„Víš, myslím, že tohle je přesně ten moment, kdy bych ti měla připomenout, že jsem ti to říkala."
Alex protočila očima a zády se opět zhroutila do polštářů. Natalie posedávala na židli naproti její posteli, přičemž jí Shaye do dlouhých zrzavých vlasů zaplétala květiny. „Já věděla, že to hned vytáhneš."
Natalie se pyšně usmála. „Jsem skvělá dohazovačka, nemyslíš? Jako bych přesně věděla, co se stane, když jsem ti Sebastiana představila."
„Ty jsi je představila?" ozvala se Shaye.
„Jo. Tou dobou jsem sice netušila, že ji tajně špehoval, jelikož jsou oba součástí nějaké tajemné skupiny X-Menů..."
Alex se zamračila. „Nejsme X-Meni."
„...ale jen co jsem Sebastiana potkala, přišlo mi, že by se k sobě hodili," pokračovala, aniž by vnímala Alexiny poznámky. Rozhodila rukama. „A teď jsme tady."
„Byl to jenom polibek," řekla Alex a začínala litovat, že se s nimi vůbec o události předchozí noci podělila. Možná se měla obrátit na Dominica. Hned na to si ale uvědomila, jak moc velká drbna byl a že by o tom mluvil neustále. Na druhou stranu bylo uklidňující mít Natalie po boku a povídat si o těch nejobyčejnějších problémech. Shaye byla zase pozitivní, což bylo přesně to, co Alex potřebovala.
„No tak, Lex, viděla jsem, jak na sebe koukáte a oba jste v tom až po uši."
Tentokrát se připojila i Shaye: „Jo, Seb o tobě mluví skoro neustále."
To Alex probralo a ona se prudce posadila. „Cože?"
Shaye se uculila a s Natalie si plácly. Obě se zvedly a přemístily se ke kraji postele. Shaye se usadila naproti Alex. „Pořád zmiňuje, jak rychle se zlepšuješ a básní o tom, jak skvělá posila jsi. Kdykoliv vejde do místnosti, jeho oči jako první vyhledávají tebe a když jste někde spolu, drží se blízko. Nejspíš si myslí, jak je nenápadný, ale všimli jsme si toho všichni."
Kromě Alex očividně.
„Musíš si s ním promluvit," doplnila Natalie.
Alex se na ni otočila a najednou si na něco vzpomněla. „Když už to zmiňuješ, kdy jsi mi hodlala říct o tobě a Ashovi?"
Už před pár dny si všimla, jak se Natalie pokaždé držela v blízkosti Ashe. Předtím byla zabraná do trénování a zároveň se o ně strachovala, že si ani neuvědomila, že se Natalie na Alexina bratra už nesnažila za každou cenu zapůsobit. Ten fascinovaný pohled, který mu pokaždé věnovala, byl pryč a nahradila ho zvláštní něha. Nehledě na to, že je několikrát viděla, jak se nevědomky dotýkají.
Natalie se zarazila a rukou si nervózně promnula zátylek. „Chtěla jsem ti o tom hned říct, přísahám. Opravdu hodně jsme se sblížili, když jsme se snažili přijít na to, kde jsi, ale nebyla jsem si jistá, jak to mezi námi doopravdy je. Až cestou sem jsme se dohodli, ale potom už na nic nebyl čas. Měla jsi svoje vlastní problémy, často jsi trénovala a po dlouhé době jsem tě viděla opravdu šťastnou, takže jsem to nechtěla kazit."
„Proč bys to kazila?"
Pokrčila rameny. „Nevím, Ash je tvůj bratr a–"
Alex se zasmála a natáhla ruku, aby mohla pevně sevřít tu Natalie. „Přesně, Ash je můj bratr, a proto vím, že potřebuje někoho, jako jsi ty."
