Harry
Julie seděla na gauči s překříženýma nohama a sledovala televizi před sebou. S úsměvem jsem zalil sáčky čaje a opatrně je odnesl ke stolku, obcházejíc tak ohrádku, ve které si žvatlal Sebastian.
,,Tady máš,“ zamumlal jsem a položil hrníčky na stolek. Julie se usmála, natáhla se pro svůj a opatrně si odpila.
,,Děkuju.“ Kývl jsem a omotal kolem jejích ramen svou paži.
,,Nemáš zač,“ usmál jsem se a políbil jí na čelo. Pak na tvář, na nos až jsem nakonec přiložil rty na její. Když jsem zvedl ruku a přesunul jí na její prso, které jsem lehce stiskl, zavrtěla hlavou a rukama, které položila na mou hruď, mě od sebe odtlačila.
,,Ne, dneska ne.“
,,Proč ne?“ zamračil jsem se a vysílal myšlenky ke zklidnění svého rozkroku.
Omluvně pokrčila rameny a kmitla pohledem ke svým rukám, složeným v klíně.
,,Jahodový týden,“ kuňkla a usmála se. Nechápavě jsem se zamračil a téměř cítil, jak se mi v hlavě otáčejí kolečka a přehrávají si její slova.
,,Ou,“ vyrazil jsem ze sebe a pak se zasmál, když mi to došlo. ,,Aha. Jasně.“ Uchechtla se a opřela si hlavu o mé rameno.
,,Jo.. Volal táta. Prý by nás chtěl zase vidět,“ vyhrkl jsem, když se mi v mysli přehrál jeho telefonát. ,,A zarezervoval nám letenky.“
,,Na kdy?“
,,Na zítra večer,“ špitl jsem, obávajíc se její reakce. Přece jenom..bylo to narychlo a známe ženy.
,,Dobře,“ přikývla, načež jsem se zamračil.
,,Nevadí ti to?“
,,Mělo by?“ podivila se a odtáhla se.
,,Čekal jsem, že budeš vyvádět nebo tak,“ pokrčil jsem rameny. ,,Ale tohle se mi líbí víc,“ dodal jsem rychle a sklonil se pro polibek. ,,A tohle na tobě miluju. Vždycky mě překvapíš,“ zamumlal jsem do polibku.
Následně jsem cítil, jak se usmála a její ruka sklouzla přes mé břicho, až na můj rozkrok. Překvapeně jsem zalapal po dechu a odtáhl se s otázkou v očích.
,,No co,“ pokrčila rameny a skousla si ret.
,,Nemáš ‘jahodový týden‘?“ naznačil jsem ve vzduchu uvozovky a protočil oči.
,,Mám,“ přikývla a stále jí nemizel ten laškovný výraz z očí. ,,Ale snad ti můžu ulevit jinak ne?“ dodala a já dále už jen sledoval, jak se sklání.
*Další den*
Už několik minut jsem si byl vědom toho, jak na mě Julie leží a bedlivě mě pozoruje. Sledovala mě pozorně, téměř nemrkala a přitom se lehce usmívala.
Když natahovala ruku k mým vlasům, prudce jsem otevřel oči a po tváři se mi rozlil úsměv, když sebou Julie trhla a polekaně vyjekla.
,,Dobrý ráno,“ uchechtl jsem se a otočil se na bok.
,,Ahoj,“ špitla, složila si ruce pod hlavu a nepřestávala mě pozorovat.
,,Vidíš něco, co se ti líbí?“
,,Nejenom líbí. Přímo to miluju,“ usmála se a vtiskla mi rychlý polibek.
,,Jdu nám udělat snídani,“ vyhrkla najednou a až moc rychle vstala. Nad tím jsem se zamračil. Samozřejmě jsem byl rád, když byla takhle ...ehm, plná radosti a života. Přece jenom...po té nehodě. Ale čekal jsem, že jí to bude trvat dýl. Že se bude dýl vypořádávat s následky.
Ale jako vždy. Julie mě dokázala opět překvapit.
Julie
Než jsem začala připravovat snídani, zamířila jsem do Sebastianova pokoje. Už byl vzhůru – jak jinak – a natahoval se ke kolotoči nad sebou.
,,Ahoj broučku,“ zamumlala jsem. Jakmile mě jeho modré oči spatřily, přestal se natahovat po kolotoči, ale začal svoje ručky vzpínat ke mě. Jeho ústa vydávaly jakési žvatlání a když jsem ho zvedla, jeho ruce se okamžitě přesunuly k mým vlasům, které stiskl a zatahal.
,,Au, miláčku. To bolí,“ sykla jsem a opatrně vypáčila svoje vlasy z jeho sevření. Zamířila jsem s ním do obýváku, kde jsem ho položila do ohrádky a konečně vešla do kuchyně. Vyndala jsem těsto na palačinky, dala vařit vodu na kávu a ohřála Sebastianovi sunar.
