CHARLIE' VIEW
"Myslíš, že mi to žerou, to s tím, že mi dal trenér omylem pěstí u boxování?" Šla jsem tisknouc si k sobě učebnice po chodbě s Michelle. Všichni na mě koukali od minulého týdne a já se nedivím. Aspoň, že teď už jsou ty monokly do světle žluta.
"Mě příjde, že jo. Všichni tu ví, že jsi 'gym freak'" Uchechtla se a já ji šťouchla do ramene se smíchem. "Ale proč po něm vlastně Drew vystartoval?" Zasedli jsme do lavice.
"Došlo mu, že mezi námi asi něco je a navíc, James si začal s narážkami." Pošeptala jsem, protože skoro všichni se teď hrozně zajímali, co se děje v mým životě. Jako kdybych byla nějaká celebritka. Jen to ne.
"Jakými narážkami? Zrovna on se mi zdá celkem klidný v takových situacích." Nechápavě na mě hleděla.
"Drew po mě chtěl..." Zavřela jsem oči a nad tou událostí se zamračila. "...chtěl se se mnou vyspat, jinak že náš vztah s Jamesem nahlásí, že má důkazy." Koukla jsem jinam a cítila jak se mi zamlžuje pohled. "A já jsem mu večer před tím všechno řekla a on mi slíbil, že to nechá být...ale neudělal to." Povzdechla jsem si.
"Panebože." Třeštila na mě oči. "Netušila jsem čeho je Drew schopný...ale víš proč po něm James vyjel ne?" Chytla mě za rameno.
"Michelle...tehdy na moje šestnáctiny-" Vzala jsem si obličej do dlaní a sjela po kůži. "-on nebyl opilý." Zamumlala jsem. "Jamesovi celou dobu neseděl a já mu dávala furt šanci, protože jsem si myslela, že to já jsem ho svedla. Celou tu dobu jsem se za tohle proklínala."
"On tě-" Zmáčkla mi to rameno a já jí přikývla. "-no tak to snad ne!" Vykřikla a pár našich spolužáků, co tu o přestávce seděli se na ní kouklo. "To je takovej kokot." Začala rozhazovat nasupěně rukama a já ji musela mýma rukama uzemnit. "Ale to není důvod proč James měl narážky." Promluvila až se trochu uklidnila a mě tím vytrhla z urputného kousání nehtů. Ještě že tu není James, napomenul by mě beztak. Sakra, musím na něj přestat myslet. Zakroutila jsem hlavou nad sebou samou.
"A co jinýho by to bylo?" Nechápala jsem.
"Charlie..."Vzdychla nade mnou. "Zaprvý mi Brad řekl, že James je strašně žárlivej, když má někoho rád." Zdůraznila poslední slovo, jako by pro mě mělo mít nadřazenější význam. "A za druhý měl chuť mu nakopat už v tu chvíli, co jsem poznala Jamese já." Zasmála se krátce.
"O čem to mluvíš?" Zamračila jsem se.
"Jak jsme byli v tom baru. To jak se mračil, když jsme s tebou mluvili o Drewovi a slyšela jsem od kluků, jak nechápou proč mu vadí Drew, když ty mu vadíš ještě víc." Drkla do mě. "Žárlil."
"Ne to je blbost." Zapírala jsem. Přece by kvůli mě nikdo nežárlil ne? Už tak nechápu, že jsem se Jamesovi mohla líbit. Ale to už je teď za námi. Musím začít od znova.
"Charlie." Koukla na mě tvrdě. "Přiznej si to."
"Co jako?" Mžikla jsem očima jinam než na ní.
"James tě mi-"
"-Dost!" Zacpala jsem jí pusu. "Ne." Pustila jsem ji. "Tohle prosím neříkej, prosím. Nechci se už o něm bavit." Zašeptala jsem. Zrovna moc mi nepomáháš v tom zapomínání. Škoda že ti nemůžu říct to všechno.
"Co se stalo?" Zamračila se na mě nechápavě a smutně.
"Ale nic." Usmála jsem se falešně. "Už jen...já nic k němu necítím." Zvedla jsem se a šla na záchod. Jo Charlie, hodně statečná jsi, utéct.
Vrátila jsem se zpátky a se mnou do třídy vcházela i učitelka.
"Co budeš dělat odpoledne?" Změnila téma Michelle a já se zamyslela.
"Jdu běhat." Usmála jsem se, protože jsem myslela nad novým začátkem. Jinak ho z hlavy nevyženu. "A do posilky."
"A já už myslela, že tě budu muset vytáhnout z tý tvojí nory v tvým pokoji." Zasmála se potichu.
"Toho se neboj." Právě jsem se totiž odhodlala ho vymazat z mé hlavy. Bude to tak lepší pro tebe Jamesi.
-
Nasadila jsem sluchátka a se zapínáním sportovní bundy vyšla z bytu. Rozběhla jsem se hned za rohem. A fakt jako, běh mi naprosto čistil myšlenky, jediné na co jsem myslela byla příroda v parku a svěží únorový vzduch.
