Ráno mě vzbudil pískot jako z reproduktorů doprovázený nadávkami blonďaté Paige. "Vždyť minulý rok slibovali, že ten pitomý 'budík' zruší!" stěžovala si. Já se jen s hlasitým smíchem zvedla z postele a došla k polorozpadlé dřevěné skříni, ve které mi holky udělaly místo na oblečení, za což jsem jim moc vděčná. Oblékla jsem si černý crop top a obyčejné černé legíny s bílými teniskami. Černá je prostě moje barva.
Vzhledem k tomu, že jsme celé ráno uklidňovali rozzuřenou Paige, která chystala popravu a zároveň kastraci Eliotta, kvůli příšernému 'budíku', jsme nestíhaly snídani. Chtěla jsem ještě jít do umýváren, protože jsem chtěla provést ranní hygienu, ale tuhle myšlenku jsem rychle vyhnala z hlavy, při pohledu na Paigin výraz. Proto jsem jenom rychle nanesla řasenku, aby zvýraznila mé tmavě zelené oči, rozčesala své černé vlasy až po zadek a mohla jsem vyrazit.
Když jsme s holkami doběhly do jídelny na snídani posadily jsme se a začaly jíst, v tu chvíli vpadla do jídelny rozesmátá parta asi osmnáctiletých kluků, která byla cítit velmi silnou vůní kolínské smíchanou se zápachem cigaret, což je mimochodem na tomto táboře zakázané a udivuje mě, že se ten zápach ani nesnažili skrýt. Hlavou mi proběhla otázka, kam vůbec vyhazují nedopalky, ale zahnala jsem jí tím, že bez tak v sobě nemají ani kousek rozumu, aby je takový problém trápil.
Zapadli na svá místa, ale já se na ně nepřestala koukat, všechny jsem pozorně zkoumala, ale zvlášť mě zaujal tmavovlasý kluk, kterého jsem včera po příjezdu do tábora viděla důkladně vyměňovat si sliny s tou dívkou. Ten asi ucítil můj pohled na sobě, protože se na mě otočil a mrknul na mě jeho tmavýma očima, v ten moment mě polil studený pot. Musela jsem do něj pohledem až vypálit díru, když můj pohled tak cítil, bylo mi trochu trapně, a tak jsem odvrátila od něj pohled na holky, které se bavily o nějakých hrách na táboře. Rozhlížela jsem se po celé jídelně a pohled mi spadl na stůl před námi. Seděla tam přemalovaná vyperoxidovaná holka, která měla na sobě krátké růžové oblečení, při pohledu na ní jsem si pomyslela, jestli by v jejím případě už rovnou nebylo lepší si na sebe nebrat nic.
Zoe si všimla mého znechuceného výrazu a představila mi ji." To je Megan Rich, její příjmení mluví za vše, umělá barbie, která si myslí, že je střed vesmíru. Má kolem sebe vždy své pejsky, ale dávej si na ni pozor, Chloe umí kousat, když jde o Chrise." Takových máme na škole spousty, jenomže jim ostatní věří, že se kolem nich točí svět, v případě Megan to tak nevypadá, tedy až na pár výjimek. A Chris bude asi nějaký kluk, představila bych si ho jako pohledného, vysokého kluka, který bude jistě mít plné kapsy peněz a málo sebeúcty, když se páruje s takovouhle nádherou.
Když už jsem měla vše dojedené vešel Eliott s ostatními vedoucími a začal říkat plán na dnešek, tolik jsem ho nevnímala, snažila jsem se ještě zprocesovat, že je ráno a že neuvidím tři týdny svého psa Maxe ani rodiče a hlavně svou obrovskou postel.
Zvedla jsem se od stolu a šla jsem odnést můj prázdný talíř kuchařkám, kterým jsem ze slušnosti poděkovala. Vydala jsem se směrem k mé chatce, když jsem si všimla toho tmavovlasého kluka, který na mě ještě před chvilí mrkal, líbajícího se s nějakou jinou holkou, než včera. Očividně jeho účel proč je zde na táboře je více jak jasný. Ani jsem si nevšimla, že odešel pryč z jídelny.
