Uplynul už týden od Alminy záhadné změny v chování, která jak později profesorka zjistila, nebyla tak záhadná. Černovlasé ženě netrvalo dlouho, než našla viníky. Za to, jak profesorku zesměšnili dostali i se souhlasem celého profesorského sboru trest do konce školního roku a podle některých mohla být dvojčata Weasleyova ráda, že ze školy nebyla vyloučena. Harry a Ron dostali trest jen na několik týdnů. Chlapci si mysleli, že to profesorka vzala celkem dobře, ale brzy změnili názor, když jim hned první hodinu dala za úkol čistit akvária s divokými tůňodavy pro třetí ročníky. Všichni čtyři chlapci se ten den vrátili do nebelvírské společenské místnosti s četnými škrábanci. Na konci onoho týdne se konal famfrpálový zápas Zmijozelu proti Nebelvíru, na který se Alma velmi těšila. Na pozdním obědě se trochu najedla a nakonec se šla převléknout. Na bílou košili si vzala černý kabát, který byl vpředu kratší a vzadu delší, pod kabát krátkou tmavě modrou sukni, černé silonky a černé šněrovací boty. Alma si také vzala potřebnou zimní výbavu jakou byly rukavice, šála a zimní čarodějnický klobouk. Vše bylo opět v černé. Černovláska byla připravená a tak se vydala na cestu. Než došla na hřiště začalo sněžit. Tohle bude těžký zápas pomyslela si Alma. V tomto počasí bude velice těžké zlatonku chytit. Žena se přitáhla kabát těsněji k tělu a jako had se proplétala hloučky studentů. Profesorka došla až k tribuně na kterou po dřevěných schodech vystoupala. Chvíli přemýšlela, kam by si sedla a nakonec se posadila po Brumbálově pravici.
„Je tu zima," řekl.
„Měl jste se teple obléknout," vynadala mu profesorka. „Muž ve vašich letech," kroutila hlavou a celou dobu jí cukal koutek úst.
„Snažil jsem se s vámi navázat konverzaci," řekl ředitel a v očích měl pobavené jiskřičky. Alma se trochu pousmála, zaklonila hlavu a dívala se na šedé nebe, odkud padaly vločky. „A co dvojčata Weasleyovi? Nemáš s nimi problémy."
„Nejdříve měli řeči, ale poté, co vyndavali z beden třaskavé skvorejše už tolik řečí neměli."
„Nebuď k nim tak krutá."
„Nejsem krutá. Jsem jen spravedlivá," řekla Alma ledově.
„Almo, já jen..."
„Kde je madame Hoochová," přerušila ho bezostyšně. „Už je jedna hodina a pět minut a ona tu není."
„To nevím, už by tu měla být," řekl ředitel a nakláněl se přes zábradlí.
„Zkusím se po ní podívat," řekla Minerva a vydala se dolů z tribuny. Asi po deseti minutách se vrátila s vážným výrazem na tváři.
„Rolanda má naraženou ruku. Poppy už je u ní," řekla všem přítomným profesorům. Asi budeme potřebovat nového rozhodčího, Albusi."
„Já se hlásím," řekl Snape ihned.
„Se vší úctou Severusi, chtělo by to někoho nezaujatého," mrkl na něj ředitel. Nikdo se nehlásil.
„Vypadá to, že budeme muset zápas zrušit," pronesl Albus. Z učitelských řad se ozvalo nesouhlasné mručení.
„Slečno Peregrinová," ozvala se najednou profesorka Prýtová, „vy jistě umíte létat na koštěti.
„Ano...," Alma se rychle zarazila a litovala, že vůbec něco vypustila z úst.
„Pak je to tedy vyřešeno," řekl ředitel a mrkl na svou podřízenou.
„Já rozhodčí dělat nebudu," řekla profesorka rozhodně.
„Almo...," ozval se Albus.