Zahnula jsem ke Green parku a dobrá nálada mě neopouštěla, dokud se přede mnou nevytyčil plakát na londýnský koncert...The Vamps. Zakroutila jsem hlavou a nabrala trochu rychlost, abych asi měla pocit, že jim utíkám, ale celá stěna vedle mě byla polepená fotkou těch čtyř a já na nich ztratila pohled, hlavně na jednom z nich.
Bum.
Super a jsem na zemi.
"Auu." zasyčela jsem nad mojí dlaní, která plácla o chodník a pohlídla do modrých očí pode mnou. Pode mnou asi deset centimetrů. Ležela jsem na nějakém klukovi. "Panebože já se omlouvám." Plácla jsem se po čele a zašklebila se z té trapné situace. Jako vážně jsem právě porazila nějakého kluka, co je větší než já? Se stydim.
"Neviděli jsme se někde?" Řekl a ušklíbal se, když jsem mu pomáhala na nohy.
"Nemyslím si." Řekla jsem pomalu a přeměřovala jsem si ho pohledem.
"No nevadí. Teď už jo...Adam." Podal mi ruku. Wow. Divím se, že chce svoje jméno vůbec říkat někomu kdo ho srazil k zemi a ještě vypadá jak pomlácený spocený koště. Sexy jak tři keksy.
"Charlie Hope C- totiž jenom Charlie." Protočila jsem nad sebou očima. Bože. Rovnou celej životopis mu tady pověz.
"Rád tě poznávám." Uchechtl se a furt držel mojí ruku. Tak jsem jí opatrně vytrhla z jeho sevření.
"Promiň, ale chtěla bych dokončit svoje kolečko...tak...pokud mě omluvíš." Usmála jsem se nervózně.
"Jasně. Tak ahoj...jenom Charlie!" Mávl a já se rozběhla.
Co to sakra?
Doběhla jsem domů a sebrala tašku do posilovny. Upravila jsem si culík a už jsem zase byla venku.
"Ahoj Adame!" Vešla jsem k recepci v posilovně. Všude je to samý Adam.
"Charlie! Chceš načepovat pití?" Řekl rozzářeně.
"Jo prosím." Podala jsem mu flašku. "Díky." Usmála jsem se.
"Už jsi to slyšela?"
"Co?" Nadzvedla jsem obočí a usrkla si pití.
"Jestli si pamatuješ na toho kluka tady..." Koukal na mě, jestli si vzpomínám a já vůbec nevěděla. "...nóó tenhle." Vytáhl časopis a ukázal na Jamese. Časopis jsem mu vyrvala z ruky.
" 'James McVey londýnským rváčem?'" Citovala jsem skoro bez dechu. Na obálce byla fotka, kde má James černou kapuci na hlavě a vychází z tourbusu a na obličeji se mu vybarvují modřiny. Sklíčeně jsem zavřela na chvíli oči. "'Pozor ať vám nedá do těla' ?!" Vyjela jsem hlasem výš a nevěřila vlastním očím. Svět se mi točil.
"Charlie? Proč tě to tak rozohnilo?" Plácl mě po ruce Adam a já mu málem jednu flákla jak jsem byla z bulváru nasraná. "Já jsem to právě dostal do ruky, tak mi to přišlo vtipný." Co prosím? Koukla jsem na něj nechápavě zamračeně.
"Ten bulvár se jmenuje 'Bad boys'?" Fakt už jsem nemohla z tohohle všeho. Nic neví a rejpou, jako vždycky. Že jim to už ale není blbý. Nehledě na to, že ještě nedávno jsem byla Bradova holka a teď jsem podle nich jeho sestra. Na palici. "Promiň, ale jdu se uklidnit k boxovacímu pytli." Mrskla jsem časopisem o pult.
Když už jsem měla pocit, že jsem tomu pytli dost vymlátila duši -hlavně když jsem si představila, že ten pytel jsou ti idioti z managementu a bulvár dohromady- šla jsem do posilovací místnosti a začala se cviky na břicho a pak na nohy.
Musím přestat přemýšlet nad Jamesem a vampíkama. Budou se mít beze mě přece líp. Tak jak to management řekl, možná na hodně věcech s němi nesouhlasím, ale tohle byla asi pravda, když koukám na to, co o nich od doby, co jsem v jejich životě, píšou.
Otočila jsem se, abych si vzala nějaké činky a uviděla, že tu nejsem sama, zády ke mě byl celkem vysoký hnědovlasý kluk. Díky přemýšlení jsem si ho asi ani nevšimla.
Najednou se otočil. "No to je mi náhoda." Zasmál se jen co na mě hodil pohled.
"Náhody prý neexistují." Zaksichtila jsem se se snad nejhorší možnou odpovědí. Jako bych ho nabalovala.
Nebo je Adam z parku znamením pro novou kapitolu v mém životě?
Ahoj! Zase já.
Nezvykejte si, říkám dopředu, protože se bojím, že pak zase nic nevydám...a zklamu vás.
Co říkáte na novou postavu? A co Charliiny myšlenky, má pravdu? A co James?
Děkuju hrozně moc vám všem, co jste u příběhu zůstaly, nesmírně si vás cením♥♥♥
Lots of love,
DwarfDreamy