Hi! Když jsem u minulého dílu viděla jak jste se snažili a jak tam rychle přibyly hvězdičky tak jsem se rozhodla vám tento díl přidat už dnes :D
Přeji pěkné počtení :*
Harry
Rozhodl jsem se, že si udělám věneček do vlasů. Sakra začínám se chovat čím dál víc přitepleně. Najednou jsem ale slyšel zakřičení. Mého jména.“ Asi se mi to jen zdá.“ Řekl jsem si a pletl dál. Když jsem měl věnec hotový tak jsem si ho dal na hlavu. Hodil se k té sukni, která se mi začínala čím dál víc líbit. Škoda že tady nikde není zrcadlo. Ani nevím, jak vypadám i když to asi zrovna nejlepší nebude. Zase jsem zaslechl výkřik mého jména. Vydal jsem se tam, odkud ty výkřiky vycházeli. Vedla tam vyšlapaná cestička, takže tu musel někdo chodit častěji. Ale kdo by…? Sakra Louis! Já jsem blbec! Asi se mu něco stalo! Začal jsem běžet po té cestičce, ale zastavil jsem se před houštím. Musel jsem se splést. Začal jsem se točit dokola a kontrolovat jestli jsem šel opravdu správně. Když cesta nikam jinam nevedla tak jsem se rozhodl projít tím houštím. Když jsem tak učinil mojí hruď ‚zdobily‘ červené škrábance. Porozhlédl jsem se a přímo přede mnou bylo krásné jezero a menší vodopád. Bylo to tu opravdu krásné. No počkat Louis! Najednou jsem ho viděl. Musel to být on, protože na sobě měl jen boxerky a jeho sukně ležela hned vedle něj. Rozběhl jsem se za ním. Nechápu, proč mi toto místo neukázal dřív. Klekl jsem si k němu. Bezhybně ležel na zemi. Přepadla mě panika. „Louisi! Louisi! No tak! Probuď se!“ začal jsem křičet a třepal s ním. Nic. Okamžitě jsem zkusil, jestli mu bije srdce. Když jsem ho slyšel tlouct tak jsem si oddechl. Dýchal. Další dobré znamení. Ale co mu může být. Začal jsem zkoumat jeho hlavu, jestli se někam nebouchl. Nic. Všiml jsem si ale, že má na noze velké kousnutí. A sakra. Kousek od něho ležel mrtvej had. Aha. Takže kousky jsou poskládány. Ale co teď?!!! Co když tady umírá?! Přesunul jsem se k jeho noze a začal vysávat jed. Tohle jsem nedělal poprvé… naštěstí. Vyplivl jsem jed a pro jistotu jsem si šel pořádně vypláchnout pusu. Pak jsem se zase přesunul k Louisovi. „No tak Lou…Probuď se“ šeptal jsem a trochu s ním zatřásl. Po chvilce snahy jsem si sedl a zabořil svou hlavu do dlaní. Co když jsem přišel pozdě? Teď tady zůstanu sám a ještě k tomu budu muset sledovat, jak umírá kluk, do kterého jsem se stihl zamilovat během ani ne týdne. Z očí se mi začínali kutálet slzy. Ne Harolde! Nemůžeš to jen tak nechat! Musíš pro to něco udělat! Zvedl jsem se a vzal Louise jako nevěstu a mířil do naší jeskyně. Je opravdu lehký. A také pohublý ale ,kto je z toho protože se tady jí jenom ovoce. Mohl bych nějaký den ulovit rybu. Harolde, ty jsi opravdu blbec. Louis tady možná umírá a ty myslíš na ryby. Potlesk.
Došel jsem k naší jeskyni a položil Louise na velký kabát, na kterým, normálně spím já. Šáhl jsem mu na čelo. Je úplně horký. Určitě má horečku. Zašel jsem víc dozadu do jeskyně a začal se přehrabovat v kufru, kde bylo už suché oblečení. Vím, že to s Louisem schováváme, kdyby přišla zima nebo něco ale jeho zdraví je důležité takže by se pak neměl zlobit. Vzal jsem triko s dlouhým rukávem a oblékl ho do toho. Bylo mu větší, protože já jsem o dost vyšší než on ale bylo to hrozně roztomilý. Vzal jsem ještě slabší svetr a také ho na něj oblékl. Vypadal tak nevinně a roztomile. Tváře měl červené a těžce oddechoval. To bude kvůli té horečce. Nejhorší bylo to, že si opravdu neumím představit, jak se z toho dostane. Snažím se myslet pozitivně, ale moc to nejde. Ještě jsem vytáhl jedny kraťase aby měl aspoň trochu zakryté nohy a také ponožky. Když jsem mu nasazoval kraťase, tak jsem se musel hodně krotit. Sedl jsem si vedle něho a hladil ho po vlasech. Podíval jsem se ven. Začínalo pršet. Hm…bezva. Hned jsem vynesl ven ten starý hrnec a oddělal velké dřevo, takže voda padala do díry, kterou Louis vyhrabal a poskládal do ní listy, aby byla voda čistá. Pak jsem si sedl vedle Louise a hladil ho ve vlasech. Má úžasné jemné vlasy. Čelo měl pořád horké. Rozhodl jsem se, že mu dám napít. Vzal jsem vydlabaný kokosový ořech a napustil do něj vodu. Přešel jsem k Louisovi a jednou rukou mu zvedl hlavu a druhou mu nalíval do pusy vodu. Louis to spolknul a já jsem se pousmál a zase položil jeho hlavu. Venku najednou začala být zima tak jsem se rozhodl, že bude nejlepší udělat oheň.
O 2 dny později
Louis pořád spí. Od té doby se neprobudil. Horečka naštěstí pomalu ustává, ale mám čím dál horší pocit. Každý den sedím vedle něj a čekám, jestli ze sebe nevydá aspoň jedno slovo nebo jestli aspoň neotevře oči. Ale nic. Za ty dva dny jsem snědl jeden banán. Nemám chuť k jídlu. Navíc co kdyby se probudil Louis a měl hlad. Jsem také dost unavený, protože jsem skoro vůbec nespal. Teď jen sedím a dívám se na Louise. Aspoň jedna dobrá věc na tom všem. Můžu se na něj dívat, jak dlouho budu chtít.
Víčka se mi pomalu zavírali, když v tom…Louis něco zamumlal! „Mhmmh…Hazz?“ „A-ano? Louisi panebože! Jsem tak rád že jsi konečně promluvil myslel jsem že jsi na tom čím dál hůř a…a.a“ „Vodu“ vydal ze sebe Louis a já jsem mu ihned podal kokosový ořech. „D-děkuju“ řekl a pootevřel víčka. Konečně jsem tak viděl jeho krásné modré oči.
Pro další díl chci aby tady bylo zase aspoň 13 hvězdiček a 4 komentáře :)
Mám vás ráda :**