Nevím, co se stalo. Bylo ticho, ani Sebastianovo žvatlání nebylo slyšet, ale najednou se bytem začal rozléhat jeho pláč. Odhodila jsem hrníček, který se sklouzl přes celou linku, až spadl na zem a rozbil se na malé kousíčky. Sebou také vzal misku s moukou, která se na zemi rozsypala a vytvořila bílé obláčky, vznášející se ke stropu.
,,Sebastiane,“ zavyla jsem a sklonila se. Začala jsem sbírat střepy, ale jeden mi sklouzl a rozřízl mi prst. Sykla jsem a přitiskla prst ke rtům. Sebastianův pláč neustával a mě to začalo drásat nervy. Všechen ten bordel kolem mě, krev, který se mi stále valila z prstů a jeho pláč k tomu.
,,Sebastiane! Mlč už!“ zakřičela jsem na plné hrdlo. Naštvaně jsem bouchla do linky, čímž jsem si akorát tak způsobila bolest, která mi začala vystřelovat do celé paže.
Najednou se zprudka otevřely dveře od ložnice a ven vyběhl Harry, pouze omotaný ručníkem. Přiběhl k Sebastianovi, vzal si ho do náruče a začal s ním pohybovat ze strany na stranu, přičemž po mně hodil ublíženým pohledem.
,,Proč na něj křičíš?“ podivil se a zamračil se.
,,Já nevím,“ špitla jsem a držela svou ruku přitisknutou k mé hrudi. Harry si povzdechl a už s klidným Sebastianem přešel ke mně. Vzal si ohřátý sunar a s pohledem upřeným na mou ruku se zamračil.
,,Nakrmím ho a pak s tím sjedem do nemocnice,“ zamumlal a odpochodoval ke gauči, na který si kecl, nakapal si sunar na ruku,a by ozkoušel teplotu a když jí uznal za vhodnou, strčil to Sebastianovi.
,,Tak koukám, že už po svých, slečno Simonsová,“ zasmála se doktorka Haleová, když jsem vešla do ordinace. S úsměvem jsem pokrčila rameny a posadila se na židli.
,,Tak co to tady máme?“ zamumlala a opatrně si vzala mou ruku. Otáčela jí, prohlížela si jí ze všech stran a pak se zamračila. ,,Zřejmě to máte jenom naražené, ale pro jistotu vás pošleme na rentgen, ano?“ Přikývla jsem, zatímco ona si to zapisovala do nějakého spisu.
,,Zavolám Jannet, přijde si pro tebe.“ A než jsem stihla něco namítnout, zvedla sluchátko na svém stole a stiskla jedno tlačítko. ,,Jannet? Ano, doktorka Haleová. Přijď prosím ke mně. Mám tu Julii a ty jí odvedeš na rentgen. Ano. Dobře,“ řekla do sluchátka a položila ho.
,,Hned je tu.“ A opravdu. Než jsem se jí stačila na něco ještě zeptat, ozvalo se zaklepání na dveře a jakmile se otevřely, stála tam Jannet v celé své kráse. Usmála se a pozdravila.
,,Jannet. Rentgen, ať se podívají co má s pravou rukou. Vypadá to, že je to jenom naražené, ale pro jistotu. Kdyžtak to převaž,“ zadala jí instrukce doktorka Haleová, aniž by se na ní podívala. Jannet protočila oči a otočila se. Radši jsem se rychle zvedla následovala jí, protože jsem nechtěla riskovat, že jí ztratím a bloudit po chodbách by mi zabralo víc času.
Jakmile jsem vyšla z ordinace, Harry vzhlédl od nějakého časopisu a tázavě se na mě podíval.
,,Jdu na rentgen,“ objasnila jsem.
,,Mám jít s tebou?“
,,Ne. Hned budu zpátky,“ usmála jsem se a popoběhla, abych dohnala Jannet.
,,Hej, Jannet!“ křikla jsem na ní. Ta se nezastavila, ale alespoň pokračovala. ,,Notak, Jannet. Co se děje?“ vyhrkla jsem, když jsem jí doběhla a srovnala s ní krok.
,,Nic se neděje, Julie,“ odbyla mě, ale ani se na mě nepodívala.
,,Nelži. Když jsem ti řekla o tom zasnoubení, změnila jsi se,“ namítla jsem. ,,Jsi do něj zamilovaná?“ vyhrkla jsem dřív, než jsem si to stihla rozmyslet. Najednou se zastavila a podívala se na mě.
,,Žiješ ve lži, Julie. Myslíš si, jak máte perfektní vztah, ale on ti lže,“ řekla tajemně, nad čímž jsem se zamračila.