„Tohle nedělejte, pane řediteli. Paní profesorka je nezodpovědná a chová se jako nevyzrálá studentka. Představte si co by se mohlo stát kdybyste ji posadil na koště a nechal ji rozhodovat o zápase. Pak už by nám nezbývalo nic jiného, než se modlit k Merlinovi," řekl Snape výsměšně.
„Severusi, no tak...," snažil se ho uklidnit Albus.
„Alespoň mě o to někdo požádal a nemusela jsem skoro klečet na kolenou," řekla žena ledově a nechápala, kam zmizel Snapeův včerejší klid.
„Almo, jste oba dospělí. Měly byste to vyřešit v kli..."
„Už se ani nedivím, proč se vás studenti pokouší otrávit."
„A já už přišla na to, proč vás v této škole nemá nikdo rád," řekla profesorka kousavě.
„Neměla byste si takhle zahrávat, kolegyně."
„Proč? Zavoláte si na pomoc vaše smrtijedské kamarády."
„Aby se ve vaší rodině stala ještě další tragédie," zasadil jí profesor tvrdý úder.
„Almo, Severusi, to už by stačilo," řekl to tichým a hrůzu vzbuzujícím hlasem. Kdyby neviděla jak se Albusova ústa otvírala, nikdy by nevěřila, že je to jeho hlas. Vypadalo to ale, že Snape to nehodlá brát v potaz.
„Možná bychom měli na koště posadit paní Norrisovou. Dopadlo by to stejně jako kdybyste tam byla vy. Vsadím se, že do pěti minut jste na zemi."
Černovláska toho měla právě tak dost. Profesorka by snesla kvanta urážlivých poznámek, ale ne od Snapea. Každý jeho úšklebek a provokativní mrknutí v ní vyvolávalo vlnu vzteku. Když ho nedokázal uklidnit Brumbál, tak už nikdo. Profesorka udělala rychlý pohyb rukou a ušklíbla se, když lektvarista pohotově vytáhl hůlku.
„Bojíte se," šeptla provokativně. Sundala si kabát a hodila ho Snapeovi do náručí a on ho jen tak tak chytil. „Hlídejte mi ho, byla bych nerada kdyby se mi zašpinil."
Ještě než mohl Snape něco udělat, Alma se otočila na podpatku a rychle se vydala z tribun dolů. Přeběhla travnaté hřiště a zamířila si to do šatny Rolandi Hoochové.
„Co tu děláte slečno Peregrinová" řekla žena a zkoumavě ji pozorovala žlutýma očima.
„Očividně jsem vaše náhrada. Jinak bych tu nebyla." Pronesla žena sarkasticky a nemohla si nevšimnout zlobného záblesku v očích madame Hoochové.
„Výborně," řekla. „V té velké skříni máte oblečení, píšťalku, chrániče a tam v rohu máte koště." Černovláska došla ke skříni a vzala si z ní hábit. Rychle ho přes sebe přehodila, na krk si uvázala kravatu a ještě si na něj zavěsila píšťalku. Nakonec si ještě obula vysoké boty a chrániče.
„Dokonale vám padne, mohla byste klidně dělat rozhodčí místo mě."
„Merline ochraňuj. To radši ne," odpověděla jí.
„Míče jsou tamhle," řekla a ukázala na dřevěnou bednu. Alma vzala bednu do rukou. Profesorka vyšla na hřiště a ihned ucítila stovky upřených pohledů. Bylo to velice nepříjemné. Zelenooká žena vstoupila do kruhu hráčů.
„Kde je madam Hoochová," vychrlila na ni Angelina Johnsonová.
„Nejprve se uklidněte, slečno Johansová a nechte mě se nadechnout. Chováte se jak drak utržený ze řetězu. Madam Hoochová si narazila ruku a proto jsem tu já jako náhradní rozhodčí," řekla Alma ledově a provrtala kapitánku nebelvírského týmu pohledem.
Bývalá bystrozorka postřehla letmý pohled pana Pottera.