V tichosti jsem odběhla do své chatky nenápadněji, jak to jen šlo, nechtěla jsem je totiž nijak vyrušit. Zabouchla jsem dveře a chtěla jsem si sednout na postel, ale když jsem přišla blíž k posteli všimla jsem si malého bílého lístečku. Nepamatovala jsem si, že bych na své ustlané posteli něco nechávala, proto jsem papírek vzala do ruky.
Bylo na něm něco napsaného.
dneska ti to moc sluší krásko.
Trochu jsem se zarazila, tohle byl už druhý vzkaz a začalo to být nejen nepříjemné, ale i divné. To mám snad nějakého úchylného stalkera?
Také mě napadlo, jestli to nepsal ten hnědovlasý kluk. Při té myšlence jsem pocítila menší radost, ale následovala vzpomínka, na ty dva, jak se líbají pár minut zpět. Co nejrychleji jsem tuto možnost vyhnala z hlavy. Ten kluk může mít jakoukoliv holku chce, určitě by se takto o dívku nenamáhal a už rozhodně ne o mě. Navíc to není jediný kluk na tomto táboře, asi budu muset zapátrat jinde.
Ještě chvíli jsem přemýšlela nad tím lístečkem, dokud nepřišly holky. Schovala jsem lísteček pod polštář palandy, na které spím společně s Lucy.
Vydaly jsme se na palouček ve středu tábora, kde měl celý tábor sraz. Zase jsme nestíhaly, ale proč mě to vůbec neudivuje? Za trest jsme dostaly deset dřepů, což mi nevadilo tak moc jako to, že mi ta parta kluků, která ráno přišla pozdě na snídani, začala tleskat a pískat a koukali při tom na zadek můj i zadky ostatních holek z chatky. "Prasata." Sykla jsem si spíše pro sebe a protočila nad tím očima. Na to jak jsou tu zde přísná pravidla, tak žádný z vedoucích se neobtěžoval je napomenout.
Potom Eliott zase začal jeho proslov. "Teď si vylosujete barvu z klobouku, která vás zařadí do jednoho z dvacetipěti týmů. Dejte ale pozor, pokud váš lísteček bude barva a u toho hvězdička, znamená to, že jste právě vy kapitán týmu. Potom se k sobě zařadíte, najdete si místo a představíte se, až budete v všichni seznáneni, můžete zpátky do chatek." Mezitím co nám dával instrukce obcházel všechny s kloboukem obsahujícím přeložené lístečky s barevným puntíkem, který určoval v jakém týmu se budeme do konce tábora nacházet.
Když došel ke mně, moc lístečků tam už nezbývalo, zašmátrala jsem rukou a rozhodovala se mezi dvěma lístečky, které jsem ukořistila v ruce, nakonec jsem jeden pustila a vytáhla ruku ven. Rozbalila jsem lísteček a viděla růžovou barvu, otočila jsem se na holky, ale pouze Paige držela stejnobarevný lísteček, ostatní holky byly v jiných týmech.
"Hele Sireno, ty jsi náš kapitán!" Vypískla Paige a zatleskala.
V tu chvíli jsem se celá zarazila, Paige měla pravdu, v rohu lístku byla malinká hvězdička, které jsem si předtím ani nevšimla.
"Teď, když jste všichni zařazeni do tymů, si jděte někam sednout a něco si o sobě řekněte. Máme tu i nové lidi a ti chtějí poznat svůj tým, potom můžete jít do své chatky a máte do oběda volno."
Mezi lidmi propadl chaos, každý začal hulákat svou barvu nebo mávat lístečkem.
"Růžová ke mně!" Zakřičel někdo drsným tónem, což mě donutilo otočit se. Byl to ten samý tmavovlasý kluk, který po Eliottově rozkazu někam šel a jeho obdivovatelkyně za ním, k nim se připojil zbytek budoucího týmu a mně s Paige nezbývalo nic jiného, než se vydat za nimi. Očividně mu ještě nedošlo, že on kapitán není.