,,Co? To je blbost. Nelže mi,“ zavrtěla jsem hlavou, ale byla si vědoma toho, že ve mně klíčí jakési semínko pochybností.
,,Ne? Tak se ho zeptej na dvojčátka.“ Nad tím jsem se zamračila ještě víc.
,,O čem to mluvíš? Jaký dvojčátka?“
,,Jsi tak naivní, Julie,“ odfrkla si, ale než jsem stihla něco namítnou, otevřela dveře, prohlásila, že jim vede dalšího na rentgen a zase zmizela.
Jaký dvojčátka, doháje?!
*Večer*
Harry
S úsměvem jsem sledoval, jak Julie s otevřenou pusou sleduje malé letadlo na letišti.
,,Harry, když jsi říkal, že nám tvůj táta zarezervoval letenky...“
,,Tak trochu jsem myslel, že nám zarezervoval letenky svého soukromého letadla. Jééj!“ vypískl jsem a pozvedl zaťatou pěst vzhůru. Ale když z její strany nepřicházela podobná reakce, povzdechl jsem si a vzal jí volnou rukou za tu její.
,,Klid. Vždyť už jsi letěla ne?“
,,Já se ale nebojím,“ namítla a zamračila se. ,,Jsem...páni. Poletím soukromým letadlem!“ vyhrkla, vytrhla mi ruku a hnala se k malému letadýlku. Pozvedl jsem obočí a podíval se na Sebastiana v autosedačce.
,,Tak to vidíš, prcku. A tohle je tvoje máma,“ zabručel jsem na něj. Ten na mě pouze kulil očka a žužlal dudlík. S úsměvem jsem se vydal k letadlu a i z dálky mohl slyšet Juliino nadšené křičení.
Po zhruba třech hodinách letu, kdy jsme si mohli dovolit ten největší luxus, jsme konečně vystoupili z letadýlka. A přímo na přistávací ploše tátova hotelu. Díky bohu za jeho peníze. Nezvládl bych se trmácet další hodinu obyčejným letadlem na letiště a pak hodinu autem sem.
Sebastian usnul hned jak jsme vzlétli a proto jsme měli klid. Julie taky hodinku prospala, ale pak se opět probudila, plná elánu a opět se rozplývala nad tím, že letí v soukromém letadle a že si připadá jak celebrita. I když byla takhle nadšená, viděl jsem na ní, že jí něco trápí a váhá s tím, jestli mi to řekne. Taky si neodpustila poznámky typu ‘Takhle si žijou zbohatlíci‘.
Ale její nadšení opadlo, když jsme vystoupili. Byla skleslá a já to připisoval únavě nebo že je smutná, že už jsme přistáli.
,,Neboj se. Poletíme tím i nazpátek,“ pokusil jsem se o pozvednutí její nálady, ale jen unaveně povytáhla koutky a se Sebastianem v ruce se vydala ke vchodu do hotelu.
,,Počkej Harry,“ vyhrkla najednou a já se zarazil s rukou na klice. ,,Mám...Mám otázku.“ Přikývnutím jsem jí vyzval k pokračování, ovšem nevypadala, že by se jí chtělo. Ať to bylo cokoliv, říkala mi to nerada.
,,Jak jsem ti říkala o tom chování Jannet. Dneska jsem jí viděla zase,“ začala a přendala si Sebastiana na druhou ruku. Tou volnou si prohrábla vlasy. ,,Zase se chovala divně a já se jí ptala, co se děje. Řekla mi, že žiju ve lži a ačkoliv si myslím, že náš vztah je dokonalý, že mi lžeš. Že mi něco tajíš. Něco velkého.“ Na okamžik se odmlčela a mě to celé došlo. Došlo mi, že to ví nebo při nejmenším něco tuší. Došlo mi, že tohle je okamžik, kdy se celý nás vztah může zhroutit jako domeček z karet.
Julie se zhluboka nadechla, jako kdyby si dodávala odvahu k vyslovení té věty.
,,Co je s dvojčátkama, Harry?“
ano...já vím..je tu hodně přeskakování, ale jelikož jsem spěchala, abyste ho tady měli co nejdřív, tak jsem se na to vyprdla :DD ale je tu a to je to hlavní!! juhuuu!! :DD a jako vždy...chci na něj vaše názory... na Juliinu otázku odpovím v dalším díle a pak to bude rychlý...konec a nazdar :DD ne...zas tak rychlý ne...jenom bych to chtěla nacpat do těch 100....uvidíme mno :DD
taky bych vám chtěla doporučit povídku Despair od _Ambri_28 ....je to s Louisem, nadpřirozeno, ale je to dobrý! sama to čtu :D :)))) zase v external linku....
LOVE YOU!!!!!!
PS.: znáte někdo Neon Jungle?? :33 <3 miluju tu písničku na straně!! doporučuju si pustit!! :3333