„Zápas bude probíhat jako každý jiný. Pokud nikdo nic nenamítá, ráda bych začala. Očekávám férovou hru.Kapitáni podejte si ruce," nařídila. „Nasednout na košťata..."
Vložila si do úst píšťalku a zapískala. Hráči kolem Almy se vznesli do vzduchu takovou rychlostí až jí závan vzduchu zvedl hábit. Profesorka došla k bedně a vypustila míče. Nejdříve camrál. Postřehla, že míče se zmocnila slečna Johnsonová. Přála vítězství Nebelvíru, byla to přeci jenom její kolej. Opatrně odvázala oba potlouky a ty se rozlétly k obloze, aby mohly najít svou první oběť. A poslední tu byla zlatonka. Černovláska otevřela malá dvířka a spatřila tu krásnou zlatavou kuličku. Položila si ji do dlaně, ona roztáhla svá průhledná křidélka a pak odletěla pryč. Zrovna dnes nebylo dobré počasí na létání a už vůbec ne na famfrpál. Žena se vznesla k obloze. Najednou sebou trhlo a ona málem spadla. Musela si dávat pozor. Nerada by udělala Snapeovi radost. Nechápala, jak se může tento zápas konat v ledu. Byl tak důležitý a profesoři se rozhodli ho pořádat v takovém počasí. Nikde nikoho neviděla a tak jen létala kolem hřiště. Občas kolem ní někdo prolétl. Alma se soustředila na hlasy hráčů a většinou se jí povedlo najít i jejich majitele. Počasí se trochu zlepšilo. Už nesněžilo tolik a přestal foukat vítr. Profesorka přemýšlela nad tím, že Brumbál měl o té zimě pravdu. Z jejího přemítání ji vytrhl křik a urážky. Na nic nečekala a rozletěla se za těmi rušivými zvuky. Když doletěla na místo byl slyšet už jen jeden hlas. Koutkem oka ještě postřehla zelenou šmouhu. Profesorka nepoznala o koho se jedná, ale měla takový pocit, že to byl pan Montague. Rychle doletěla k jednomu z dvojčat Weasleyových.
„Ten parchant," klel.
„Uklidněte se..."
„Jak se mám uklidnit, když mi ten ubožák sebral pálku a rozbil koště." Všimla si jak je předek koštěte rozdrcen. Koště sebou cukalo a pomalu klesalo dolů.
„To bude v pořádku, pane Weasley, pokusím se vám nějak pomoci."
„Ale rychle paní profesorko, vypadá to, že to koště to už dlouho nevydrží." Alma se snažila se se svým koštětem doletět blíž. Byla od něj pouhý metr.
„Pane Weasley, pomocí kouzla teď přivážu vaše koště k tomu mému. Trochu to trhne tak se držte pevně."
„Dobře," kývl jen.
„Ligabis," pronesla Alma a udělala krouživý pohyb hůlkou směrem ke koštěti pana Weasleyho. Jeho koště sebou trochu cuklo, poté se na jeho násadě objevili fialové skoro průhledné provazy a připojili se k tomu profesočinému. „Držte se pevně, pane Weasley. Nebude to nejhladší let, ale měli bychom se dostat bezpečně dolů."
Opatrně začali klesat. Koště pana Weasleyho sebou po chvíli začalo cukat a snažilo se uvolit. Ale díky nepřetrhnutelným provazům se mu to nedařilo. Pro zelenookou ženu bylo opravdu těžké udržet ve vzduchu obě košťata. Jedinou útěchou pro ni bylo to, že už byli skoro u země. Najednou profesorce něco zasvištělo kolem ucha. Jen tak tak se se stihla skrčit. Bohužel pan Weasley takové štěstí neměl a než ho stihla varovat, potlouk mu narazil do ruky. Vyjekl, chvíli se na koštěti kymácel a pak už jen padal. Alma měla v hlavě prázdno. Dokázala se jen dívat do chlapcových vyděšených očí, které se jí pomalu ztrácely z dohledu. Alma věděla, že ho nikdo kvůli sněhu neuvidí. Byla jen jedna možnost, jak by ho mohla zachránit. Začátek jejího konce, objevilo se jí před očima. Musela se rozhodnout. Na jedné straně byl život mladého chlapce a na druhé straně byl život jedné zatrpklé ženy. Profesorka se naposledy podívala nahoru na oblohu a pár vloček jí polechtalo na tváři. Zhluboka se nadechla, pomodlila se k Merlinovi a seskočila dolu ze svého koštěte.
