,,Obvinění jsou jasná. Severus Snape byl přítomen při vraždě Malyson Abenové a jak je nám známo, dokonce podporoval násilí které se na Malyson Abenové dopouštěli ostatní Smrtijedové."
Vážně si právě Snape začal hrát se svými knoflíky? Jedná se o mou matku a jeho budoucnost a oběma je nám to stejně jedno. Zajímavé.
,,Severusi Snape, chcete říct něco na svou obhajobu?" zeptal se ministr.
Severus jen líně zvedl oči k soudu, pak zvedl svůj dokonale štíhlý prst a ukázal ne místo kde jsem seděla.
,,Tamhle ta ženská je její dcera, strapňuje mě před studenty a chce si semnou zahrát Tchoříčky. Víc by mě překvapilo kdyby jste mě obvinili s plánované vraždy Iris Abenové než z vraždy Malyson."
Nemohla jsem se udržet a prostě jsem se začala smát.
,,Jsou šílení oba dva," zamumlala žena v obecenstvu.
Ani nevíš jak. A to teprve divadlo začíná.
,,Předvoláváme tedy svědka, Iris Abenovou."
Přitančila jsem k Severusově židli uprostřed místnosti a štoucháním jsem ho vyháněla z židle.
,,Teď budu středem pozornosti ja Seve," zartilkovala jsem.
Severus se neochotně zvedl a šel si sednout za zjevně pobaveným Brumbálem.
,,Iris Abenová, prohlašujete že budete mluvit jen a jen pravdu?"
,,Jasan."
,,Iris, chovejte se uctivě nebo to budeme považovat za pohrdání soudem."
,,Jasně."
,,Dopustila jste se někdy trestného činu slečno?"
,,Jednou jsem ukradla bonbón z Medového ráje," zapřemýšlela jsem, ,,ale jinak jsem nevinná."
,,Co nám můžete říct o panu Snapeovi?"
,,Je to strašný mrzout který mi zachránil život."
Soud umlkl. Několik lidí si vyměnilo udivený pohled.
,,Jak?"
Přesně na tu otázku jsem čekala. Začala jsem líčit podrobný popis událostí, do detailu přesně jako Potterovi. Nevynechala jsem část ve které jsem zdůraznila fakt, že Severus byl v utajení.
Soud zůstal tichý. Nikdo se nekdvažoval ani zakašlat když jsem dopověděla svůj příběh.
,,Jak vám můžeme věřit," zeptala se nakonec bloňďatá štíhlá žena.
,,O tohle jste se už postarali. Je tady tolik pravdomluvných kouzel že by to skolilo i trola."
Soudce se pousmál.
,,Poslední otázka slečno Abenová. Jaký vstah máte k profesoru Snapeovi?"
No tak to je snad fór ne? Na co se to právě zeptali?
,,Žádný," vykoktala jsem nakonec.
,,Líčíte ho tady až v moc dobrém světle," ušklíbl se soudce.
,,To bude asi tím, že kdyby nebylo jeho, už tady nejsem," zasyčela jsem.
,,Dlužím mu to!"
Soudce se nahnul přes stůl a jeho rty vytvořili něco co vypadalo jako porodie na úsměv.
,,Dlužíte mu i tuhle výpověď?" zeptal se chladně.
,,Ano, ale ji přece na váze neubírá."
Byla jsem v pasti. Vzduch byl najednou nedýchatelný a pohledy obecenstva neúnosné.
,,O tom rozhodne porota," zaskřehotal soudce a znovu se stáhl na své místo.
,,Pokud to je všechno, chtel bych už dříve zmiňovanou porotu poprosit, aby se dohodla na verdiktu."
***
Čas se nekonečně vlekl. Minuty utíkaly pomaleji než otrávený hlemýžď a Severus se tvářil až moc klidně.
Jeho tvář byla jako vytesaná do skály. Všechny rysy poslušně stuhlé v dokonalou masku.
Jako socha hleděl do dáli když porota přicházela, zdělila verdikt a odsoudila Severuse k pěti letem v Azkabanu.
Jako vyrovnaný buddha, se Severus nechal spoutat a odvést pryč z místnosti.
***
Ministerstvo vždycky dělalo problémy. Děkuji za podporu.
*Aivi*