Dvě lahvičky lektvaru o sebe šťastně cinkali v zadní kapse hábitu a jedna se mi leskla v ruce.
Dostala jsem vynikající nápad.
Soboty jsou dny míru, hojnosti, vřískajících děcek ale hlavně volna.
Harry však toto štěstí neměl a musel semnou trávit čas i přes sobotní ráno.
Uslyšela jsem kroky, cinknutí dvou lahviček, zrzavý záblesk a tiché; "děkujem".
***
,,Víš co je tohle Harry?" zeptala jsem se rozcuchaného chlapce, který byl v pozoru připraven na cokoliv co si pro něho připravím.
,,Lektvar?" odtušil Harry.
,,Ano, lektvar Nepoužitelnosti," doplnila jsem ho.
,,Tohle svinstvo vypiješ a dvě hodiny si nezakouzlíš."
Podala jsem mu lahvičku.
Harry si jí radostně vzal a zkoumavým pohledem prohlížel tekutinu uvnitř.
,,Je tvoje, třeba se ti jednou bude hodit."
***
,,Abenová, vážně jste byla v Transilvánii?" pištěl profesor Binnse u společného, sobotního oběda.
,,No ano," přiznala jsem, ,,od té doby se z nějakého mě neznámého důvodu bojím slunce a česneku."
Profesorka McGonagalová se se vší elegancí zakuckala a ředitel Brumbál pohlédl na Snapea.
,,Přestěhujte se do sklepení za Severusem a můžete pít krev žákům společně."
Minerva, teď už červená jako rak, konečně vybuchla v bujarý smích.
Severus se snažil pohledem zavraždit Brumbála a já si vzala do ruky stroužek česneku.
,,Buď mi uvolníš pokoj, nebo ti ublížím," varovala jsem Snapea.
Minerva vstala od stolu a se slzami smíchu v očích vyběhla z Veké síně.
Profesorka Prýtová nás probodla naoko naštvaným pohledem
,,My se od těchhle dvou nenecháme vysávat," vřískla a celý učitelký stůl propukl v další salvu smíchu.
Severusovi zacukaly koutky.
,,No ne! Ty ses usmál," vypískla jsem překvapeně.
,,To dělá ten česnek," přiznal Snape.
Přisunula jsem mu celou mísu s narůžovělým česnekem.
,,Jez!" vybídla jsem ho.
,,Jen mě pak prosím nelíbej."
Snape tentokrát neudržel kamenou tvář a odhalil řadu bílých zubů.
,,Škoda že už nejsem žák, za takový úsměv bych vyhrála školní pohár."
,,Proč ne? Deset bodů pro Havraspár," zazpíval zvonivě profesor Kratiknot.
,,Zmijozel to zase projíždí, co budeš dělat Severusi?" zeptal se Brumbál.
,,Deset bodů z Nebelvíru," napodobila jsem Snapeův hluboký hlas.
Severus se začal smát.
Celá velká síň umlkla a sledovala profesora lektvarů, který se prohýbal a lapal po dechu.
Když si uvědomil že je v místnosti ticho a všechny páry očí se dívají na něho, okamžitě se smíchem přestal, narovnal se, uhladil si čené vlasy a pustil se znovu spořádaně do jídla.
V Brumbálovi to zabublalo a věnoval mi potěšený pohled.
,,Havraspár vyhrává školní pohár," vybuchla profesorka Trelawneyová.
,,Tohle bych nevyvěštila ani já."
Asi sem právě dokázala nemožné.
***
Do svého pokoje jsem téměř dotančila.
Praštila jsem sebou na postel. Mé tváři kraloval velký úsměv, který tam dnes zůstane pocelý den.
,,Vypadáš jako by jsi byla zamilovaná," zasmál se Tevias z vedlejší místnosti.
,,Jsem!" houkla jsem na něho.
,,Miluju tuhle práci."
Severka vykvíkla v souhlas.
***
Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Kocicka14 a maku_tonks. Moc děkuji za podporu pod každým dílem, moc si toho vážím.
*Aivi*