Sedli jsme si do kroužku kousek od chatek a lidé se začali postupně představovat. Náš tým se tedy skládal z toho tmavovlasého kluka a nějakých holek z Meganiné party. Naštěstí tam bylo i pár holek a kluků z nejstaršího oddílu, takže si snad s někým budu moct povídat. Dále lidi z dorostu a pár dětí z nejmladšího oddílu. Dozvěděla jsem se, že jsme v devatenáctém týmu a těch je dohromady dvacet pět, po deseti dětech, ovšem během tábora týmy tvoří aliance a mohou hrát víceméně spolu.
"Jmenuji se Amanda Smith, je mi sedmnáct let a v září půjdu do třeťáku. A taky jsem vaše kapitánka." Představila jsem se, když na mě přišla řada a přitom koukala na trávu pod sebou, která vypadala v tu chvíli opravdu zajímavě. Bála jsem se reakce lidí, když je jejich kapitánka nová holka.
Sebrala jsem všechnu odvahu a rozhlédla jsem se po ostatních, Meganiny psíci jen protočily očima, Paige, která seděla vedle mě se usmívala od ucha k uchu a ostatní přikyvovali. Pouze ten hnědovlasý kluk na mě koukal jak na vraha, mohla jsem skoro vidět, jak mu šlehají plameny z očí.
"No já jsem Lola, je mi dvanáct..." Pokračovala další dívka vedle mě, moc jsem ale nedávala pozor, kdo se představuje, až když došla řada na toho kluka, zvedla jsem k němu pohled.
"Jsem Chris, ale všichni mě už stejně znáte. Je mi osmnáct, takže jsem tu jeden z nejstarších. Máte štěstí, že jste v týmu se mnou, jak určitě víte, můj tým vždy vyhraje, pokud mě budete poslouchat, teda jestli nám to naše kapitánka nezkazí." Znuděně se představil, ale mě věnoval vraždící pohled. Je vidět, že mu tady každý zobe z ruky, ale můj respekt si bude muset zasloužit, přece jenom, teď jsem kapitánem já.
Po skončení představování jsem šla v doprovodu Paige rovnou do chatky, protože měl být každou chvíli oběd. Z okna jsem viděla, jak se na nástupišti začíná objevovat víc a víc lidí, což znamenalo, že naše milované spolubydlící brzy dorazí. Netrvalo to dlouho, když všechny tři naráz vletěly dovnitř.
"Jak máme asi vyhrát, když náš kapitán týmu je Thomas, sice je chytrý, ale k čemu, když se doslova všeho bojí!" Zaúpěla Zoe a chytila se za hlavu.
"No pořád lepší jak já, myslíš, že vyhrajeme my, když naše kapitánka má v hlavě mrtvou mouchu?!" Snažila se ji předehnat Sarah a něco mi říkalo, že mluví o Megan.
"Myslím, že tohle jsem vyhrála, naším kapitánem je malý klučina z nejmladšího oddílu, ten pomalu neumí ani počítat, natož aby vedl celý tým, nemluvě o velkém souboji kapitánů!" Složila hlavu do dlaní Lucy, ale já jsem se snažila zpracovat to, že budu muset bojovat v nějakém posledním souboji a ještě zněl opravdu důležitě.
"No já si tedy nestěžuji, já mám za kapitána Sirenu." Usmála se Paige a dala si ruce za hlavu.
"Teda pokud ji za to Chris nesežere." Zasmála se a já přemýšlela, jestli si mám jít balit kufr domů nebo si rovnou kopat hrob.
"Nene! Gratuluju, Sireno!" Usmála se na mě Lucy a já ji poděkovala, i když jsem o tuto pozici vůbec nestála.
Nechtěla jsem už téma kapitánů vůbec rozebírat, proto jsem navrhla, abychom šly radši na jídlo. Do jídelny jsme přišli mezi prvními, a proto jsme musely čekat na ostatní a až potom si jít pro jídlo. Při obědě jsem se velmi nasmála, protože mi holky vyprávěly jejich první rok na táboře, kde se seznámily, všechny trapasy, co se jim dělo za těch deset let, co jezdí na tento tábor.
Také jsme probíraly jejich oblíbené táborové hry, které doufají, že si zopakují i letos a mně to nedalo a musela jsem se zeptat. "Hele holky, co je vlastně ten souboj kapitánů, o kterém jste mluvily?"