Alma chvíli padala volným pádem a jediné co kromě hučení v uších slyšela byl křik pana Weasleyho. Vyjde to, přesvědčovala se Alma a provedla složité gesto rukama. Chvíli to trvalo, ale nakonec se tam místo ženy objevil nádherný sokol. Sokoli jsou jedni z nejrychlejších ptáků na světě a tak jsem ho pár vteřin držela za jeho dres. Už byli jen dva metry nad zemí. Profesorka uviděla pár studentů s dalekohledy, kteří si na ně ukazovali prsty. Pan Weasley už nemluvil. Oči měl zavřené a bezvládně jí visel v drápech. Musel upadnout do bezvědomí kvůli šoku, který prožil. Alma dosedla na zem, rychle se proměnila do své lidské podoby a klekla si k chlapci na kolena.
„Pane Weasley vstávejte," pobízela ho Alma. Stále se nehýbal a tak ho začala poklepávat po tváři. Alma slyšela jak mu bije srdce. Po chvilce sebou cukl a začal se probouzet. „Díky Merlinovi," oddechla si profesorka.
„Žiju," zeptal se zrzek.
„Vypadá to tak, pane Weasley," ušklíbla se profesorka."
„Asi mám něco s rukou, paní profesorko."
„Nejspíš bude zlomená. Pomůžu vám vstát."
Černovláska chytla zrzka pod ramenem a pomohla mu se postavit na nohy.
„Vezměte si tohle," řekla a podala mu plášť madame Hoochové. „Musí vám být zima," řekla, když si všimla jak se klepe.
„To bude spíš z toho šoku, paní profesorko. Připomíná mi to, když jsme s Fredem vyráběli..."
„Musím běžet, pane Weasley," řekla černovláska, když uviděla blížící se profesory s udivenými výrazy na obličeji. „Zajděte za madame Pomfreyovou kvůli té ruce," rozkázala mu. Rychle se otočila a pospíchala pryč z hřiště. Ve svém kabinetě byla za pět minut a svezla se do jednoho z křesel. Zavřela oči a snažila se uklidnit.
„Almo, jsi tady," uslyšela Albusův hlas. „Chci si s tebou jen promluvit."
„Ano, už běžím," šeptla profesorka a pospíchala otevřít ředitelovi. Když otevřela, uviděla Brumbála, který měl na tváři smutný výraz.
„Nakonec se to stejně provalilo, že," řekl smutně a objal ženu naproti sobě.
„Nic jiného jsem nemohla dělat," hlesla černovláska.
„Já to vím," řekl ředitel. „Ale víš, že se bude muset vše, co se dnes stalo probrat na schůzi."
„Nemusíš se bát. Mám plán," řekla profesorka a mrkla na ředitele.
„A víš, že už mě to vůbec nepřekvapuje," pousmál se Albus. „Půjdeme, drahá," řekl a natáhl k ní ruku. Alma ji trochu rozpačitě přijala.
„Nadešel čas být statečná," šeptla si černovláska pro sebe. A Almin život, který nikdy nebyl procházkou růžovým sadem se zkomplikoval ještě víc.
Další kapitola je tady. Omluvte případné chyby, ale jsem na dovolené a kapitolu jsem psala ve spěchu. Budu ráda za každý hlas, komentář a sdílení. Vaše chosenwitch.