Nikoho už nezajímá, komu tenkrát zlomil srdce
nikoho už nezajímá, do jaký se zavřel klece
všechno je to minulost, kterou on zabíjí
chladnokrevně jí vraždí, už ani nepopíjí
nechává jí umrznout v závějích sněhu
a on sám umrzá na ledovym břehu
Vltavy, když už Slunce dalo Praze dobrou noc
stáhlo se a měsíc opět převzal moc
a on kartou rovná sníh do lajny
sněhový vločky jsou mu dávno poddajný
stejně tak, jako nezletilý sněhový princezny
co se stanou závislými, než jejich 'láska' odezní
kolik princezniček už ten rytíř 'zachránil'
před pravdou reálnýho světa, kolik jich už 'ochránil'?
kolika holkám představil tu krutou zimu?
kolik holek už slastně tulilo se k němu
aby spolu s ním promrzly do morku kostí?
Uvízly a už je nikdo nevyprostí
ze Severního pólu a rukou toho bídnýho rytíře
co místo porážení draků přivolává potíže.