"Každý rok je to jiné, někdy to jsou různé šifry, jindy opičí dráha, běh nebo klidně i praní se. Má to za úkol určit, který kapitán je nejsilnější a nažene to hodně bodů. Minulý rok to byl paitnball, ale většinou se neopakují." Mile mi odpověděla Paige a zároveň vzpomínala na minulé roky.
"Možná by se ještě hodilo vědět, že je to zítra večer." Ušklíbla se Sarah a tím zabila všechny moje naděje se jakkoliv na tento souboj připravit.
"Achjo, já ti tak závidím Siren! Já nikdy kapitánka nebyla a vždycky jsem si to hrozně přála!" Záviděla mi Zoe.
"Však bys skončila poslední stejně jako já!" Smála se Paige a donutila nás tím rozesmát všechny.
"To by ještě nebylo tak hrozný, kdyby proti tobě nehrály čtyři děcka z nejmladších oddílů!" Utahovala si z ní Zoe nazpátek a Paige dělala naoko naštvanou, ale potom se znovu rozesmála s námi.
Holky mi trochu zlepšily náladu a ukázaly mi, že se nemusím bát, i když budu poslední. Když jsem měla všechno dojedené, vrátila jsem nádobí a šla společně s Lucy na chatku. Při cestě do chatky navrhla, abychom počkaly na holky a potom šli do velkého bazénu patřícímu tomuto táboru. Nic jsem nenamítala, protože bylo opravdu horko, ale pokud bude voda studená, raději si budu ve stínu číst.
Po příchodu holek jsem na sebe vzala své dvoudílné černo-růžové plavky, které mi dělaly krásnou postavu, do ruky jsem popadla ručník s knížkou a slunečními brýlemi a běžela s holkami k bazénu.
Tam jsem rozprostřela ručník na trávník a začala si číst. Když jsem byla začtená do knížky, ucítila jsem něčí ruce na pasu a potom už jsem si pouze uvědomila, že mě někdo nese přehozenou přes rameno a že ten někdo je Chris. Rychle jsem se vzpamatovala, pustila knížku na zem a začala křičet a bušit mu do zad, avšak bez výsledku. Vypískla jsem, když jsem ucítila ledovou vodu na své pokožce.
Rychle jsem vylezla z bazénu a plánovala jeho vraždu, podívala jsem se na Chrise a ztuhla jsem při pohledu na jeho vypracované tělo, on se tomu však jenom zasmál a se svou partou odkráčel pryč.
Za to zaplatí.
Z mých myšlenek mě probrala Paige, která na mě začala stříkat vodu. Zasmála jsem se a vrátila se do bazénu.
Po skončení poledního klidu jsme měli znovu sraz na palouku, oblékla jsem si vínové tílko s kraťasy a čekala na holky, aby šly se mnou.
"Budeme hrát hru jménem střet zlatokopů." oznámil Eliott a s ostatními vedoucími nám začal rozdávat věci potřebné k této hře.
Rozdělili jsme se do dvou skupin - usedlíky a zelenáče. Já byla zelenáč a měla jsem si sehnat svůj poklad.
Hra byla zábavná a nenáročná, bavila především malou Emily, která byla do této hry nejvíce zapálená. Jako další hru jsme hrály přehazovanou, protože jsme museli trénovat na týmový turnaj.
Po skončení odpoledních her jsme se šli navečeřet a Nina, hlavní vedoucí druhého oddílu, nám zadala zítřejší polední hru, na které budeme pracovat jako celý tým. Jde o to, že bude následující večer táborák a každý tým si má na táborák vyrobit svůj vlastní kostým.
Po večeři jsem se měly hrát ještě nějaké hry, ale už se ochalzovalo, tak jsem na sebe hodila tmavě šedé tepláky a šedivou mikinu a vydala se s holkami k lesu, kde nám naše vedoucí April vysvětlovala morseovku, kterou prý využijeme v pozdějších hrách, které nás ještě čekají.
Úplně utahaná jsem se došourala do chatky, kde už byla nedočkavá Zoe, co se chystala do sprch. Vzala jsem si pár věcí a vyrazila s ní. Po odchodu z koupelen jsem šla ihned spát, protože jsem byla na pokraji svých sil.