Natalie se vděčně usmála a poté se jí vrhla do objetí. Za chvilku k nim nadšeně přiskočila i Shaye a Alex měla pocit, že bude samou láskou umačkaná k smrti. Zhluboka se nadechla, jako by se snažila tu atmosféru nasát plnými doušky. Natalie měla totiž pravdu – po tolika letech, kdy byla sžíraná obavami, se mohla pořádně uvolnit. Mohla hodit všechny trable za hlavu, jelikož se nacházela přesně tam, kam patřila a nic to nemohlo překazit.
Když se od sebe odtáhly, Shaye do ní šťouchla. „A teď utíkej za Sebastianem."
....
Sebastian se vzbudil s opravdu dobrou náladou. Sluneční paprsky, které do jeho pokoje pronikly, jen co roztáhnul závěsy, mu vykouzlily úsměv na rtech a on několik minut jen stál před velkými okny a nechával je, ať mu zahřívají tvář. A když se převlékl a zamířil do obývacího pokoje, celou dobu si vesele pobrukoval.
Přemýšlel, kdy naposledy se cítil takhle naživu. Poslední měsíce jako by se nesly v šedivém oblaku plném stereotypů. Zjišťoval informace o Alex, sledoval ji, a navíc trpěl na nudných hodinách, které musel absolvovat jako součást svého maskování. Byl rád, že se z něj nikdy nestal plnohodnotný vysokoškolák, jelikož si byl jistý, že by brzy zemřel nudou. Jediné, co si opravdu užíval, byly ty šílené večírky, které se konaly snad každý den.
Kuchyní se rozlinula vůně kávy a Sebastian si ji z konvice nalil do velkého šedého hrnku. Normálně kávu moc nepil, ale poté, co strávil tolik času s Alex – která se kofeinem každý den dopovala tak moc, až přemýšlel, jestli jí náhodou nevybuchne srdce – o něco víc si tu chuť oblíbil. Vždy si ji ale musel osladit alespoň dvěma lžičkami cukru.
Spokojeně se posadil na gauč a nohy si zapřel o konferenční stolek před sebou.
Nebyl si jistý, proč přesně byl tak šťastný. Jeden z důvodů byl ten, že se po dlouhé době nacházel doma. Mohl trávit čas se svými přáteli, navíc se mu podařilo najít Dominica. Větší roli v tom ale hrál fakt, že včera večer políbil Alex. Tváře se mu rozhořely, když si na ten moment vzpomněl. Nevěděl, co to do něj vjelo, ale rozhodně se mu to líbilo.
„Mám se bát?"
Sebastian sebou trhnul leknutím a jen tak tak si horkou kávu nevylil do klína. Zvedl hlavu, aby se zašklebil na Cordelii, která se usadila vedle něj. Kratší blonďaté vlasy měla svázané do pocuchaného culíku a z toho, jak pomrkávala, usoudil, že se teprve probouzela. Na sobě měla jen tílko a tepláky, takže tetování zdobící její ruce byla jasně viditelná.
„Nevím, o čem mluvíš."
Pozvedla obočí. „Usmíváš se. Naposledy, co jsem tě viděla se takhle usmívat, ses rozhodl, že půjdeš na svou vlastní misi proti Sigmě a vrátil ses přizabitý."
Odfrkl si. „Byl jsem na ně připravený, jen jsem nečekal, že jich bude tolik." Upil z hrnku. „Copak nemůžu být šťastný jen tak?"
„Ty? Ne." Natáhla se k němu a hrnek mu sebrala, aby se také mohla napít. Poté se zašklebila. „Fuj, to je sladký."
„Tak to nepij," řekl a plácnul ji po ruce.
Usmála se. Společně s Dominicem byla jedním z jeho nejbližších přátel. Na základně žila o něco déle, takže když se tu poprvé objevil, pomohla mu se adaptovat – teda, tak nějak. Byla o měsíc starší, ale Sebastian ji vždy viděl jako mladší sestru, o kterou by se měl starat. I když... možná to byla Cor, kdo se staral o něj.
„Je to kvůli Alex, že jo?"
