žalozpěvy pro zkaženou generaci.

Ledovej rytíř

Nikoho už nezajímá, komu tenkrát zlomil srdce

nikoho už nezajímá, do jaký se zavřel klece

všechno je to minulost, kterou on zabíjí

chladnokrevně jí vraždí, už ani nepopíjí

nechává jí umrznout v závějích sněhu

a on sám umrzá na ledovym břehu

Vltavy, když už Slunce dalo Praze dobrou noc

stáhlo se a měsíc opět převzal moc

a on kartou rovná sníh do lajny

sněhový vločky jsou mu dávno poddajný

stejně tak, jako nezletilý sněhový princezny

co se stanou závislými, než jejich 'láska' odezní

kolik princezniček už ten rytíř 'zachránil'

před pravdou reálnýho světa, kolik jich už 'ochránil'?

kolika holkám představil tu krutou zimu?

kolik holek už slastně tulilo se k němu

aby spolu s ním promrzly do morku kostí?

Uvízly a už je nikdo nevyprostí

ze Severního pólu a rukou toho bídnýho rytíře

co místo porážení draků přivolává potíže.