, všimla si mne a rukou mi naznačila, že mám jít za ní. Zase tak blbá nejsem, aby mne nenapadlo, že to jídlo nosí do kuchyně.

“Promiňte, ale jdu za Mončou,” omluvila jsem se Adam ke mě natáhl ruku i s taškou. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že jsme také donesli nějaké jídlo, takže stejně do té kuchyně musím. Než jsem odešla hledat kuchyni, když jsem v tomhle domě nikdy nebyla, Adam mi dal krátkou pusu. S úsměvem jsem se otočila na podpatku a šla se ztratit v tomhle bludišti krásného domu.

Ahoj, máme tady další část. Doufám, že se vám bude líbit ❤️.