Měl co dělat, aby kávu všude nevyprsknul. Odkašlal si. „Cože?"
„Vím, že jste se líbali."
„Kde ses to proboha dozvěděla?"
Pokrčila rameny. „Alex to hned řekla Natalie a ta to prozradila Shaye, která to samozřejmě řekla mně." Spokojeně se usmála. „Myslím, že jste spolu roztomilí."
Nevěřícně zavrtěl hlavou. Ani by se nedivil, kdyby se ta novinka tak rychle dostala až k Bradleymu. „Mlč," zamumlal a kopl do sebe poslední zbytky z hrnku. „Vůbec nevíš, o čem mluvíš. A hádám, že Dominic už to ví taky, co?"
„Řekla jsem mu to. A mám pocit, že vám začíná plánovat svatbu."
Sebastian tiše zaúpěl a hlavu složil do dlaní. Najednou začínal přehodnocovat svá rozhodnutí. Možná bylo lepší, když byl v Sydney. Daleko od všech.
„Takže se ti líbí?" vyptávala se Cordelia dál.
Zhluboka se nadechl a narovnal se. „Nevím. Bylo to jen jednou a vlastně ani netuším, jestli mě má ráda."
V dálce bouchly dveře a následně se ozvaly kroky, jak někdo scházel po schodech. Krátce na to se před nimi zjevila Alex. Ruce si nervózně zastrčila do kapes kalhot a zhoupla se na patách. Ret už měla zahojený, stejně jako se Sebastianovi zahojilo jeho oko.
Cordelia se zvedla. „Teď to budeš moct zjistit," řekla tiše, aby ji slyšel jen on a poté se rozešla pryč. „Dobré ráno, Alex," pozdravila vesele, když kolem ní procházela a povzbudivě jí stiskla rameno.
Jen co odešla, zavládlo mezi nimi ticho. Alex pomalu přešla ke gauči a posadila se vedle Sebastiana. Ruce si položila před sebe a on si všiml, jak si prsty nepřítomně bubnuje do kolen, což dělala často, pokud byla nervózní.
„Myslím, že si budeme muset promluvit," vyhrkl Sebastian ve stejnou chvíli, co Alex řekla: „Takže včera."
Podívali se na sebe a on se usmál. „Ty začni."
„Jen jsem chtěla říct, že jestli chceš, tak můžeme na všechno, co se včera stalo prostě zapomenout." Skousla si nervózně ret. „Prostě, chápeš, žádné velké emoce. Bez problémů. Pohoda jahoda," začala blábolit.
Úsměv se mu ještě víc rozšířil. On sám byl hodně nejistý, když si vedle něj sedla, ale při sledování, jak se zamotává do vlastních slov, jako by ho veškerá nervozita opustila. Zaujatě si prohlížel její oči – něco ho fascinovalo na té barvě bouřkové šedi – a poté zalétl k jejím rtům. „Co kdybych to chtěl udělat znovu?" zeptal se a přerušil tak pokračování jejího blábolení.
Vykulila oči a těžce polkla. Bylo to asi poprvé, co ji viděl takto vyvedenou z míry. Bodnou ránu rozhodně snášela s větším klidem. „Cože?"
„Teda, pokud ti to nevadí."
Alex ho pozorně sledovala. Jako by se snažila přijít na to, jestli si z ní náhodou neutahoval. Na důkaz toho, že mluví pravdu, se k ní Sebastian naklonil, až ho její dech zašimral na tváři. Všiml si, jak se její hruď začala rychleji zvedat a kopírovala tak jeho vlastní.
Byl to jen rychlý polibek, letmý dotek, jelikož ji chtěl nechat, ať se sama rozhodne.
Nezaváhala. Ruku mu položila na krk a přitáhla si ho k sobě. Druhý polibek byl mnohem naléhavější a delší a Sebastian měl chuť začít skákat radostí. Zajel Alex prsty do vlasů a každou vteřinu si užíval plnými doušky.